Jako každou neděli ani dnes nechybí hudební pořad Jana Schneidera věnovaný jazzu. Dnes jsou tu II B.S., Samba de Sahara a Honky Tonk Women.
Chcete na začátek jazzového okénka zase slyšet perfektní basovou figuru? Co třeba ve skladbě s enigmatickým názvem „II B.S.“? Možná trochu tu záhadu osvětlí podtitul skladby „Haitian Fight Song“. Celou skladbu vymyslel a tu skvostnou basu nahrál Charlie Mingus a já se přiznám, že tato skladba pro mne vždy znamenala zvukový ideál, jak zní americký velkokapelový jazz.
Tenorsaxofonista Stan Getz byl jedním z těch, kteří se nechali na přelomu padesátých a šedesátých let ovlivnit latinskoamerickou hudbou. Stala se z toho pak dočista móda, ale málokdo dosáhl takové noblesy a sofistikované kultivovanosti, jako právě Getz. Důkaz? „Samba de Sahara“!
Člověk nemusí být zrovna velkým fandou The Rolling Stones, aby ho skladba Honky Tonk Women příjemně provázela víc než půl století. Mě tam zaujalo – jak jinak – velmi šťavnaté bubnování, a jelikož Charlie Watts právě zemřel, je to zároveň vzpomínka i poděkování. (Jen škoda, že v téže době zemřelému nejlepšímu hokejovému obránci světa, průseráři a skvělému a vtipnému vypravěči Janu Suchému, nevěnovala naše veřejnoprávní média alespoň takovou pozornost, jako věnovala Wattsovi.)