Ani s pomocí Číny nebude Rusko schopno zmírnit bezprostřední dopad západních sankcí, míní Alicia García-Herrero.
Bezprecedentní sankce uvalené na Rusko po jeho invazi na Ukrajinu budou mít pravděpodobně ničivé důsledky. To však bude záviset na tom, zda se Rusku podaří sankce obejít nebo alespoň zmírnit.
Čína k tomu nabízí jasnou cestu díky své ekonomické velikosti a finančnímu vlivu a také díky rostoucímu významu pro Rusko, neboť Putin během své volební kampaně v roce 2012 oznámil obrat Ruska na Východ. Důležité je, že politický postoj Číny k ruskému útoku na Ukrajinu zůstává nejasný, ne-li rozporuplný. Čínští politici se k západním sankcím vůči Rusku staví velmi kriticky a viní Západ ze situace na Ukrajině. Pouhý měsíc před invazí, 4. února během olympijských her v Pekingu, podepsali prezidenti Si a Putin rámec spolupráce, jehož význam potvrdil čínský ministr zahraničí 7. března. Do jaké míry však může Rusko skutečně zmírnit dopad západních sankcí prostřednictvím svých hospodářských a finančních vazeb s Čínou?
Rusko může čelit ještě větším sankcím, včetně možného zákazu dovozu energie z Ruska ze strany Evropské unie. To by bylo pro Rusko jednoznačně nejškodlivější opatření, neboť dovoz energie z Ruska do EU je čtyřikrát větší než do Číny (viz obr. 1-4). Bez ohledu na to, že potenciální opatření brzdí nadměrná závislost EU na ruské energii, jsou klíčové západní hospodářské sankce dvojího druhu:
Nejprve německá vláda zastavila proces certifikace plynovodu Nord Stream 2 a Spojené státy uvalily na provozovatele plynovodu sankce. Zadruhé byl zakázán vývoz polovodičů do Ruska, který se rozšířil i na další významné vývozce včetně Jižní Koreje a Tchaj-wanu. Polovodiče jsou základními vstupy pro ruský průmysl špičkových technologií, včetně vojenského vybavení, které je pro Rusko po ropě a plynu klíčovým zdrojem příjmů z vývozu. Kromě své ekonomické hodnoty během vojenského konfliktu přispěl vývoz vojenského vybavení k budování úspěšných strategických vztahů Ruska se zeměmi, jako je Indie, což vysvětluje rozhodnutí Indie zdržet se hlasování o návrhu rezoluce o Ukrajině v Radě bezpečnosti OSN (RB OSN) dne 25. února. Dopad neschopnosti Ruska dovážet polovodiče by neměl být podceňován.
Rusko má nyní také omezenou možnost provádět transakce v dolarech, eurech, librách šterlinků a japonských jenech a řada ruských bank byla odříznuta od systému SWIFT. I když Írán nabízí precedens pro tyto sankce, není přímo srovnatelný vzhledem k širšímu propojení ruských finančních institucí se zbytkem světa. Pravděpodobně nejbezprecedentnějším opatřením je zmrazení aktiv v tvrdé měně Ruské banky, jakož i ruského státního fondu a ministerstva financí.
Do jaké míry může Rusko spoléhat na Čínu, že zmírní dopady na ruskou ekonomiku?
Z politického hlediska je čínská reakce kombinací oficiální neutrality a silné kritiky Západu, který je za konflikt v konečném důsledku zodpovědný kvůli svým snahám o rozšíření NATO a kvůli předchozím sankcím vůči Rusku. V hospodářské a finanční oblasti se Čína zatím chová pragmaticky. Čínské státní banky dostaly pokyn, aby se podřídily západním sankcím, a několik z nich již přerušilo akreditivy u ruských protějšků. Čína však oznámila zrušení limitů na dovoz pšenice z Ruska, které po určitou dobu platily kvůli fytosanitárním obavám. Bylo to jedno z opatření oznámených v dohodě o spolupráci mezi Čínou a Ruskem ze 4. února. Čína tak dodržuje literu, ale nikoli ducha zákona. Čína je připravena Rusku pomoci, aniž by porušováním sankcí riskovala právní roztržku se Západem.
Silnější obchodní vazby s Čínou a západní sankce pravděpodobně přimějí Rusko, aby neochotně přijalo renminbijako platební prostředek. Podle údajů SWIFT se v posledních několika měsících rapidně zvýšilo používání renminbi v Rusku a vklady v renminbi v Hongkongu v posledních několika měsících prudce vzrostly. Rusko může počítat s tím, že zintenzivněním obchodu s Čínou zmírní dopad západních sankcí na svou ekonomiku, ale pouze pokud bude připraveno akceptovat rostoucí význam renminbi v ruské ekonomice.
