Ústavní soud svým nálezem připustil porušení legitimního očekávání i retroaktivitu v právu, reaguje na včerejší rozhodnutí právník Zdeněk Koudelka.
Ústavní soud podpořil ve věci omezení práv důchodců vládu, což bylo zřejmé již po odvolání původního soudce zpravodaje Jana Svatoně a určení soudce Vojtěcha Šimíčka. Ústavní soud přikryl porušení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny vládní většinou tím, že protizákonné jednání vládní většiny nemá ústavní rozměr. Tím ignoroval ústavní příkaz, že státní moc lze vykonávat jen zákonným způsobem. To platí i pro výkon moci zákonodárné. Ústavní soud přitom již v minulosti zrušil přijaté zákony, pokud byl porušen jednací řád Poslanecké sněmovny. I zde šlo jen o porušení zákona, nikoliv ústavních norem. Ústavní soud tedy otevřel možnost, aby vládní většina porušovala při výkonu zákonodárné moci zákony s tím, že které porušení zákonného pravidla má ústavní rozměr, je jen na vůli momentálního složení Ústavního soudu.
Ústavní soud tímto nálezem připustil porušení legitimního očekávání i retroaktivitu v právu. Odchýlil se od dosavadní judikatury, když v minulosti označil za protiústavní zákony, které snižovaly státní podporu pro stavební spoření ještě před jejím vyplacením nebo měnily právo trvalého užívání pozemků na vlastnické právo ještě před dnem, kdy k této změně práva mělo dojít. Ústavní soud někdy legitimní očekávání chrání a jindy ne. Fakticky říká: komu chceme pomůžeme, komu nechceme, nemůžeme. Ústavní soud po jeho rozhodnutí lze vnímat jako pomocný orgán vlády Petra Fialy. Souhlasím s odlišnými stanovisky ústavních soudců Jana Svatoně, Pavla Šámala a Josefa Fialy.