Irácké zásoby fosilních paliv jsou pro Rusko i Čínu atraktivní.
Průzkum v bloku 10 byl zahájen v roce 2012; byly dokončeny 2D a 3D seismické průzkumy a provedeny průzkumné a hodnotící vrty. Výsledkem bylo objevení ložiska Eridu, jehož zásoby se odhadují na 12,9 miliardy barelů. Pole se stalo jedním z největších objevů ropy v Iráku za posledních 20 let, informovala agentura Interfax.
Společnost Lukoil může zvýšit svůj podíl v iráckém bloku 10 na 80 % poté, co japonská společnost Inpex prodala polovinu ze svých 40 %. Předběžný odhad vytěžitelných zásob činil více než 4 miliardy barelů.
Očekává se, že těžba ropy z projektu Eridu bude zahájena v roce 2025 a její vrchol se předpokládá v roce 2048. Na základě ekonomických předpokladů bude těžba pokračovat až do roku 2071, kdy pole dosáhne svého ekonomického limitu, jak předpovídá portál offshore-technology.com.
Simon Watkins pro OilPrice.com tvrdí, že Rusko chce pole Eridu ovládnout spolu se svým hlavním geopolitickým spojencem Čínou – má to být v souladu s cílem Moskvy a Pekingu udržet Západ mimo energetické dohody v Iráku.
Několik dohod o průzkumu a rozvoji ložisek a nespočet méně významných dohod „contract-only agreements“ (dohody pouze na základě smlouvy) s ruskými a čínskými firmami dává oběma zemím dostatek prostoru k tomu, aby je využily k silnější geopolitické přítomnosti v celé zemi, včetně její klíčové infrastruktury.
Na zasedání iráckého kabinetu bylo dohodnuto, že země by nyní měla plně podpořit zavádění všech aspektů rozsáhlé „irácko-čínské rámcové dohody“, která byla podepsána v prosinci 2021. Například Čína má po dobu trvání dohody přednostní právo na všechny projekty v oblasti ropy, plynu a petrochemie, které se v Iráku objeví, a má jí být poskytnuta nejméně 30% sleva na veškerou nakupovanou ropu, plyn a petrochemii, uvedl dále Watkins. Další klíčovou součástí rámcové dohody mezi Irákem a Čínou je, že Peking smí stavět továrny po celé zemi a následně budovat podpůrnou infrastrukturu. To zahrnuje – což je důležité pro iniciativu „Pásmo a cesta“ – železniční spojení, na které dohlíží vlastní řídící pracovníci čínských společností působících v Iráku.
Železniční infrastruktura v Iráku bude dobudována až po dokončení sítě v Íránu, které bylo zahájeno koncem roku 2020 uzavřením smlouvy na elektrifikaci hlavní 900kilometrové železnice spojující Teherán se severovýchodním městem Mašhad. Jako doplněk k tomu byly zavedeny plány na zřízení vysokorychlostní vlakové tratě Teherán-Kom-Isfahán a na prodloužení této modernizované sítě až na severozápad přes Tabríz. Tabríz, kde se nachází několik klíčových lokalit v oblasti ropy, plynu a petrochemie a odkud vede plynovod Tabríz-Ankara, má být stěžejním bodem 2 300 km dlouhé Nové hedvábné stezky, která spojí Urumči (hlavní město západní čínské provincie Sin-ťiang) s Teheránem a po cestě propojí Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán a Turkmenistán, než přes Turecko povede do Evropy.
Tyto plány zase navazují na plány Ruska a Číny přeměnit celou jihovýchodní oblast Iráku, která vrcholí hlavním centrem vývozu ropy v Basře, na oblast protkanou ropnými a plynovými poli a dopravními uzly kontrolovanými Ruskem a Čínou.