Rychlost ekonomické a finanční závislosti na Číně bude záviset na vlastních potřebách Ruska. Dokud bude EU dovážet plyn z Ruska za zvýšené ceny, může Rusko počítat s dostatečně velkou zásobou tvrdé měny na dovoz (s odhadovaným přebytkem běžného účtu ve výši 200 až 250 miliard dolarů), z níž 80 % musí odevzdat centrální bance. Prozatím by se tedy Rusko mělo vyhnout hospodářskému kolapsu, dokud budou příjmy v tvrdé měně stačit na dovoz a obsluhu dluhu v cizí měně. To by znamenalo, že Rusko nemusí skočit Číně do náruče pro pomoc. Pokud by však EU zakázala dovoz ropy a USA by uzavřely dohodu s producenty ropy, aby čerpali více ropy a/nebo uvolnili strategické rezervy, byl by šok pro ruskou ekonomiku mnohem větší a výrazně by zvýšil hodnotu případné pomoci ze strany Číny.
Pro Čínu je posílení hospodářské spolupráce s Ruskem zřejmé, což jasně ukázala dohoda ze 4. února. Rámec spolupráce zahrnuje dva projekty výstavby plynovodů v Rusku pro vývoz do Číny. Plynovod Power of Siberia II by propojil ruskou plynárenskou provincii na poloostrově Jamal, která se napájí z plynovodů směřujících do Evropy. Bude však trvat ještě několik let, než bude Rusko moci počítat s tím, že Čína převezme většinu jeho produkce plynu.
Zákaz vývozu polovodičů do Ruska nemůže Čína zmírnit ze dvou hlavních důvodů. Především čínské polovodičové společnosti, včetně největší a nejúspěšnější společnosti Semiconductor Manufacturing International Corporation, nemají přístup k mnoha součástkám potřebným k výrobě sofistikovaných polovodičů, zejména od té doby, co ji USA v roce 2020 zařadily na svůj takzvaný „seznam subjektů“, což vedlo k zákazu vývozu amerických technologií (včetně polovodičů) do společnosti SMIC. Zadruhé, čínské polovodiče nejsou dostatečně sofistikované, aby uspokojily všechny potřeby ruských high-tech společností. To je pro Rusko zjevně úzké místo.
Platební systémy
Pro zmírnění finančních sankcí by mohl být užitečný čínský mezinárodní platební systém (CIPS). Na první pohled je lákavé si myslet, že ruským bankám nabízí platformu pro provádění transakcí mimo kontrolu Západu. Ve skutečnosti však CIPS nemůže být okamžitou pomocí k obejití sankcí, a to z několika důvodů.
Zaprvé, CIPS používá SWIFT jako systém pro zasílání zpráv, který nemá bezprostřední náhradu, alespoň ne pro přeshraniční transakce. Zadruhé, i kdyby byl nový systém výměny zpráv zprovozněn, musel by jej přijmout velký počet finančních institucí. SWIFT má 11 000 členů ve 200 zemích a provádí 42 milionů transakcí denně, zatímco CIPS má asi 1 000 členů v polovičním počtu zemí. Za třetí, CIPS nemá ani likviditu, ani počet členů, aby byl srovnatelný s platformou, kterou v současné době používají pro své mezinárodní transakce prakticky všechny banky, Clearing House Interbank Payments System (CHIPS). Objem plateb zpracovávaných prostřednictvím CIPS od září 2020 rychle roste, ale denně se v něm počítá pouze 13 000 transakcí, zatímco v systému CHIPS je to více než 240 000 transakcí.
Není pochyb o tom, že Čína může využít své ekonomické velikosti k podpoře využívání CIPS, čímž se stane dostatečně likvidní a relevantní pro Rusko, aby mohlo působit mimo CHIPS. Přesto by Rusko muselo akceptovat renminbi pro obchodní transakce s Čínou, včetně svého vývozu. V této fázi se zdá nepravděpodobné, že by Rusko chtělo vstoupit do finančního systému zaměřeného na renminbi a omezit svůj přístup k ostatním rezervním měnám, které jsou konvertibilní.
