Ekonom Jan Zeman reaguje ve svém komentáři na polemické texty Ivo Šebestíka.

Na stránkách !Argumentu došlo k polemice mezi Ivo Šebestíkem a Veronikou Sušovou-Salminen o způsobu boje s pandemii nového druhu koronaviru SARS-CoV-2, kterou ČR od podzimu 2020 zjevně nezvládá.

Polemika začala článkem Ivo Šebestíka Co bude na konci tohoto nouzového stavu?, vzápětí s ním polemizuje Veroniká Sušová- Salminen článkem Opatření české vlády odpovídají modelu „prolobbovaná“ montovna. Na to Ivo reaguje článkem Polemika s polemikou aneb Malé upřesnění.

Přiznávám, že první článek Ivo Šebestíka mě pořádně „zvedl ze židle“. Reagovat ale nemělo smysl, protože většinu důvodů onoho nadzvednutí napsala Veronika. Jeho druhý článek potvrzuje některé problémy, zejména:

• role statistických dat
• role zhoubné koncepce promoření obyvatelstva koronavirem
• role zhýčkanosti většiny současné evropské populace

Role statistických dat

Přesnost statistických dat je vždy více či méně omezená. Před lety jsem byl konfrontován skutečností, že i tak jednoznačné ukazatele jako je délka silnic či železnic mají zádrhele. Což teprve spíše měkké ukazatele společensko-vědní, ekologické či zdravotní.

Světová zdravotnická organizace (WHO) v rámci statistiky koronaviru podle jednotlivých zemí, popř. regionů, sleduje následující ukazatele (indikátory): celkový počet koronavirem infikovaných, nově zjištění infikovaní koronavirem, celkově zemřelí s koronavirem, nově zemřelí s koronavirem, celkově uzdravení (po infekci koronaviru), aktivní případy (rozuměj infikovaní koronavirem), vážně a kriticky nemocní koronavirem (s nemocí Covid-19), počet infikovaných koronavirem na milión obyvatel, počet zemřelých v koronavirem na milión obyvatel, celkový počet testů na přítomnost koronaviru, počet testů na přítomnost koronaviru na milión obyvatel, celkový počet obyvatel příslušného státu (území). Aktuální stav pandemie koronaviru podle jednotlivých států, popř. regionů lze nalézt na webu https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries.

K tomu lze mít dvojí výhrady:

1.WHO zveřejňuje údaje, které jí poskytovávají jednotlivé státy (regiony) tzv. bez záruky

Chybovost hlášení jednotlivých států je reálná, u některých států je větší, u jiných menší a rozsah chybovosti se může lišit také podle sledovaného ukazatele. Tak tomu opravdu je. Stejnými neduhy trpí i mnohé jiné ukazatele, např. statistiky příčin úmrtnosti. Holt lékař tu a tam chybně určí diagnózu, případně se na úmrtí podílí diagnóz několik a jedna se upřednostní. S možností chyb je nutné počítat. Je dobré si být vědom, že statistika koronaviru ve státech subsaharské Afriky je vesměs zjevně nedostatečná pro hrubou podvyživenost tamních zdravotních systémů.

2.Ukazatele jsou zavádějící

Nemyslím si, že ukazatele používané WHO ve světové statistice koronaviru jsou zavádějící, byť mají k dokonalosti daleko. Musíme ale respektovat, co ten či onen ukazatel znamená a jak ho interpretovat. Ivo Šebestík se například ostře naváží do ukazatele celkového počtu infikovaných a jeho derivátů s tím, že skutečný počet nemocných nemocí Covid -19 je malý zlomek osob, u kterých byla zjištěna nákaza koronavirem. To je jistě pravda. Pravdou je ale též, že kdo je jednou koronavirem infikovaný, může nejen onemocnět nemocí Covid -19, ale může také koronavirus šířit ve svém okolí, tj. být mu nebezpečný. Karanténa je v této souvislosti nutná.

