Věra Beranová recenzuje výstavu věnovanou malířskému ztvárnění vody v krajině.
Zajímavě a netradičně je nazvaná výstava v Galerii Kooperativy v pražském Karlíně Kruhy na vodě. Organizátoři výstavy zde prezentují výtvarná díla, na kterých se objevují řeky, moře, rybníky, tůně… tedy voda v té nejrozmanitější podobě.
Galerie Kooperativy tak pokračuje ve výstavní činnosti, která otevírá před návštěvníkem nejrůznější témata, především od domácích autorů a jsou ze sbírkových fondů Kooperativy. Tak například v posledním období to byly výstavy věnované Mistrům českého malířství, další výstavy představily takové osobnosti, jako byl František Kaván, nebo Josef Mánes a zvlášť to byla výstava nazvaná Má vlast, která návštěvníka upozornila na domácí tvůrce v širokém rozpětí od klasiků až po současné osobnosti výtvarné scény.
Sbírka pojišťovny Kooperativa v současnosti představuje na 3 000 obrazů, plastik, grafik a nabízí i pestré spektrum uměleckých předmětů. Galerie Kooperativy má tedy z čeho vybírat. Jsou to autoři různých generací a také různého výtvarného pojetí. To, co právě spojuje autory současné výstavy, je v podstatě krajina, příroda, ve všech jejích podobách. Jsou to výtvarníci, kterým svým způsobem učarovala voda. Ze sbírek Kooperativy a také od soukromých sběratelů je dnes na současné výstavě prezentováno více než 100 obrazů. Náměty jsou především z domácích luhů, hájů, řek, studánek a potoků, ale jsou zde i krajiny za našimi hranicemi, a to zvlášť krajiny mořské.
Různorodý je také výběr autorů. Mezi ty nejstarší patří krajinář August Bedřich Piepenhagen (1791–1868), představitel pozdního romantismu. Jako autodidakt dovedl své romantické krajiny k dokonalosti. Jeho díla se stala velmi populární a dodnes vzbuzují jedinečné pocity. Autor, kterého můžeme bezpochyby pokládat za zakladatele české krajinomalby, je Antonín Mánes (1784–1843) – otec a učitel Josefa, Quida a Amálie, z nichž každý zasáhl svým způsobem do dějin českého výtvarného umění. Quido svými jedinečnými žánrovými obrázky, Amálie především malbou na porcelánu a Josef, jako opravdový zakladatel českého moderního umění (např. je autorem výtvarné podoby pražského orloje). Právě on, když vzpomínal na svého otce, na učňovská léta, jak trval na reálném pohledu na krajinu, když jej a jeho sourozence vodil po neschůdném terénu při hledání ideálních malířských záběrů.
Na výstavě se také setkáme s díly Antonína Chittusiho (1847–1891). Často bývá hodnocen jako nejvýznamnější malíř-krajinář 19. století. Je to právě on, kdo uvolnil malbu a otevřel tak cestu Antonínu Slavíčkovi. Byl svým způsobem světoběžník. Hledal své náměty například na Slovensku, ale také jej zajímala městská krajina, jako například pařížská předměstí, nebo přímo pařížské bulváry, a to především v dešti. Tady se zvlášť přiblížil impresionistickému vidění nastupující generace. Jistá uvolněnost, inspirace přírodou, ale viděnou vlastníma očima, se projevila také v tvorbě jeho žačky Zdenky Braunerové.
Celoživotním krajinářem, který své výtvarné poselství předal i dalším generacím, byl Julius Mařák (1832–1899). K jeho žákům patřili například František Kaván a také Alois Kalvoda. Jedinečná postava, která sehrává (nejen v českém výtvarném umění) výjimečnou roli, je bezesporu Antonín Slavíček (1870–1910). Jeho tvorba bývá právem označovaná jako impresionistická, ale ne ve smyslu francouzského impresionismu, jedná se o jeho českou výtvarnou podobu. Další silnou osobností v následující generaci byl bezpochyby Václav Špála (1885–1946), který bývá spojován s ryze českým kubismem. Právě jeho odvaha v barevnosti, kubizujících tvarech, předznamenala touhu po originalitě u dalších generací. Tak i právem jedna z nejprestižnějších galerií na pražské Národní třídě nese jeho jméno.
Nejmladší generace je na výstavě zastoupena Ivanem Exnerem narozeným v roce 1960 a jeho netradiční tvorbou, kterou sám charakterizuje „…maluji v duchu starých mistrů“, další je pak Ivana Bachová (*1995), která o své tvorbě říká: „Jsem malířka, která se ve svojí tvorbě zaměřuje na přírodu. Zobrazuji ji tak, jak ji vidím, vnímám, cítím a postupně poznávám. Poslední dobou mě fascinuje živel vody. Zachycuji její nekonečné podoby a rozmanité proměny, její jemnost i sílu. Zkoumám zákonitosti vzniku utvářejí jejích proudů, které následně formují tělo rostlin i živočichů a celý svět kolem nás.“
Současná výstava v Galerii Kooperativa patří k těm výstavám, které návštěvníka nejen poučují, ale mají tu schopnost navozovat jedinečnou atmosféru. Samozřejmě k ní přispívají nejen vystavená umělecká díla, ale i celkové prostředí. Galerie je součástí promyšleného interiéru budovy Kooperativy. K jisté intimitě přináleží i netradiční výstavní interiér, jak svou barevností, tak také výstavní plochou, která nezná pravý úhel. K celkové atmosféře přispívá i propojení s kavárnou a v dnešní době také nezanedbatelný volný vstup. Současná výstava potrvá do 29. ledna 2023.
Otevřeno je ve všední dny mimo pondělí 14–18, v sobotu a neděli 10–18.