Vítek Prokop míní, že současná vláda Petra Fialy vede úspěšně třídní boj s cílem vytvořit v zemí kastovní systém.
Někteří tvrdí, že současná vláda je neschopná a zmatená. Není to pravda. Vláda funguje přesně tak, jak má – mistrovským způsobem aplikuje neoliberální politiku nejistoty. A co má být výsledkem této politiky? Nic menšího než faktické vytvoření kastovního systému v České republice.
Pojďme se podívat na to v jakém stavu se společnost skutečně nachází. Za rok 2022 stovka nejbohatších Čechů a Češek zbohatla o půl bilionu korun. Zhruba v té samé době se ceny v České republice zvýšily o 8,3 procenta, zatímco v Německu se zvedly jen o 1 procento a ve Francii dokonce o 2 procenta poklesly. Za rok 2022 nahlásilo svoji finanční bilanci 28 potravinářských a zemědělských firem, přestože jejich majitelé před tím často strašili, že je zvyšující se ceny energií mohou zničit a žádali po státu pomoc, polovina z těchto 28 podniků skočila v plusu. Například společnosti Lovochemie skokově narostl zisk o 1225 %, firmě Vodňanské kuře se zisk zase zvedl z 90 na 240 milionů. Shodou náhod oba dva zmíněné podniky patří Andreji Babišovi. Celý koncern AGROFERT pak vykázal zisk ve výši 13 miliard korun, což je meziroční nárůst o 124 %.
Oficiálně se ale nic špatného neděje. Tedy alespoň dle antimonopolního úřadu, který ve své zprávě konstatoval, že nenašel důkazy o koordinaci mezi jednotlivými částmi zpracovatelského a výrobního řetězce. Zdražovali zkrátka všichni, ale nezávisle na sobě. Každý dokázal z krize co nejvíce vytěžit. A výsledek? Zažili jsme největší propadreálných mezd mezi státy OECD a polovina Čechů a Češek má problém vyjít s penězi. Tolik k frázím o tom, že vláda nenechá nikoho padnout. Novináři po publikaci zprávy antimonopolního úřadu vítězoslavně psali, že trh funguje. Neptali se ale už, v čím zájmu funguje.
Nedávné dění na pumpách krásně ukázalo koordinovanou činnost spekulantů. Jakmile skončila sleva spotřební daně na naftu, pumpaři z různých společností zvedli pro jistotu s cenami nafty i ceny benzínu. Připomeňme si, že když se minulý rok mluvilo o tom, že pumpaři skokově navyšují své marže, oficiální analýza nic takového neprokázala. Když se vyšetřovalo zatopení pražského metra došla vyšetřovací komise magistrátu k závěru, že viníkem je voda. Situace je stejná jako v roce 2002, viníci prostě neexistují. Z jejich odhalení by totiž bohatí a mocní v tomto státě neprofitovali, takže proč se namáhat?
V prestižním žurnále The Economist vyšel 2. května 2023 text, který ukazuje, jak moc je vláda premiéra Fialy úspěšná. Časopis sestavil žebříček zemí nejvíce náchylných k takzvanému klientelistickému kapitalismu, kde bohatství vzniká v sektorech obzvláště náchylných k propojení byznysu a politiky. Jde o sektory jako je stavebnictví, těžba nerostných surovin, bankovnictví či kasina. Zisky v těchto oblastech se rodí díky dobrým konexím mezi kapitalisty a politiky. Asi nikoho nepřekvapí, že na prvním místě v tomto žebříčku se nachází Rusko, hned za ním ale následuje Česká republika, třetí místo pak drží Malajsie. Premiér Fiala nás vskutku krásně ukotvil na Západ! Samozřejmě, že propagandistický plátek Forum24 z tohoto strukturálního problému obvinil pány Babiše a Zemana, čímž celou věc uspokojivě vysvětlil. Připomeňme tak podivuhodně dlouhotrvající neschopnost Ministerstva financí účinně danit hazard.
Není žádným tajemstvím, pro koho tato vláda pracuje. Ministr financí Stanjura veřejně odmítl nařčení, že je ministr bohatých, dle svých vlastních slov je ministrem střední třídy, „která nejvíc táhne tuto ekonomiku“. Pokud někdo táhne ekonomiku, pane ministře, pak jsou to především dělníci, kteří vyrábějí reálně věcí a tvoří tak reálné hodnoty. A právě tito lidé nejvíce trpí kvůli činnosti této vlády! Nutno ale dodat, že svým lidem se ministr Stanjura snaží pomáhat co to jde – zrušením superhrubé mzdy, zrušením daně z nabytí nemovitosti a dalšími finančními dárečky jednoznačně zvýhodňuje bohaté před chudými. Najednou informace o takovém podnikateli, co měsíčně bere 120 tisíc, na daních nic neplatí a stát mu ještě přispívá na bydlení, dává smysl.
Podle výzkumníků ze společnosti PAQ Research po započítání chystaných daňových změn v rámci konsolidačního balíčku bohatší domácnosti na daních ušetří měsíčně 4010 korun, což jim v klidu pokryje zvýšené náklady na bydlení a energie. Chudší domácnost ušetří jen 1 648 korun, a protože jim náklady na střechu nad hlavou vzrostly stejně jako vysokopříjmovým, tak skončí každý měsíc v mínusu 1 477 korun. Sociolog Daniel Prokop přitom upozorňuje, že tato analýza nezohledňuje řadu dalších faktorů, a tak nerovnosti musely reálně narůst ještě víc – iRozhlas proto ve svém článku lakonicky konstatuje, že chudí chudnou a bohatí bohatnou. Samozřejmě zapomene dodat, že už před hezkou řádkou let před tímto efektem kapitalismu varoval jistý Karel Marx.