Čínská zásada (mimo jiné) „Testovat! Testovat! Testovat!“ je oprávněná. Nízký počet testů v ČR a často i 30 % (výjimečně i 40 %) pozitivita testů na koronavirus svědčí o vážném podcenění testování ze strany ČR, o značné chybovosti jednoduchých testů nemluvě.

Za podstatné považuji, že lékaři mnoha zemí světa mají ověřeno, že část vyléčených pacientů z nemoci Covid-19 má vážně poškozené životně důležité orgány – plíce, srdce, ledviny, játra… Nejen v případě úmrtí na Covid-19 také zde jde všechna legrace stranou.

Ivo Šebestík se naváží do ukazatele „celkově uzdravení z koronaviru“. Jak se prý mohli uzdravit, když nemoc Covid-19 neprodělali. Jistě, můžeme slovíčkařit. Slušností je uvést, co daný ukazatel znamená, zde že jde o jedince, u kterých byla zjištěna infekce koronavirem, kterou může dále přenášet na osoby ve svém okolí. Má jistě pravdu, že těch infikovaných je víc. Zda jsou to ale násobky, jak uvádí, zde bych byl hodně opatrný. Není to čím potvrdit, ani vyvrátit.

Lékaři mnoha zemí ale mají zjištěno, že i občané, kteří prodělali infekci koronaviru tzv. bezpříznakově (neměli zdravotní potíže a možná ani nikoho dalšího nenakazili), mají sem tam své životně důležité orgány vážně poškozené. Pravda, zatím nevíme, zda jde o poškození trvalé nebo dočasné. V každém případě zde jde o vážný problém.

Bagatelizace karantény není na místě, neboť se po celý rok 2020 z hlediska možnosti ochrany před zákeřnou vražednou infekcí toho proti středověku zas tolik nezměnilo. Můžeme se jistě spoléhat na nalezení účinného léku nebo očkování proti koronaviru. Obojí se sice od konce roku 2020 začíná objevovat, ale silně deficitně, takže koronavirus může být rychlejší. Navíc se objevují jeho podstatně horší mutace – britská, jihoafrická, brazilská…

Ivo Šebestík špatně interpretuje ukazatele struktury šíření infekce. Na podzim se v ČR uváděla asi třetina mezi členy domácnosti, asi pětina na pracovišti, pak několik skupin zdrojů po 1-3 % a asi třetina nezjištěno. Schizofrenní boj části českých politiků a soudců za návrat žáků a studentů do škol se opíral o zjištění, že ve školství je zjištěná infikace koronaviru v rozsahu jen 2-3 %. Zapomněli ale, že třetinu zdrojů šíření nákazy neznáme, takže ona to mohla být také celá třetina. Neříkám, že byla. Ivo Šebestík uvádí sice jiná čísla zřejmě z jiného pozdějšího zjišťování (třetinu na pracovišti), ale problém je stejný.

Role zhoubné koncepce promoření obyvatelstva koronavirem

Koncepce tzv. promoření obyvatelstva koronavirem se spojuje obvykle se Švédskem, kde se stala oficiální státní politikou. Najdeme ji i v dalších státech, hlásají i někteří jedinci včetně těch s titulem MUDr. U nás si s ní loni na jaře pohrával i plukovník Roman Prymula, nejvýznamnější postava v boji s koronavirovou pandemií v Česku.

