Si Ťin-pchingovo odmítnutí zúčastnit se summitu G20 v Dillí znamená zpochybnění vytouženého statusu Indie jako globálního lídra.

Mohlo by být lákavé spojovat Si Ťin-pchingovo odmítnutí účasti na summitu G20 v Indii s přetrvávajícím napětím na hranicích. Ta nedávno vyvrcholila, když Čína zveřejnila „oficiální mapu“, v níž prohlašuje za své území několik oblastí, které jsou mezi oběma zeměmi dlouhodobě předmětem sporů.

Ve skutečnosti je však pravděpodobnějším vysvětlením intenzivní soupeření mezi Si Ťin-pchingovou Čínou a Indií Naréndry Módího o vedoucí postavení, pokud jde o globální jih, míní Dheeraj Paramesha v článku pro The Conversation.

Vztahy mezi oběma zeměmi jsou v posledních letech velmi vyhrocené, o čemž svědčí občasné vojenské střety v pohraničních oblastech. V současné době však oba lídry zaměstnává širší – a aktuálnější – otázka, která země má v rozvojovém světě větší vliv.

Čínsko-indické vztahy lze rozdělit do čtyř fází. První fáze (1949-1962) byla obdobím iluzí, které předpokládalo vzájemné přátelství. Vztahy mezi Indií a Čínou byly označovány jako Hindi-Chini Bhai-Bhai (Indie a Čína jsou bratři). To pokračovalo i v době, kdy se Čína rozhodla nezákonně vybudovat dálnici spojující provincii Sin-ťiang v západní Číně a Tibet přes území, které si Indie nárokovala jako součást oblasti Ladakh ve státě Džammú a Kašmír.

Čína v roce 1962 napadla Indii, aby ochránila území, na které vstoupila. Pozoruhodné je, že na podobné trase je nyní plánována další modernější dálnice, což pravděpodobně ještě více vyostří napětí.

To odstartovalo druhou fázi nepřátelství, která trvala až do 80. let a byla vyvolána podporou Číny Pákistánu ve válkách v letech 1965 a 1971 a podporou četných povstaleckých skupin působících na severovýchodě Indie.

V polovině a na konci 80. let se vztahy mezi oběma zeměmi zlepšily díky rozhovorům tehdejšího čínského premiéra Teng Siao-pchinga s indickou premiérkou Indirou Gándhíovou a následné návštěvě jejího syna Rádžíva v roce 1988, která byla první návštěvou indického premiéra po 34 letech.

V poslední době však Čína po desetiletích silného hospodářského růstu získala větší sebevědomí – aktivně prosazuje asertivnější zahraniční politiku. V roce 2014 ji Si označil za „velmocenskou diplomacii s čínskými rysy“. To ji přivedlo do konfrontace s Indií, opět kvůli pohraničnímu území.

Hraniční spor

V květnu 2020 se indické a čínské hlídky střetly poblíž Pangong Tso (jezero rozkládající se na východě Ladaku a západě Tibetu) poté, co indické jednotky zjistily, že se Číňané usadili na území, které předtím vzájemně hlídali. Zatímco někteří připisují jednání Číny její expanzivní strategii prostřednictvím taktiky, kterou komentátoři kritizují jako „krájení salámu“ (vnikání na malé kousky území najednou), jiní se domnívají, že spouštěčem čínského jednání bylo rostoucí přátelství mezi Indií a USA.

Dalším důvodem, o kterém se spekulovalo, bylo to, že Indie v roce 2019 přetvořila Ladakh na svazové území a potvrdila, že Aksai Chin (část Ladaku, kterou má Čína pod kontrolou od války v roce 1962) je nedílnou součástí Indie, což mohlo vyprovokovat čínské vpády na hranice.

Na konci srpna 2020 obsadily indické jednotky pohoří Kailash Range. Díky tomu získaly v regionu taktickou převahu nad Čínou, protože mají dominantní výhled přes čínskou stranu hranice. To odstartovalo rozhovory mezi oběma stranami, které byly po nějakou dobu nečinné. Nicméně ani po 19 kolech jednání se nepodařilo nic vyřešit.

V prosinci 2022 se indické a čínské jednotky střetly v oblasti Yangtse v Tawangu v Arunáčalpradéši. Tato oblast zůstává nejvážnější oblastí sporu mezi Indií a Čínou, což dokazuje vztek, který vyjádřila indická vláda nedávno zveřejněnými čínskými mapami zobrazujícími celý stát jako jižní Tibet.

Peking zase kritizoval návštěvu indického ministra vnitra Amita Shaha v této oblasti s tím, že „porušuje územní svrchovanost Číny a nepřispívá k míru a klidu v pohraničí“.

Módí oslovuje svět

Módí v posledních letech uplatňuje expanzivní přístup k zahraničním vztahům. Stačí se podívat na seznam Módího zahraničních cest od roku 2020, abychom viděli, že se stýká s celou řadou světových lídrů a že je hostí. Současně se Si Ťin-pching, který se potýká s překážkami způsobenými covidem a obtížnou ekonomickou situací, na zahraniční cesty vydává jen v omezené míře.

To přitahuje určitou pozornost komentátorů, kteří Módího diplomacii stále častěji staví do role soupeření Indie s Čínou. To bylo patrné, když indický premiér koncem srpna navštívil Řecko, přičemž někteří tuto cestu označovali za pokus omezit vliv Číny ve středomořském regionu.

Na rozdíl od desetiletí trvající strategie Číny zadržovat Indii v jihoasijském regionu tak Indie začala rozšiřovat své strategické vztahy v jihovýchodní Asii, Evropě, Africe, Oceánii a USA. To výrazně zpochybnilo postavení Číny v mezinárodní sféře.

Si Ťin-pching není schopen najít životaschopná řešení pro slábnoucí hospodářský růst Číny, a proto se rozhodl pro nacionalistický zápal obyvatelstva a potírání nesouhlasu. Jeho administrativa také v roce 2022 zavedla zákon o pozemních hranicích, který má posílit kontrolu a ochranu hranic, což vedlo ke spekulacím, že by mohl být využit k podpoře asertivnějšího postoje vůči území, které Peking považuje za své.

Zveřejnění nejnovější čínské mapy je zaměřeno na splnění tohoto cíle a vyvolalo spekulace o jejím dopadu na summit G20. Skutečný důvod Siovy neochoty navštívit Indii však pramení ze skutečnosti, že úspěšné společné komuniké ze summitu by dodalo důvěryhodnost nástupu Indie jako vůdčí země globálního Jihu.

Na fóru, kde jsou zastoupeny dvě třetiny světové populace, je pravděpodobné, že cíl Indie dosáhnout konsensu v několika důležitých otázkách, jako je restrukturalizace dluhu, kterou Čína odmítá, ale většina rozvojových ekonomik ji podporuje, výrazně zhorší mezinárodní postavení Číny.

Si Ťin-pchingovo odmítnutí zúčastnit se summitu G20 v Dillí tak ve skutečnosti znamená zpochybnění vytouženého statusu Indie jako globálního lídra.

Autor: Dheeraj Paramesha (přednášející v oboru zpravodajství, bezpečnosti a policie, School of Criminology, University of Hull)

Zdroj: The Conversation, „G20: Xi Jinping’s snub of summit the latest in escalation of ambition between two assertive powers“ (08.09.2023)

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Ilustrační foto: COP PARIS, CC0, via Wikimedia Commons