„Dlouhá léta se vedly války kvůli ropě,“ řekla letos americká viceprezidentka Kamala Harrisová. „V krátké době se budou vést o vodu.“
Přestože je více než 70 % naší planety pokryto vodou, pouhá 3 % veškeré kapalné hmoty tvoří sladká voda. A z toho je většina vázána v ledovcích, takže méně než 1 % je přístupné a použitelné pro pití a pěstování potravin. S rostoucí světovou populací tedy ubývá vody, která je k dispozici a také k pěstování dalších plodin potřebných k naší obživě.
Kromě toho je naše dostupná voda stále více znečišťována hnojivy a továrnami nebo je prostě nadměrně využívána, což způsobuje pokles hladiny vodonosných vrstev v přelidněných městech. V konečném důsledku bude více lidí bojovat o méně kvalitní vody.
Zatímco na některých místech dochází k záplavám, jinde panuje téměř trvalé sucho – 85 % Kalifornie je v současnosti v extrémním nebo „výjimečném“ suchu a městům a zemědělským oblastem dochází voda (viz mapka).
Protože srážky jsou stále nerovnoměrnější a nepředvídatelnější, nastává buď období hostin nebo hladu. Zatímco v Německu a Belgii zabily v létě letošního roku záplavy více než 200 lidí, v nadcházejících desetiletích se předpokládá, že stres a podvýživa spojené s nedostatkem vody ve vyprahlých oblastech vyvolají masové vysídlování, které bude podněcovat klimatické konflikty – zejména v Africe. Kamala Harrisová měla zjevně pravdu.
Sucho na Blízkém východě
Nedávno mezinárodní humanitární skupiny varovaly, že miliony lidí v Sýrii a Iráku jsou v důsledku rostoucích teplot, nedostatku srážek a sucha bez vody, elektřiny a potravin.
Velké sucho, které přetrvávalo od počátku roku 2000 do poloviny roku 2010, označují analytici konfliktů za jeden ze spouštěčů vzestupu extremistických skupin v Iráku a Sýrii.
Zpráva Centra pro klimatickou bezpečnost z roku 2013 uvádí, že sucho zasáhlo údolí Eufratu, které protéká oběma zeměmi, obzvláště silně v letech 2006 až 2009, což mělo katastrofální následky pro zemědělské komunity.
Tisíce zemědělců v obou zemích přišly kvůli neúrodě o práci a odstěhovaly se do měst, kde nemohly najít zaměstnání. V Sýrii to zhoršilo sociální podmínky, které v roce 2011 vedly k rozsáhlým povstáním. V Iráku byl podobný proces migrace z venkova do měst zaznamenán v době velkého sucha.
Jak vyplývá z dubnové zprávy programu Copernicus, syrské a irácké obyvatelstvo je po ničivých válkách v obou zemích v posledních letech velmi zranitelné, což vedlo ke zničení infrastruktury, nedostatku veřejných služeb a vysídlení milionů lidí, včetně několika stovek tisíc lidí žijících v uprchlických táborech s omezeným přístupem k nezávadné vodě.
Pandemie COVID-19, finanční krize v Iráku i Sýrii způsobená devalvací jejich měny v důsledku konfliktu v Sýrii a pokles mezinárodních cen ropy v Iráku prohloubily již existující zranitelnost těchto komunit. Z těchto důvodů patří Sýrie a Irák mezi země, které jsou nejvíce vystaveny riziku humanitárních krizí. Skutečně se objevují hypotézy, které dávají syrskou občanskou válku do souvislosti se změnou klimatu, konkrétně se suchem, které tyto oblasti zažívaly v letech 2005–2010, ačkoli doposud nebylo dosaženo shody (viz odkazy zde a zde).
Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu představují sucho a nedostatek vody vážnou hrozbu pro stabilitu regionu, protože se zvýší konkurence o omezené zdroje. Sucho, které dříve v roce 2021 postihlo Turecko a Kavkaz, skutečně ukázalo, jak se takový scénář může stát běžným.
Na začátku dubna 2021 bylo současnému suchu v Iráku a Sýrii do určité míry vystaveno tři až deset milionů lidí, zejména v oblasti, která je již od roku 2011 silně zasažena konfliktem (viz obrázek 1 na str. 2).
Problémy se suchem a nedostatkem vody a z toho vyplývající třenice mezi zeměmi ohledně správy řek a podzemních vod byly a jsou v širším regionu běžné (viz odkazy zde a zde). Již tak suché klima dále zhoršují další strukturální problémy ovlivňující dostupnost vody v regionu, jako je výstavba přehrad v sousedních zemích, neudržitelná spotřeba vody v důsledku růstu populace a stará a neefektivní zavlažovací infrastruktura .
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.