Ilona Švihlíková komentuje “revoluční” návrhy Národní ekonomické rady vlády, které sice vůbec neřeší příčiny deficitu, zato ví, jak si s nimi poradit a na čí úkor.
Hned na začátku článku mi dovolte malý disclaimer: autorka není členkou NERVu Fialovy vlády, a nikdy by nepřipustila být součástí něčeho takového.
O obsahu návrhů NERVu, poradního orgánu vlády, již bylo mnoho napsáno. Jedná se o návrh souborů opatření, která se mají „popasovat“ s tím, že ČR vykazuje vysoký strukturální deficit. Není překvapivé, že se materiál nezabývá tím, odkud se ten strukturální deficit vzal, protože to by také „odborníky“ z NERVu mohlo dovést k tomu, kdo hlasoval pro jaké opatření.
Shrnu proto za ně: strukturální deficit ve výši kolem 200 mld. Kč byl založen za pandemického období, kdy se hlava nehlava (často ve stavu legislativní nouze!) bleskurychle projednala opatření připravená lobbisty (slušně řečeno), aby naprosto zničila příjmovou stránku veřejných financí. Není překvapivé, že analytika ČMKOS již dlouho hovoří o strukturálním deficitu ve výši 200 mld. a dlouhodobě upozorňuje na absolutní nesystémovost, chaos přijatých opatření na příjmové stránce rozpočtu. Do dnešní doby, zdá se, nikoho nezajímá, jak daňové změny ovlivnily ekonomiku (nejen daňové inkaso). Očekávala bych od slovutného poradního orgánu, že v prvním sledu určí důvody strukturálního deficitu, probere deformace na straně příjmů; určí, „kdo si pomohl“ (ovšem chtít od této vlády princip spravedlnosti…), zhodnotí dopad daní (např. zrušení daně z nabytí nemovitostí na dostupnost nemovitostí, že?) a následně navrhne úpravy. Nu, tuto nepříjemnou analytickou část, která by jen vyvolala všelijaké mrzení, NERV poslušně vynechal a rovnou se vrhnul do návrhů.
Návrhy jsou vskutku revoluční, tedy myšleno tím, že jejich plná aplikace by mohla vyvolat revoluci dokonce i v zemi jako je ČR, kde se většina lidí bojí promluvit na schůzi vlastníků jednotek.
V čirém nadšení nad „mimořádnou“ dobou (otevřené okno!) se podařilo prosadit kroky jako: zavedení paušální daně OSVČ (které bez tak téměř žádné daně neplatí), snížení DPH na ubytovací služby (čímž je DPH na ubytování nižší než na potraviny), zavedení zpětné vratky daně, zrušení daně z nabytí nemovitostí (asi 18 mld. Kč výpadek). Vrcholem show se pak stalo zrušení superhrubé mzdy (což by nebylo špatné, ta konstrukce byla nepřijatelná, platili jsme daň z daně), ale snížení sazeb spolu s dalším opatřeními jako sleva na poplatníka vytvořila 100 mld. „sekeru“ ve veřejných financích. Současná vláda, která se od počátku (vedle neochvějně podpory válce) prsí tím, jak bude fiskálně odpovědná, k těmto krokům přidala například zrušení EET (z ideologických důvodů), aniž by vůbec brala v potaz, že toto zrušení nutně bude mít významný dopad na inkaso daně. Nebudu zde rozebírat všechny kroky, ale je patrné, že vláda postupuje čistě ideologicky a na stavu příjmů jí v reálu vůbec nezáleží – spíše jí záleží na tématu fiskální konsolidace, přes které chce plnit své ideologické cíle:
- Došlápnout si na nízkopříjmové obyvatelstvo a seniory, které je nevolilo a pokud zůstane při smyslech volit ani nikdy nebude.
- Vytvořit podmínky pro privatizaci penzijního a zdravotního systému (sen všech neoliberálů).
- Rozeštvat společnost (divide et impera) pečlivě namířenými opatření jako je snížení podpory v nezaměstnanosti (my co makáme x „nemakačenka“).
Zavádět kombinaci uvedených opatření v současné době (tj. za situace bezprecedentní inflace, energetické krize, nárůstu cen potravin atd.) je mimořádně asociální, což ale odpovídá zcela vládnímu zadání. Politicky si vláda bude z „doporučení“ NERVu vybírat jako z mimořádně odporného meníčka, které bude následně servírovat skupinám obyvatel, které nenávidí. Při kombinaci represe od ministra vnitra si bude volit vhodný mix – jestli nechá odbojné skupiny pozavírat za „dezinformace“, nebo chcípnout hlady. Ekonomicky vzato nemohou uvedená opatření dopadnout jinak než hlubokou ekonomickou krizí. Ani to není překvapivé, protože když si promítnete v hlavě pravicové vlády minulosti, tak to nikdy jinak ani nekončilo.
Načasování opatření NERVu má zároveň odvrátit pozornost od naprosté neschopnosti vlády v energetické oblasti. České firmy přestávají být konkurenceschopné, dokonce i Svaz průmyslu a dopravy si stěžuje na naprostou impotenci vlády konat. Místo toho chce vláda (a její sloužící z NERVu) přetáhnout veřejnou debatu k tomu, „kdo si žije nad poměry“ a společnost rozeštvat na minoritních záležitostech jako je podpora v nezaměstnanosti (která skutečně nepatří mezi významné výdajové položky).
Opozice (ať už ta parlamentní, nebo mimoparlamentní, nebo tak řekněme vznikající) na tuto hru nesmí přistoupit. Pracujme na analýze stavu (kdo za co, kdy a jak hlasoval, jaký byl dopad daní na ekonomiku, jak je možné, že byly schváleny daňové úpravy a nijak se pozitivně na ekonomice neodrazily atd.). Zde má hodně odpracováno ČMKOS. Následně je třeba rozklíčovat každé opatření (očividně se dle grafiky ne každé těší stejné podpoře NERVu), jeho dopady na různé skupiny obyvatelstva, čímž vynikne i kdo je takříkajíc „nedotknutelný“.
Pro začátek je vhodné se podívat právě ty „neviditelné“ a nezmíněné položky. Ze strany výdajů to opravdu není nemorální snižování důchodů, či snížení podpory v nezaměstnanosti, ale zcela jiná, kynoucí položka: výdaje na zbrojení. Tam je prostorů na seškrtání habaděj. Nu, a pak tu máme mé oblíbené téma: odlivy zisků z ekonomiky. Vedle oficiálně vykazovaných dividend ČR trápí zneužívání transferových cen a také zneužívání vztahů mezi mateřskou firmou a dcerami – typické pro bankovnictví. Matka vlastní budovu, v níž dcera sídlí a ta jí platí tučné nájemné, platí za „konzultace“, předražený software. Tudy z ekonomiky utíkají další stovky miliard ročně.
!Argument je připraven se do této práce plně zapojit.