Milan Daniel míní, že v současnosti je nutné dát prostor odborníkům bez ideologických předsudků s cílem odvrátit hrozící zmar.
Když čtu trestní oznámení týkající se „neznámých pachatelů“ účastných možného teroristického útoku a úvěrového podvodu ve spojitosti s kroky společnosti ČEZ a státu ohledně cen elektřiny, jež visí jako vzor na webu strany PRO, nebo (namátkou) trestní oznámení předsedy této strany Jindřicha Rajchla na osobu jménem Černochová, nemohu si nevzpomenout na momenty staré právě padesát let. Tehdy jsme spolu s přítelem Petrem Uhlem téměř každý den čekali na Borech v cele, jejíž dveře měly kliku jen z jedné strany, na to, že se v nich objeví bachař s hláškou „Uhl, vemte si kabát, Daniel, připravte se“. Byla to součást rituálu, na jehož počátku byly naše stížnosti na porušování práv, jež nám formálně nemohl ani tehdejší režim upřít. Úspěšní jsme byli málokdy, ale měli jsme dobrý pocit z toho, že nejsme jen trpnými objekty.
Situace v dnešní společnosti se dramatizuje. Už ani zdaleka nejde „jen“ o katastrofu, která se řítí na hlavy obyčejných občanů, ale o blížící se tsunami, jež hrozí destrukcí celého státu. V souvislosti s energetickou krizí, na niž vláda reaguje leda zaříkáváním, začínají padat opravdu velké firmy a další jsou na řadě. Asociace malých a středních podniků a živnostníků se na vládu obrátila otevřeným dopisem, v jehož závěru žádá o informaci, jaká opatření budou přijata na jejich podporu. Nu, milá Asociace – jaké možnosti stabilizovat situaci vašich členů má vláda, pro niž je prioritou financování cizí války a lití desítek miliard do zbrojní díry? Vláda, která si z portfolia agresorů vybrala jako terč jen toho jednoho, se kterým stojí a padá ekonomika tohoto státu? Vláda, která podporuje lichvu na energetické burze? Odpovím jednoduše: žádné. A proto musí pryč.
Spolu s přítelem Petrem jsme na Borech kompletovali zavírací špendlíky tak, že na jeden střední velikosti jsme navlékali čtyři větší, tři stejné a čtyři menší. Čtyři, tři, čtyři, budu si to do smrti pamatovat, protože jsme museli vyprodukovat asi půldruhého kila, abychom splnili normu. Trvalo to většinou celý den. Rozdíl proti stavu, který většině lidí v této zemi hrozí, byl trojí: měli jsme práci, byli jsme v teple a měli jsme co jíst. Myslím to samozřejmě ironicky. Tehdejší „ztroskotance a zaprodance“ nahradili ve slovníku současných šmoků trollové a proruští švábi. Ano – svobodu, která je dnes suplována stavem vypilovaným „demokratickými“ médii, kdy je respekt vůči jinému názoru bezobsažným pojmem a obecenstvo je vedeno k tomu, aby názorové protivníky dehonestovalo či na ně až hystericky řvalo a plivalo, tu jsme takovou neměli.
Těší mne, že v prostředí formovaném lokajskými a nenávistnými médii, která znají jen tu svou „pravdu“, povstávají nejen stateční advokáti, ale i lidé, již neztratili schopnost racionálně uvažovat a chtějí odvrátit hrozící zmar. Nejsem bohužel až takový optimista, pokud jde o statečnost státních zástupců. Na demonstraci, která je připravována na příští sobotu, vystoupí řada nejrůznějších, i názorově odlišných řečníků. Kéž by jejich společným cílem bylo přivést ke kormidlu státu ideologicky nezparchantělé odborníky schopné dát zemi postupně do pořádku. Slovo by měl v této koalici dostat každý, komu jde o dosažení tohoto cíle. A jmenuje-li se Okamura nebo Konečná? Podmíněný mandát by měl dostat každý, kdo je ochoten upozadit své osobní ambice a bude v tomto smyslu konat. Konat, ne jen řečnit, přátelé!