Česká společnost v zrcadle veřejných citátů aneb A to je ten pokrok, pokrok, už jsme zase o krok, o krok dál…
V mém okolí není nikdo, kdo by byl ochotný nechal se očkovat ruskou vakcínou Sputnik V. Jde o variaci na efekt z filmu Pelíšky. “Kdyby před vás postavili dvě úplně stejný krabičky sirek, která bude lepší? Samozřejmě americká!” Zkušenost mojí generace, že z Ruska nikdy nemůže přijít nic dobrého, je prostě určující.
Petr Honzejk, komentátor Hospodářských novin (zde)
Psychologové, sociologové by mohli mluvit o tom, jak se vůbec lidé, obzvláště zaměstnanci, kteří jsou na home office, budou vracet k nějaké pracovní disciplíně. Nalijme si čistého vína. Ti lidé na jednu stranu strádají, trpí, hádají se doma, nelíbí se jim to, na druhé straně je to placená dovolená. Co si budeme namlouvat.
Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory (zde)
A až namísto toho začneme důsledně – třeba vakcinací nebo karanténou – chránit ty skutečně ohrožené, kteří o to současně mají zájem: lidi s morbidní obezitou, s dekompenzovaným diabetem a tak dál a dál. Už rok je systém postavený na hlavu a fungovat nikdy nebude. Covid se šíří a zabíjí – a bude šířit – zhruba stejně bez ohledu na to, jak která země očkuje, rouškuje, karanténuje. To, že by měli lidé plošně spoléhat na státem vynucovaná opatření, fungovat nemůže. Fungovat může jen to, když ten, kdo se cítí ohrožen, bude sám za sebe přijímat bezpečností opatření a bude za sebe usilovně dělat vše, aby se nenakazil, aniž by spoléhal na to, že mu ostatní vytvoří ochranný štít.
Tak jako v ekonomii funguje jedině kapitalistická motivace vlastním ziskem a nikdy nebude fungovat socialistická motivace sebeobětováním pro ostatní, tak také u covidu nebude nikdy fungovat kolektivní motivace „chráním druhé svou karanténou, svým očkováním, svou rouškou“. Bude fungovat jen individualistická motivace: Mám zdravotní problém, nechci umřít, tedy chráním svým jednáním sám sebe.
Markéta Šichtařová, ekonomka (zde)