Hlavním problémem tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdrogana je jeho důvěryhodnost.
Bývalý indický diplomat MK Bhandrakumar se ve svém textu pro Asia Times podíval na situaci Turecka v době konfrontace mezi USA a Ruskem. Naznačuje, že Turecko se jako před sto lety ocitá v situaci „lavírujícího státu“. Bhandrakumar naznačuje, že Turecko v poslední době směřuje zpátky k Západu.
Článek upozorňuje na Erdoganovo lednové jednání s velvyslanci evropských zemí, kde znovu zaznělo prohlášení, že plné členství v EU zůstává strategickou prioritou Turecka a je „v našem společném zájmu jednat spíše s dlouhodobou strategickou perspektivou než s předsudky či obavami“.
Autor píše, že Ankara sama sebe přesvědčila, že USA chtějí oživit vztahy s Tureckem. Po lednové informaci řeckých médií, že Washington by mohl přehodnotit plynovod EastMed, panují v Ankaře vysoká očekávání. Jednalo se o projekt Řecka, Kypru a Izraele, který měl dodávat zemní plyn do Evropy (v rozsahu 10 miliard kubických metrů ročně) a byl podporován USA. V nedávném prohlášení ministerstvo zahraničí USA uvedlo, že projekt již nepodporuje, USA se hodlají zaměřit na typ infrastruktury, která bude podporovat jak plyn, tak obnovitelné zdroje energie.
Turecko projekt silně kritizovalo. Podpora USA byla pro tento plynovod klíčová a Ankara chápe změnu jako obrat v americké politice. Ze strany USA jde o významný posun, neboť na zisky z dodávek plynu do Evropy prostřednictvím plynovodu EastMed značně spoléhal Izrael.
Podle Bhadrakumara se nyní Turecko domnívá, že v roce 2022 se o jeho přízeň budou ucházet, jak Washington, tak EU. Na tento „pocit“ navazovalo například lednové jednání hlavního Erdoganova poradce Ibrahima Kalina s americkým poradcem pro národní bezpečnost Jackem Sullivanem. Na schůzce došlo k výměně názorů na ukrajinskou krizi, protesty v Kazachstánu, normalizační proces s Arménií a vývoj v Afghánistánu, Bosně a Hercegovině a Etiopii.
Záhy prozradil i turecký ministr obrany Akar, že turečtí a američtí představitelé se ve Washingtonu chystají zahájit jednání o stíhačkách F-35 a že „přípravy probíhají“. Jde o odchod Turecka z amerického programu stíhaček F-35 v souvislosti s nákupem protiraketové obrany ruské výroby S-400. Akar byl opatrně optimistický ohledně řešení.
Bhadrakumar míní, že Turecko zkoumá možnosti pozitivního dialogu s USA. Ankara odhaduje, že i přes řadu neshod nebude Bidenova administrativa ochotna přistoupit k roztržce.
Hlavním Erdoganovým problémem je jeho důvěryhodnost. Turecký prezident se otočil k Západu zády, usiloval o eurasijskou integraci a o účast v Šanghajské organizaci pro spolupráci. Nyní se vrací jako marnotratný syn a fantazíruje, že pro Západ, NATO i Rusko je nepostradatelný, píše dále Bhadrakumar. Přijme ale Západ Erdogana? (Turecko přijmout jistě může.)
Erdogan se o to hodně snaží. Na vývoj v Kazachstánu Ankara reagovala až po osmi dnech. Prezident Kassym-Žomart Tokajev pak opakovaně tvrdil, že do rozdmýchávání nepokojů v jeho zemi byli zapojeni extremisté a teroristé z Blízkého východu s podporou velmocí. Naznačil, že spiknutí bylo zosnováno z „jediného zdroje“. Turecko jím ale být nemůže, i když mezi zadrženými po kazachstánských nepokojích je značné množství cizinců, včetně Američanů a Turků.
Spojitost mezi nacionalisty a mafiánskými živly v Turecku a Kazachstánu je otevřeným tajemstvím, píše Bhadrakumar. Turecko podporuje také islámskou identitu Kazachů. Mírotvorná mise ODKB byla v tureckých a ázerbajdžánských médiích aktivně kritizována, oficiálně však ne.
Těsně před vypuknutím nepokojů v Kazachstánu hovořil Erdogan telefonicky s Putinem o ruských návrzích bezpečnostních záruk s USA a NATO. Ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu o dva dny později vedl rozhovor se svým americkým protějškem Antony Blinkenem. Hlavním tématem bylo napětí mezi Ruskem a NATO kvůli Ukrajině. O další dva dny později zase Çavuşoğlu telefonoval s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, podle záznamu jednali o schůzce Rady NATO-Rusko a současném vývoji v Kazachstánu, Bosně a Hercegovině a na Kavkaze.
Bhadrakumar dává současné turecké snahy do historické paralely. Píše, že běh se zajícem a lov se psem je vzrušující, a může se zdát, že je i chytrý. Před sto lety však osmanské Turecko zaplatilo vysokou cenu. Rozhodnutí usnadnit německý útok na Rusko v Černém moři nakonec vedlo ke smrti statisíců osmanských občanů, k arménské genocidě, rozpadu říše a ke zrušení islámského chalífátu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.