Koncepce promoření stojí na myšlence nechat nákazu projít obyvatelstvem a ono tak získá přirozenou imunitu. Tato koncepce má ale zásadní problémy:

1. Část občanů infikovaných koronavirem její realizací onemocní nemocí-Covid 19 a někteří na ni i zemřou. Dalším infikovaným koronavirus vážně poškodí životně důležité orgány. Přitom čím je člověk starší (občané nad 65 let věku se na počtu zemřelých s koronavirem podílí běžně 90 i více %) a čím víc trpí jinými nemocemi, tím je riziko vážné újmy včetně smrti vlivem koronaviru vyšší. Jako rizikové faktory se uvádí zejména otylost, cukrovka, vysoký krevní tlak, ale také kouření cigaret ad.
2. Proděláním nemoci Covid-19 získaná imunita, resp. protilátky se již po měsíci začnou z těla dotyčného vytrácet a po třech až šesti měsících klesnou prakticky na nulu. Občanů, kteří chytli koronavirus a onemocněli Covidem-19 po třech a více měsících po druhé neutěšeně přibývá.
3. Selhává i snaha tzv. zranitelné osoby chránit před koronavirem izolací, klasicky důchodce ve Švédsku. Na vysoké úmrtnosti s koronavirem ve Švédsku se významně podílela skutečnost, že v domovech pracující migranti často ignorovali karanténu a v mnoha případech tam přinesli i koronavirus. Představa, že zranitelné osoby lze ochránit před koronavirem jejich izolací, je zjevně mimo realitu.

Mezi 7. červnem a 14. červencem 2020 bylo Švédsko v počtu zemřelých s koronavirem 7. nejhorší ve světě, poté se jeho postavení relativně mírně zlepšovalo. 2. března 2021 bylo 24. v počtu zemřelých s koronavirem na milión obyvatel na světě (1270). Přitom se pandemie do Švédska vrací, dnes se mluví o třetí vlně, významně podpořené zřejmě novými mutacemi viru, tak jako v řadě jiných evropských států. Jeho sousedé jsou na tom nesrovnatelně lépe: Norsko má 113, Finsko 136 a Dánsko 408 zemřelých s koronavirem na milión obyvatel.

Záhadné a trendům se zcela vymykající jsou výsledky Běloruska – při minimálních opatřeních proti šíření koronaviru má k 2. březnu 2021 jen 211 zemřelých s koronavirem na milion obyvatel. Spekulace o statistických podvodech nejsou doložené. K záhadám též patří, že ani rozsáhlé demonstrace v Polsku a v Bělorusku neměly výraznější epidemiologickou odezvu. Možná i proto, že probíhaly pod širým nebem a že jejich účastníci zpravidla udržovali požadované rozestupy 2 m a roušky. Švédsko a Bělorusko měly shodnou strategii, tj. prakticky proti šíření koronaviru nic nedělat (maximální dát určitá doporučení k dodržování karanténních opatření s tím, že ale nejsou závazná), ale zcela rozdílné výsledky.

Role zhýčkanosti většiny současné evropské populace

Jak je známo, ČR první vlnu pandemie koronaviru na jaře 2020 dobře zvládla, ještě 5. října 2020 měla jen 68 zemřelých s koronavirem na milión obyvatel. K 2. březnu 2021 má stejný údaj 3. nejvyšší na světě – 1953 po Gibraltaru (2761) a San Marinu (2178).

Ptáme-li se po příčinách tak nepříznivého vývoje, najdeme dlouhou řadu chyb, v jejichž pozadí je na prvním místě veliká zhýčkanost podstatné části obyvatel. Podle výzkumu WHO z ledna 2021 plných 46 % občanů ČR ignoruje karanténu a ani 15 453 k 25. lednu (21 325 k 5. březnu 2021) zemřelých s koronavirem, ani ohrožení jejich blízkých a ohrožení vlastní, s nimi nehne. Podobné trendy najdeme v mnoha dalších vyspělých západních státech. Proto také z pandemie koronaviru odchází bezprecedentně poraženy, alespoň zatím, protože pandemie dosud neskončila. Relativně ale mají zemřelých méně.

Ivo Šebestík popisuje stav ignorace karanténních opatření poměrně dobře, ale vyvozuje z toho chybný závěr: než uplatňovat rdousící restrikce, které stejně většina lidí ignoruje, radši rozvolněme a promořme obyvatele koronavirem. Takový postup vede do koronavirových pekel, při vědomí naprosto tristní situace, o stavu českých nemocnic na pokraji kolapsu nemluvě.

