V roce 2021 bylo až 50 milionů lidí na světě vystaveno nucené práci nebo nucenému sňatku.
Podle charitativní organizace se sídlem v Austrálii Walk Free, která se zabývá lidskými právy, se celosvětově zhoršil stav, kdy bují novodobé otroctví. Nejvyšší výskyt moderního otroctví na světě pak prý podle zprávy mají Severní Korea, Eritrea a Mauritánie. Otroctvím se zabývá Globální index otroctví 2023, který konstatuje “zhoršení” situace na celém světě od posledního průzkumu před pěti lety. Zpráva uvádí, že v roce 2021 žilo v situaci moderního otroctví 50 milionů lidí, což je o 10 milionů více než v roce 2016. Toto číslo zahrnuje přibližně 28 milionů lidí angažovaných na nucených pracích a 22 milionů lidí žijících v nuceném manželství. Situace se podle šetření zhoršuje mimo jiné na pozadí rostoucích a složitějších ozbrojených konfliktů, rozsáhlé degradace životního prostředí a dopadů pandemie koronaviru.
Zpráva lidskoprávní organizace pak definuje moderní otroctví jako “nucenou práci, nucené nebo otrocké manželství, dluhové otroctví, nucené komerční sexuální vykořisťování, obchodování s lidmi, praktiky podobné otroctví a prodej a vykořisťování dětí”. Základní princip otroctví zahrnuje “systematické zbavování člověka svobody” – od práva přijmout nebo odmítnout práci až po svobodu rozhodnout, zda, kdy a koho si vezme.
Podle tohoto měřítka je nejvyšší výskyt moderního otroctví v Severní Koreji (104,6 případů na 1 000 obyvatel). Následuje Eritrea (90,3) a Mauretánie (32), která se v roce 1981 stala poslední zemí na světě, která dědičné otroctví postavila mimo zákon. Deset zemí s nejvyšším výskytem moderního otroctví má některé společné charakteristiky, včetně omezené ochrany občanských svobod a lidských práv. Mnohé z těchto zemí se nacházejí v nestabilních regionech, které zažívají konflikty nebo politickou nestabilitu, nebo v nich žije velké množství “zranitelných osob”, jako jsou uprchlíci nebo migrující pracovníci.
V první desítce zemí na světě se umístily také Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Kuvajt, kde jsou pracovní práva migrujících pracovníků omezena systémem sponzorství “kafala“. Dalšími zeměmi v první desítce jsou potom Turecko, které hostí miliony uprchlíků ze Sýrie, Tádžikistán, Rusko a Afghánistán. Ačkoli je nucená práce častější v zemích s nízkými příjmy, je významně spojena s poptávkou ze zemí s vyššími příjmy, uvádí zpráva s tím, že dvě třetiny všech případů nucené práce jsou propojeny s globálními dodavatelskými řetězci. Zpráva uvádí, že země G20, které tvoří Evropská unie a 19 nejvýznamnějších světových ekonomik, v současné době dovážejí zboží v hodnotě 468 miliard dolarů, u něhož hrozí, že bylo a bude vyráběno za použití nucené práce, což je více než 354 miliard dolarů v předchozí zprávě.
Nejvyšší podíl rizikových výrobků má produkce elektroniky, následují oděvy, palmový olej a solární panely, což je známkou vysoké poptávky po výrobcích z obnovitelných zdrojů energie. “Moderní otroctví prostupuje všemi aspekty naší společnosti. Je vetkáno do našeho oblečení, osvětluje naši elektroniku a koření naše potraviny,” uvedla zakládající ředitelka skupiny Grace Forrestová. “Ve své podstatě je moderní otroctví projevem extrémní nerovnosti. Je to zrcadlo nastavené moci, které odráží, kdo ji v dané společnosti má a kdo ne,” dodala.
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.