Některé země oblasti jsou důsledky bojů na Ukrajině tvrdě zasaženy, zejména Libanon, Jemen a Egypt.
Oblast Perského zálivu a Izrael se ale s obtížnou situací srovnávají celkem dobře, jejich přístup může sloužit za vzor řešení globálních problémů v oblasti potravin, informovala Al-Džazíra.
Potravinová bezpečnost je jednou z hlavních příčin arabského jara 2011 i zdrojem dlouhodobé politické nespokojenosti a nestability regionu. Podmínky obtížné pro pěstování potravin (od nedostatku vody po povětrnostní podmínky) vedly v některých zemích k rozvinutí inovativních zemědělských technik, které umožnily pěstování plodin i ve velmi nehostinných podmínkách.
V první řadě jde o vodu. Izrael vyvinul metodu kapénkové závlahy a má dokonalý program na odsolování mořské vody. Spojené arabské emiráty metodu odsolování použily k vytvoření vodních zásob, odsolenou vodou v objemu 26 miliard litrů během tří let naplnily vodonosné vrstvy v poušti Liwa, mají tak pro případ nouze k dispozici až 100 milionů litrů vody denně.
Bohaté státy Perského zálivu, na rozdíl třeba od Egypta, nespoléhají na dovoz potravin, pojistily se (hned po krizi, v roce 2009) nákupem zemědělské půdy po celém světě a pěstují potraviny mimo své území, především v Africe. Podobný trend sledují např. i USA, které sice mají obrovské rozlohy zemědělské půdy, ale sázejí na levnou pracovní sílu, takže velká část potravin pochází z Mexika. Má to ovšem i jistá úskalí, v minulém roce, po zákazu dovozu avokáda z Mexika, vyletěly jeho ceny na 24leté maximum. Některé státy sázejí na inovativní zemědělské technologie a zakládají za tím účelem startupy, u nichž předpokládají převratné výsledky.
Nákup půdy ale může být důvodem geopolitických konfrontací, neboť bohaté země pěstují potraviny pro své obyvatele na půdě chudých zemí, platí zde stejný model jako u nerostných surovin – jako příklad může posloužit Demokratická republika Kongo, která je jednou z nejchudších zemí na světě, ale západní společnosti zde dnes těžbou lithia a kobaltu vydělávají ohromné sumy; zítra to může být výrobou potravin.
Export pěstování potravin dobře funguje pro malé a velmi bohaté země Perského zálivu, praxe ve velkém měřítku však bude zcela jistě odlišná, teprve pak se projeví skutečné důsledky.
Ukrajinská krize je jen předzvěstí závažných potravinových problémů spojených s globálním oteplováním. Mezinárodní společenství bude potřebovat novou inspiraci k jejich řešení, a státy Perského zálivu jí mohou být.
Psali jsme: