Małgorzata Kulbaczewska-Figat ve čtvrté části reportáže o turówském dolu odhaluje, že podle archivních materiálů se o možném negativním vlivu dolu na podzemní vody v ČSSR vědělo v Polsku od 60. let.
Tento text je součástí reportáže Důl Turów – ztracená šance na spravedlivou transformaci. Předchozí části najdete zde:
- Důl Turów: ztracená šance na spravedlivou transformaci (1.)
- Tur(osz)ów v novém Polsku (2. díl reportáže)
- Socialistický Turów jako symbol triumfu výstavby a průmyslu (3. díl reportáže)
Ve dnech 25. až 28. června 1962 se ve Wroclawi scházejí zástupci Polské lidové republiky, NDR a ČSSR na konferenci, aby si vyměnili připomínky ke koordinaci regionálních plánů pro Turoszów a přilehlé oblasti na německé a československé straně. Účastníci se shodují: výstavba kombinátu by mohla mít dopad na hospodářství sousedních zemí. „Považuje se za účelné, aby regionální plán pro okres Turoszów, který zpracovává polská strana, byl koordinován s regionálním plánem pro přilehlé pohraniční oblasti v NDR a ČSSR.“[1]
V případě NDR je to region Hirschfelde-Benzdorf, s nímž zůstaly i po odchodu německého personálu z Turówa silné hospodářské a osobní kontakty, například prostřednictvím dodávek uhlí do elektrárny Hirschfelde. V případě Československa se jedná o Liberecko-frýdlantský region.
Československá delegace vznáší konkrétní námitky proti rozšíření dolu a výstavbě elektrárny. Československá delegace poukázala na to, že pohraniční oblast není pro národní hospodářství nijak zvlášť důležitá: menší průmyslové závody v ní byly považovány za bez perspektivy rozvoje a jako takové byly dříve či později určeny k uzavření. Důležitější než ony byly zemědělská půda a lesy. I zde se předpokládaly značné ztráty: znečištění ovzduší, jak tvrdili účastníci konference, povede ke zničení jedlových a smrkových lesů a v Hrádku nad Nisou se předpokládalo znečištění zdrojů pitné vody. Zazněla myšlenka vybudovat společné vodovodní a kanalizační systémy, které by sloužily osadám na obou stranách hranice.[2] Tyto projekty nebyly nikdy realizovány, i když myšlenka přeshraniční spolupráce teoreticky nezanikla – existovala dokonce společná polsko-československá komise pro vodní hospodářství.
Tématu „ztrát vody“, které mohou být způsobeny další povrchovou těžbou, se v 60. letech 20. století věnoval také wroclawský regionální plán. Až na to, že v jeho zájmové sféře zůstaly pouze lokality v Polsku. V roce 1964 se dokonce počítalo s tím, že jižně od povrchové těžby, v Sieniawce a Opolnu Zdroji, vyschnou studny a – zejména v první jmenované lokalitě – bude nutné vybudovat nové vodojemy. A co vesnice na druhé straně hranice? Renata Bogda, autorka studie o zdrojích podzemní vody v regionu z roku 1965, na tuto otázku nedala jasnou odpověď. Byla opatrná: v hranicích samotného povrchového areálu bude dopad těžby uhlí na hladinu vody největší; na okrajích povrchového areálu může voda dokonce zcela zmizet. Na východ od povrchového lomu se pokles hladiny vody pravděpodobně omezí na oblast samotného města Bogatynia. Na jihu k němu pravděpodobně dojde v příhraničních obcích v Polsku, nikoli však na druhé straně hranice. Aby se všechna „pravděpodobně“ změnila v jisté závěry, doporučila dlouhodobá pozorování.[3]
V podobně opatrném tónu upozorňoval na možný problém s vodou v pohraničních oblastech Československa a NDR také Mgr. Wladyslaw Rebandel, když v roce 1964 vypracoval pro Ateliér regionálního plánu studii s názvem „Destruktivní lidská činnost v přírodním prostředí regionu Turoszów – Zhořelec“. Nejprve vysvětluje: V souvislosti s přípravou území na další fázi těžby již byly provedeny práce na přeložení koryt řek Jasnica a Miedzianka mimo ložisko. To znamená, že do důlních děl bude přitékat více dešťové vody. Bude se zde také hromadit podzemní voda, protože těžba musí znamenat prořezávání vodonosných vrstev. Systém potrubí a čerpadel bude samozřejmě schopen tuto vodu z důlních děl odvádět a vypouštět do Lužické Nisy. „To však bude mít za následek snížení hladiny podzemní vody v okolí,“ – uzavírá autor. A přestože v době zpracování studie jsou ztráty vody malé, v budoucnu se problém pravděpodobně zintenzivní:
„Vzhledem k tomu, že oblasti budoucí těžby jsou z jihu, severu a částečně i z východu obklopeny kopci tvořenými krystalickými horninami a že tyto horniny jsou málo rozpukané a nemají významnější zdroje puklinové vody, nezpůsobí realizace povrchového odvalu v těchto oblastech významný pokles podzemních vod. K poškození vody však může dojít v oblastech jižně od linie Sieniawka-Białopole a v oblasti východně od Bogatynie. Nacházejí se zde zvodnělé vrstvy písků a štěrků značné mocnosti, mezi nimiž se vyskytují i artéské vody s významným odtokem. Jakmile budou tyto vrstvy protnuty důlním dílem, dojde k výraznému zvýšení přítoku podzemní vody do jámy, což může mít za následek vyschnutí hladiny vody v sedimentech z období miocénu a čtvrtohor.”[4]
V důsledku toho může dojít k úbytku vody v oblasti odběrů pro sídla jižně od povrchové jámy. Škody na vodě způsobené rozvojem dolu Turów mohou zasáhnout i příhraniční území ČSSR a NDR, avšak rozsah a míru škod je obtížné určit vzhledem k nedostatku odpovídajících údajů o geologické stavbě.[5]
O pětadvacet let později vzniká v Ústředním výzkumném a projektovém středisku hlubinného dobývání Poltegor ve Wroclawi další studie, která má posoudit vliv provozu Turówa na podzemní vody v pohraničních oblastech Československa. Autoři konstatují, že dosud nejsou k dispozici dlouhodobá měření, na jejichž základě by bylo možné vyvodit definitivní závěry. Zdůrazňují, že v době vykreslování nebyl zaznamenán negativní vliv dolu na hladinu podzemních vod v sousedství. Identifikují však oblast, která by měla být v souvislosti s rozšiřováním povrchového areálu v budoucnu sledována.
Za předpokladu, že se původní poloha hladiny podzemní vody všech zvodní v oblasti ČSSR ustálí na přibližně stejné úrovni, blízko povrchu terénu, nelze vyloučit vznik depresního trychtýře v oblasti ČSSR směrem k Uhelné s tím, jak se odvodňovaná oblast posouvá k východu.[6]
Název Uhelná stojí za zapamatování. Více než třicet let po vydání studie Poltegor bude právě o Uhelné, hned vedle Turówa, mluvit celá Evropa.
Na přípravě reportáže se podíleli Piotr Lewandowski, Iwona Lewandowska a Czesław Kulesza.
Seriál investigativních reportáží v česko-polské kooperaci vznikl díky finanční podpoře Journalismfund.eu.
Journalismfund.eu v rámci své finanční podpory nezasahuje do práce novinářů a zaručuje jim v jejich práci naprostou nezávislost .
[1] Archiwum Państwowe we Wrocławiu, zespół nr 483 (Zjednoczenie Przemysłu Węgla Brunatnego we Wrocławiu), sygn. 2.8/1062, k. 10.
[2] Archiwum Państwowe we Wrocławiu, zespół nr 483 (Zjednoczenie Przemysłu Węgla Brunatnego we Wrocławiu), sygn. 2.8/1062, k. 34-39.
[3] Archiwum Państwowe we Wrocławiu, zespół nr 332 (Prezydium Wojewódzkiej Rady Narodowej we Wrocławiu), sygn. 36.1/135, k. 13-14.
[4] V české terminologii se obvykle používají termíny „terciár“ a „kvartár“.
[5] Archiwum Państwowe we Wrocławiu, zespół nr 332 (Prezydium Wojewódzkiej Rady Narodowej we Wrocławiu), sygn. 36.1/131, k. 6-9.
[6] Archiwum Państwowe we Wrocławiu, zespół nr 1997 (Centralny Ośrodek Badawczo-Projektowy Górnictwa Odkrywkowego Poltegor we Wrocławiu), sygn. 1.1/68, s. 9-14.