V roce 2003 popsal tehdejší ředitel americké Federální rezervní banky Alan Greenspan svoji hospodářskou politiku jako snahu o zvyšování nejistoty dělníků. Je to klasická neoliberální taktika a ukázkový příklad třídního boje. Je třeba aby dělníci měli nestabilní zaměstnání, ať jsou vydáni na pospas hospodářské krizi. Je třeba aby mezi nimi zvítězila panická mentalita každý sám za sebe. Drženi ve stavu permanentního strachu o své živobytí, strachu, že můžou přijít o vše – to je má udržet v podřízeném postavení tak, aby se mocní a bohatí mohli dál obohacovat na jejich úkor.
Premiér Fiala poučen selháním Petra Nečase tuto politiku nejistoty výborně aplikuje. Na začátku tohoto textu jsem zmínil, že to povede k faktickému vytvoření kastovního systému. Přeháním? Posuďte sami.
Mezi lety 2005 až 2020 vzrostly české ceny o 36 %, evropský průměr přitom byl 27 %. Cena bydlení za tu dobu vzrostla o 80 %, cena potravin o 51 %. Jak upozorňuje ve své knize Slepé skvrny již zmiňovaný sociolog Prokop, tyto inflační tlaky více dopadly na chudé než na bohaté. Spekulanti nás vždy velmi odírali, nyní jen svoje snažení zintenzivnili. Čtvrtina domácností před krizí si nemohla dovolit mimořádný výdaj ve výši 10 000 Kč. Je nepochybné, že v současné době toto číslo narostlo.
Hlavním problémem jsou ale systematické mechanismy ožebračující chudé, jako je například vysoké zdanění nízkých výdělků (například po konsolidačním balíčku budou lidé s mzdami nižšími jak 30 000 měsíčně platit vyššídaně než před zrušením superhrubé mzdy), či systém exekucí, které nutí uchylovat se k práci načerno – to vše přispívá k vytvoření skupiny obyvatel, která nemá možnost uniknout chudobě.
Již v roce 2018 došel výzkum Charity České republiky k závěru, že chudoba je u nás dědičná. Lidé do třiceti let jejichž rodiče nemají maturitu trpí chudobou dvakrát častěji než jejich vrstevníci se vzdělanějšími rodiči. Třicet procent lidí, jejichž rodiče nejsou maturanty, pak tvoří nejchudší desetinu populace. Lidé s nízkým vzděláním mají větší pravděpodobnost, že upadnou do exekuce či že budou nezaměstnaní. Školy by měly představovat univerzální možnost, jak chudobě uniknout, není to ale pravda. V chudých krajích až 17 procent dětí nedosáhne na střední vzdělání, školy v Karlovarském a Ústeckém kraji dosahují v testech PISA stejných výsledků jako školy v Bulharsku a Malajsii, avšak školy v Praze a dalších bohatých regionech svými výsledky odpovídají západní Evropě. Kruh se uzavírá. Ti, co se narodí do špatné rodiny, nemají šanci uniknout svému osudu.
Směřujeme tedy k vytvoření kasty věčně chudých lidí, kteří celý svůj život budou jen živořit. Nejnižší indická kasta se nazývá nedotknutelní, ta česká by se měla nazývat neviditelní. Jak podotkl pravicový filozof Leonidas Donskis ve své konverzaci se sociologem Zygmuntem Baumanem, tak si úbytku obyvatelstva o téměř milion lidí v Litvě všimli teprve když Litva začala čelit hrozbě, že se stane státem s největším podílem penzistů. Jinými slovy: až do té doby tito lidé, kteří zemi kvůli hospodářským problémům opustili, nikomu nechyběli. Milion lidí bylo odsunuto mimo zájem veřejnosti. Buržoazie stvořila systém, z něhož bohatě profituje a odmítá ze svých paláců akceptovat realitu jakékoliv krize. A tak propagandisté, jako je například redaktor magazínu Víkend Ivan Brezina, píší o tom, jak si žijeme nad poměry a že Češi si zkrátka jen neustále ztěžují.
Kasta neviditelných bude žít daleko od zraků buržoazie v periferních regionech, bezpečně ukrytá na ubytovnách. Budou vykonávat práce esenciálně nutné pro chod společnosti, ale na které bude nahlíženo s opovržením jako na podřadné. Propagandisté vymýtí jakýkoliv soucit s neviditelnými – budou tvrdit, že si za svoje životní podmínky můžou sami, protože jsou zkrátka příliš hloupí anebo budou nuznost jejich životů zcela zpochybňovat. Nic z toho, co tu píši, není fantazie. Děje se to právě nyní. Trend je jasný.
V průběhu tohoto textu jsem zmínil řadu statistických údajů, ale šedá je teorie a zelený strom života. Za každým takovým číslem se skrývá životní příběh, jeden malý sociální horor. Jedna věc je napsat, že v bytové nouzi žije v České republice na dvacet tisíc dětí a druhá věc je vidět malé děti žít na ubytovně mezi šváby.
Shrňme si to. Profesor Fiala vede ostrý třídní boj, z jeho vlády těží menšina buržoazie, zatímco pracující většina trpí. Ve světle výše zmíněných fakt se jeví jakákoliv snaha o sociální dialog s vládou, snaha vyhandlovat pár ústupků, jako nanejvýš naivní a předem odsouzená k neúspěchu. Odpověď proto může být pouze jediná: vrátit úder.