Specifickým problém ČR a USA je několik let trvající studená občanská válka (v USA proti Trumpovi od roku 2016, u nás proti prezidentu Miloši Zemanovi a premiérovi Andreji Babišovi přinejmenším od roku 2017), vedená zejména:

1. Hromadnými sdělovacími prostředky hlavního proudu v čele s Českou televizí a Bakalovými médii.
2. Nesmiřitelnou opozicí, tj. stranami tzv. demobloku (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Starostové), dále SPD a Piráty.
3. Výraznou většinou Senátu Parlamentu ČR.
4. Justiční mafií, rozvracející právní řád včetně protikoronavirových opatření, dále nestíháním množství trestných činů související s pandemií.
5. Zrady části vzdělanců ČR. Při koronaviru je zvlášť odporný boj proti karanténě ze strany několika lékařů MUDr., zejména kšeftařského šéfa zubařů Romana Šmuclera, senátora Jana Žaloudíka z ČSSD, profesora Jana Pirka, rektora Karlovy univerzity Tomáše Zimy (proti létu 2020 zmoudřel ještě před tím, než si ho koronavirus krutě podal), skupiny lékařů z Bulovky, Soni Pekové (její letní předpověď, že do vánoc koronavirus sám vymizí)… Motivy jednotlivých MUDr. nebyly shodné. Někde šlo jen o snahu se zviditelnit (Peková). Pozitivní je, že se k takovým prohlášením nepřipojil žádný epidemiolog.
6. Vedení Evropské unie, zvláště pak neschopní epidemiologové EU (tři dny před vypuknutím pandemie v severní Itálii se usnesli, že „pandemie nového druhu koronaviru je v Evropě pravděpodobná málo“) a Evropská komise, zuřivě bojující proti uzavírání státních hranic (volný pohyb osob je podle předsedkyně důležitější než boj se smrtící pandemií), čímž citelně napomáhá šíření koronaviru, a odmítající možné dodávky ruské vakcíny Sputnik V v zájmu velkých kšeftů západních farmaceutických firem. Při opatřování západních vakcín přitom předvedla Evropská komise obludnou nekompetentnost. V důsledku toho zbytečně umírají další a další lidé a mnohonásobně více lidem koronavirus vážně poškozuje životně důležité orgány, o dále rostoucích sociálně ekonomických škodách nemluvě.

Připočteme-li vážné chyby vlády ČR, zejména:

1. Předčasné rozvolňování karanténních opatření koncem jara 2020 na základě nátlaku soudů, nesmiřitelné opozice, postižených podnikatelských lobby (klasicky cestovního ruchu –

Prouza), ale i výrazné většiny obyvatel (úspěch v boji s jarní vlnou vedl ke ztrátě ostražitosti a bagatelizování nebezpečí).

1. Nezatáhnutí za záchrannou brzdu v druhé polovině srpna 2020 s ohledem na blížící se krajské a senátní volby, viz Babišovo stopnutí obnovení povinnosti nosit roušku.
2. Předvánoční rozvolnění na základě podivně štěkajícího varovného systému PES.
3. Opožděné zásadní restrikce pohybu občanů – až na přelomu února a března 2021.

… a masovou ignoraci karantény podstatnou částí obyvatelstva, jistě unaveného vlekoucí se pandemií, a novými nebezpečnými mutacemi koroanviru, musím konstatovat, že podmínky pro rozjetí se koronavirové katastrofy v Česku a její trvání byly takřka optimální. Virus na rozdíl od hrubě ideologizující české pravice, zhýčkaného občanstva, zejména nižšího věku, a hlupáků demonstrujících proti karanténě neideologizuje. Šíří se, šíří, rdousí a také zabíjí.