Daniel Andrade Schwarze píše o hlavních změnách, kterými prochází jeho vlast, bývalá bašta neoliberalismu, Chile.
Bývalý studentský vůdce a pokrokář Gabriel Boric dnes složil slib jako nový prezident Chile. Hluboká změna, kterou tato latinskoamerická země prochází, je umocněna probíhajícím procesem přepisování její (Pinochetovy) ústavy.
Poslední tři roky byly v Chile závratné, zažili jsme dva výjimečné momenty: masivní lidovou revoltu a pandemii, která tvrdě dopadla na stát, ekonomiku, firmy, politiku a na naše každodenní životy.
Oba procesy probíhaly téměř současně, politika na ně musela reagovat a síly žádající změnu nebyly výjimkou. Aniž by byly ve vládě nebo v parlamentu, musely v turbulentní době, kdy všechny instituce (parlament, vláda, armáda, policie, církev, média a velký byznys) ztrácely důvěru, najít vlastní cestu.
Od počátku masivních protestů v říjnu 2019 se levicová politická koalice Frente Amplio (Široká fronta) vzniklá v roce 2017 rozhodla vyjadřovat požadavky a touhu po transformaci, které by byly východiskem ze současné krize a znovu by z politiky učinily nástroj měnící životy lidí. Toto přesvědčení se stalo základem politické dohody z listopadu 2019 umožňující institucionální otevření procesu, který již dlouho probíhal v ulicích. Dohoda umožnila konání referenda, které dá Chilanům příležitost schválit nebo odmítnout návrh nové ústavy i mechanismus, kterým by měla být vypracována (celý proces by měl být dokončen v květnu 2022 – pozn. red.)
Referendum vedlo ke schválení nové ústavy v plebiscitu a k následné volbě reprezentantů do Ústavního shromáždění, v němž pravice zásadně oslabila a přišla o možnost veta (získala 38 z 155 křesel, méně než nutnou třetinu – pozn. red.).
Na dění měla zásadní vliv mohutná účast občanů a sociálních hnutí, jejich práce v kampaních i na sestavení seznamů nadějných nezávislých kandidátů do Ústavního shromáždění.
Celkové klima bylo ve znamení změn a odmítnutí, což extrémně ztěžovalo formulaci požadavků, přípravu programových návrhů i jasný náčrt budoucího ideologického směřování Chile.
Gabriel Boric kandidoval s hlubokou představou společně sdílené a stmelené země, která překoná současnou atomizaci a celkový úpadek. Během posledních tří let Frente Amplio soustředěně usilovala o přechod od kritiky a negativity k pozitivně laděné politice.
Triumf Gabriela Borice ovlivnilo mnoho faktorů, bezpochyby je ale projevem jasné vůle Chilanů ke změně. Krajně pravicový prezidentský kandidát José Antonio Kast pro mnohé voliče zosobňoval riziko ztráty již dosažených práv a svobod, takže v průběhu druhého kola voleb byla atmosféra skutečně výbušná. Řada v kampani aktivních občanů dokázala kreativně a optimisticky čelit neustálému tlaku nepravdivých zpráv, které přinášela politická pravice a pravicově orientovaná média. Volební vítězství Gabriela Borice je historické: jeho vize návratu k doslovné vládě lidu zvítězila, dokázal si vybojovat nejvyšší volební podporu od pádu diktatury a je nejmladším prezidentem v dějinách Chile.
Není ovšem čas usínat na vavřínech, neboť levicovým silám nejde pouze o vládnutí, ale především o příležitost dostat instituce, ekonomiku a zdravotnictví z krize a apatie vyvolané správou státu založenou na neoliberálním pohledu, který většinu populace odřízl od přínosů rozvoje. Vše se navíc odehrává uprostřed celosvětové krize způsobené nemocí Covid-19 a klimatické krize, která už silně zasáhla naši zemi. Ocitli jsme se v rizikovém období vládních změn, které podtrhuje význam úspěšného dokončení nové ústavy, navzdory jejímu bojkotu v počátečním období za vlády Sebastiána Piñery.
Nacházíme se nyní v době přechodu mezi starou ústavou a její státní formou a ústavou novou, která bude nezbytným impulsem obratu a změn, jež nám umožní tvořit budoucnost v klidu a jistotě.
Článek vychází ve spolupráci s tranform!europe. Originál je zde.