Bezpečnostní analytik Jan Schneider upozornil na událost, ke které došlo paralelně s obsazením zbytku Československa 15. března 1939 aneb Proč je důležité sledovat stopu peněz.
Jak je uvedeno v knize United States Foreign Policy for a Post-war Recovery Program, bylo to přesně na svátek sv. Patrika, když Hitler vtáhl do Prahy. V tentýž den však pánové, kteří se sešli v Düsseldorfu, měli na mysli mnohem radostnější vyhlídky.
Byli to reprezentanti britské Federation of British Industries a nacistické Reichsgruppe Industrie, kteří se sešli 15. března 1939, aby následujícího dne podepsali německo-anglickou průmyslovou smlouvu, v níž bylo uvedeno zhruba následující:
Obě organizace vítají možnost dalšího prohloubení přátelských vztahů, trvajících mezi oběma organizacemi už po mnoho let, protože pro hospodářský život obou zemí je bezpodmínečně žádoucí silný a zisk přinášející vývoz.
Obě organizace si přejí uzavírat takové dohody, které by vyloučily jakoukoliv konkurenci, přičemž si velmi dobře uvědomují, že tyto výhody by mohly být mařeny soutěží průmyslu jiných zemí. V takovém případě organizace požádají o pomoc svých vlád, neboť sledují společný cíl, jímž je co nejdokonaleji rozvíjet průmyslovou spolupráci obou zemí.
S potěšením konstatují, že mezi některými průmyslovými odvětvími jsou jednání již vedena a mnohá další průmyslová odvětví projevila zásadní ochotu jednání vbrzku započít. Za tím účelem byl ustaven stálý výbor obou organizací, jehož německé členy Federace britského průmyslu pozvala, aby v červnu na oplátku navštívili Anglii, což bylo s díky přijato.
K tomu je třeba dodat, že již následující týden byl ministr obchodu Oliver Stanley v britském parlamentu v této záležitosti grilován poslanci, zejména s ohledem na koincidenci tohoto ujednání s okupací Československa. Stanley se vykrucoval, že tato dohoda prý samozřejmě nemá žádný operativní účinek, ale je míněna jako vodítko pro jednání mezi jednotlivými průmyslovými odvětvími, která měla následovat, a že požádal Federaci britských průmyslových odvětví o další jednání ve věci této dohody, na níž se však vláda neměla podílet, neboť byla záležitostí těchto průmyslových asociací.
Tato dohoda byla tedy sice mrtvě narozeným dítětem, nicméně dobře vypovídá o panujících tendencích britských průmyslových kruhů, což ovšem bohužel příliš nepřekvapí, zejména při vzpomínce na Hitlerova obdivovatele, anglického krále Eduarda VIII. Ten po své abdikaci (1936) v nedávno objeveném dopise z roku 1940 napsal, že masivní bombardování Londýna nacistickou luftwaffe by mu mohlo dopomoci zpátky na britský trůn …
Jak učí staří matadoři zpravodajské branže, vždy je třeba důsledně sledovat stopu peněz, protože všechno ostatní je ideologie. Tuto radu se vyplatí poslechnout i v dnešní kovidově-vakcinační době, ale to už je jiná písnička, byť se její text i nápěv podezřele rýmuje s touto vzpomínkou.