Hned dvě protivládní demonstrace chystá občanská část opozice na přelom února a března. Otázkou proč tomu tak je, se ve svém komentáři zabývá Milan Daniel.
Strana PRO vedená Jindřichem Rajchlem ohlásila dlouho dopředu na sobotu 11. března demonstraci nazvanou příznačně Česko proti bídě a pracuje na tom, aby účast na ní byla svou masivností co největší. Pochybovače o smyslu takového konání, z nichž mnozí se účastnili podzimních demonstrací organizovaných Ladislavem Vrábelem a Jiřím Havlem, přesvědčuje Rajchl informací, že při nesplnění požadavků, jež z této akce vyplynou, budou následovat nátlakové akce. Nebudu jistě sám, kdo se s takovými nátlakovými akcemi, které nebudou kolidovat s právem a budou respektovat výsledky demokratických voleb (vygenerované demokratickými médii) na demonstraci rád seznámí.
Rajchl je podobně jako další členové vedení jeho strany právník. Jako advokát umí dobře mluvit, už několik měsíců se při setkáních potkává s příznivci v mnoha českých městech, ale i vesničkách a s buldočí odhodlaností pracuje na tom, aby mezi potenciálními voliči straně prostor přes bojkot hlásných trub režimu vybudoval. Argumenty s nimiž pracuje, jsou mainstreamem obvykle ignorovány nebo bagatelizovány, pro účastníky setkání s ním jsou ale přesvědčivé.
Není ovšem sám, kdo vyjadřuje názory občanské opozice. Dvě parlamentní, řada mimoparlamentních stran a stranicky nevyhranění občané zastávají v mnoha ohledech pozice obdobné, byť se dílčím způsobem (členství v NATO i v EU například) liší. Bylo by logické, aby se tyto síly spojily a deklarovaly stanovisko, které by otočilo kormidlem politiky současné vlády:
- od přípravy veřejnosti na válku směrem k suverénní politice všech azimutů reprezentující zájmy České republiky a míru
- od energetické politiky, která fatálním způsobem ničí ekonomiku státu, k sebevědomé energetické politice, která by rozhodujícím způsobem podpořila hospodaření země, její ekonomické subjekty a přispěla k udržitelnosti důchodového systému
Svrchovanost by při formulování takového stanoviska měla být základním imperativem.
Ke spojení opozice bohužel nedochází, zdá se, že mnozí opoziční předáci chtějí být především předsedy. Jinak výborně organizované Vrábelovy demonstrace trpěly tím, že po dlouhém řečnění absentovaly sankce za nesplnění požadavků. Opozice, jejíž širší součástí by mohli být společnou deklarací spojení příznivci stran i neorganizovaní občané, je rozdrobená.
Síla, která stojí na pozicích, není, jak realita ukazuje, spojena svým programovým prohlášením, které mění podle aktuálních potřeb, ale vládními koryty. Ukazuje se, že je to pojítko silnější než potřeba naplnění vlastních slibů a občanského zájmu.
Není třeba, aby se druhou březnovou sobotu na pódiu pod „koněm“ střídali řečníci jako apoštolové na orloji. Lidé chtějí slyšet, že za společným stanoviskem nevoličů pětikolky artikulovaným mluvčím či mluvčí stojí příznivci hnutí ANO, strany SPD, Svobodných, KSČM vedené skvělou Kateřinou Konečnou, Trikolory, ale i dalších, třeba i včetně odborářů. Bylo by víc než dobré, kdyby se na ono pódium dokázali postavit vedle sebe a demonstrovali společnou vůli.
Obávám se však, že něco takového nehrozí a ambice některých stran, resp. jejich šéfů, takovému spojení brání.
Využil toho starý lišák Jiří Paroubek. Po vzoru francouzského socialisty Jean-Luc Mélenchona založil spolek Nespokojení, jenž chce spojit především levicové subjekty – včetně komunistů. A hned oznámil společnou demonstraci, která se má konat už dnes, 28. února ve 14 hodin na Malostranském náměstí. Svolavatelem je strana Česká suverenita vedená bývalou sociálnědemokratickou poslankyní Janou Volfovou. Předpokládaná účast byla v oznámení magistrátu vyčíslena na 200 lidí.
Demonstrace Nespokojených zřejmě vyjádří především nesouhlas s pětikoalicí překotně prosazovanou důchodovou reformou. Účast těch, jichž se změna normy dotkne, se dá předpokládat a pro Paroubka to bude test toho, jaký má jeho projekt potenciál.
Deset dnů poté se bude konat zmíněná demonstrace strany PRO. Hodil do ní Paroubek vidle, nebo se Rajchl přepočítal? Mnoho převážně starších lidí bude zvažovat, kterou z těch akcí svou přítomností osobně podpoří. Nejde jen o časovou investici. Jen cesta do Prahy ze vzdálenějších míst přijde občana na několik set korun. Dá je v situaci reálně hrozící bídou dvakrát, nebo bude zvažovat, zda si za ty peníze nekoupí spíš něco k jídlu? A bude mít jeho účast vůbec smysl? To záleží na tom, zda zejména organizátoři březnové demonstrace dokáží uplést (napíši to slušně) z ničeho bič. Sami říkají, že mají jedinou šanci. Takže uvidíme.
Vyjadřujeme postoje, místo abychom stáli, zpívával Karel Kryl. Abychom ale stáli v množství větším než malém pevně, je třeba toho pevného základu, ne pohyblivých písků.