Rusko by mohlo pro přeshraniční platby s Čínou používat digitální měnu Čínské lidové banky E-CNY. Použití E-CNY pro ruské mezinárodní platby by obešlo systém CHIPS (Clearing House Interbank Payments System) a nepotřebovalo by systém SWIFT jako systém pro zasílání zpráv. Ruská centrální banka však zatím nepodepsala s PBoC (People’s Bank of China) memorandum o porozumění pro přeshraniční používání.
Nedostatečný přístup k tvrdé měně
Rusko také potřebuje najít úlevu od toho, že Západ zmrazil jeho rezervy v tvrdé měně. Téměř polovina ruských devizových rezerv ve výši 643 miliard dolarů je držena v eurech a dolarech (k 30. červnu 2021) a téměř tři čtvrtiny tvoří investice umístěné v zemích, které na Rusko uvalily sankce. Mezitím je přibližně pětina ruských rezerv ve zlatě fyzicky umístěném v Rusku. Jakékoli obchodování s touto složkou jeho rezerv bude pravděpodobně také ovlivněno sankcemi.
Přesto má Rusko u PBoC vklady v renminbi v hodnotě 90 miliard dolarů, které by mělo být připraveno použít na dovoz z Číny. Nekonvertibilita renminbi však také znamená, že Bank of Russia nemůže převést své rezervy v renminbi na tvrdou měnu, pokud tak neučiní PBoC. Ruská centrální banka také drží ekvivalent 24 miliard USD ve zvláštních právech čerpání MMF. Je těžké si představit jinou centrální banku než PBoC, která by mohla pomoci Bank of Russia přeměnit její práva čerpání na likvidní měnu. PBoC to pravděpodobně nebude chtít udělat, protože by to mohlo být interpretováno jako porušení sankcí. Bank of Russia se tak možná bude muset zaměřit na rezervy denominované v renminbi pro budoucí deštivé dny.
Kromě rezerv počítá Bank of Russia také se swapovou linkou s PBoC, která jí umožňuje přístup k dalším 150 miliardám renminbi. Ani ty však nelze převést na tvrdou měnu. V případě, že Rusko již nebude moci vyvážet na Západ a bude muset zvýšit dovoz, měly by jeho rezervy v renminbi i swapová linka zmírnit kolaps dovozu, ale cena bude zřejmá: rychle se zvyšující hospodářská a finanční závislost na Číně. Pro Rusko neexistuje nic takového, co by mu umožnilo vyhnout se západním sankcím.
Závěr
Rusko zatím pomoc Číny nepotřebuje. Pokud by však Západ zvýšil tlak blokováním vývozu energie, ruská ekonomika by utrpěla i s čínskou pomocí. Čína nemá možnost nabídnout okamžitou podporu. Rusku chybí fyzické spojení, které by umožnilo přesměrovat vývoz plynu ze západu na východ. Čínská finanční infrastruktura není dostatečně rozvinutá: CIPS stále závisí na systému SWIFT a není ještě dostatečně likvidní. Čínská digitální měna zatím nenabízí relevantní přeshraniční transakce a Rusko se k ní zatím nepřihlásilo. Těžko si lze představit, že Ruská banka bude chtít podporovat oběh nekonvertibilní měny v době, kdy rubl propadá. Ve skutečnosti by proces renminbiizace ruské ekonomiky ještě více ztížil řízení měnové politiky v Rusku.
Čína by mohla Rusku pomoci tím, že by převedla ruské rezervy v renminbi na tvrdou měnu. Riziko porušení západních sankcí by však bylo obrovské. Časem bude Čína schopna podpořit ruskou ekonomiku, protože budou vybudovány nové plynovody, které přesměrují plyn z Evropy do Číny, a CIPS se stane důvěryhodnou alternativou k CHIPS. To je však zjevně lákavější pro Čínu než pro Rusko. Čína by mohla posílit svou energetickou bezpečnost tím, že by se stala největším (ne-li jediným) dovozcem ropy a plynu do Ruska. Za druhé, pokrok v internacionalizaci renminbi by se urychlil, aniž by bylo nutné vzdát se kontroly kapitálu. Kromě politického závazku v prohlášení ze 4. února má Čína ekonomickou motivaci podporovat Rusko, dokud se nedostane do střetu se západními sankcemi. Pro Rusko je však nutné vyhnout se silné závislosti na čínské ekonomice a jejím finančním systému. To by bylo z hlediska žádoucích výsledků ruské války proti Ukrajině opravdu až na druhém místě.
Zdroj: García-Herrero, A. (2022) „Can China bail out Putin?“, Bruegel Blog, 9 March
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.