Podle statistiky Airbnb vydělá každý Chorvat denně v průměru 107 eur za pronájem 3+1, píší Balkánské zápisky.
Nino Dubretić, manažer z chorvatské společnosti Direct Booker, která pronajímá řadu nemovitostí, tvrdí, že je číslo 107 eur přehnané, ale vzápětí uvádí 100 eur, jak pro Dubrovník tak i pro Split. To není velký rozdíl.
Především se podivuje nad čísly, že roční příjem za pronájem činí v Dubrovníku 39 490 eur při naplněnosti lůžek 44 %, zatímco ve Splitu je to 13 718 eur při naplněnosti 46 %. Manažer tvrdí, že v Dubrovníku je naplněnost nikoli 160 dní v roce ale 120 dní. Nicméně přiznává roční výdělek kolem 40 tis. eur ročně. Podle něj má Split díky svému většímu letišti delší sezónu. Uvedená čísla a údaje zveřejnil web Dubrovački vjesnik, odkud jsou převzata.
Když zůstaneme u čísel příjmů Chorvatů z pronájmu bytů a nemovitostí, neudivuje, že tzv. „apartmanizace“, jak zde říkají přeměně obytných nemovitostí na turistické destinace, se stala v Chorvatsku globálním jevem, kterému napomohla internetová platforma Airbnb. Například ve Splitu je až 7 tisíc nemovitostí určeno k turistickým účelům, což představuje 9 % všech nemovitostí v druhém největším chorvatském městě. Trend sebou nese růst cen nemovitostí a místní nemají peníze na drahé bydlení a vyhledávají byty v okolních levnějších sídlištích. Vzniká problém zejména pro mladé, kteří se zadlužují. Kolem Splitu vzniká prstenec dalších bytů jako jsou místa Kaštely, Solin nebo Podstrana. Další problém je, že dochází k vysidlování čtvrtí ve Splitu a procházíte-li zde v zimním období, jsou to místa duchů. Deník Jutarnji píše, že za dvacet let (2001-2021) ve Splitu ubylo 40 až 50 % obyvatel města. Ekonomka Ana Rimac Smiljanićová říká, že Split je po Batumi a před Marbellou, Benátkami, Florencií a Lisabonem druhým evropským městem s největší počtem nemovitostí určených k turistickým účelům. Má to negativní vliv na život zdejších obyvatel, o čemž chorvatská média často píší a zejména zmiňují noční nadměrný hluk a opilce v ulicích.
V tomto trendu nejsou Split s Dubrovníkem výjimkou. Blízkých Kaštelů se to týká také. Jejich starosta Denis Ivanović říká: „Soused vidí souseda, že začal pronajímat, tak si řekne, proč bych to nedělal také.“ Tak podle něj dochází k tomu, že v roce 2022 bylo registrováno 9 222 noclehů a letos jich je již 10 412, což je nárůst o 13 %. Trend se mu nelíbí a říká, že by byl raději, kdyby v Kaštelech vznikla nějaká výroba, přišel investor a ne, aby se žilo pouze z turistiky. Navíc, jak uvedl, jsou zde zchátralé hotely nebo rekreační objekty spíše prázdné a turisté se ubytovávají v soukromí. V souvislosti s hotely se zmiňuje, že za rok v Chorvatsku vzniklo 59 tisíc noclehů z toho 30 tisíc v komerční sféře a 29 tisíc v soukromé, jako chaty, vilky… Povzdechl si, že kdyby toto vše bylo vystavěno v komerční sféře, bylo by Chorvatsko ekonomicky zcela jinde.
Souvisí s tím problém, o kterém se zmiňuje web net.hr. Podle autora článku se Chorvaté nebojí ani vysokých pokut, když pronajímají nemovitosti „na černo“. Neplatí daně z pronájmu a jejich hosté neplatí rekreační poplatek. Autor cituje předsedkyni Společenství pronajímatelů noclehů severní Istry Dragicu Lukinovou, která uvádí za příklad Umag, kde je 20 tisíc noclehů. Tvrdí, že kolem 40 % pronajímatelů v Umagu své hosty nepřihlašuje. Článek podtrhuje, že problém pronájmu nemovitosti „na černo“ se prohloubil s tím, když Chorvatsko vstoupilo do Schengenu. Na hranicích už nedochází k policejním kontrolám a neví se, kolik cizinců do Chorvatska přijíždí.
Článek publikujeme ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.