Boj o Brusel trvá již desítky let, ne-li staletí a probíhá mezi francouzsky mluvícími Bruxellois a vlámskými Brusselaar. Vlámský nacionalismus roste a s ním i otázka budoucnosti hlavního města.
Vlámsko na severu, frankofonní Valonsko na jihu a malá německy mluvící komunita na východě. Toto je Belgie. Hlavní město Brusel má zvláštní status: oficiálně je dvojjazyčné, ale de facto francouzsky mluvící – s nizozemsky mluvícími komunitami v okolí. Jazykové rozdělení Belgie je zdrojem neshod již od pozdního středověku. v 15. století se tu ujalo vlády burgundské vévodství a zavedlo francouzštinu jako jazyk šlechty a správy. Dobytí koncem 18. století Napoleonem tento jazyk ještě více upevnilo. Když se Belgie v roce 1830 stala nezávislým státem, v hlavním městě převládla frankofonní střední třída. Téměř sto let tak zůstala francouzština dominantním jazykem v zemi, přestože většina občanů mluvila pouze nizozemsky, což zaselo zárodek nacionalistického odporu. Napětí mezi jazykovými skupinami v hlavním městě Belgie neustává a navíc hrozí, že se znovu rozhoří po červnových celostátních volbách. Zde se očekává, že krajně pravicová strana Vlaams Belang se stane největší politickou silou. Předseda Vlaams Belang Tom Van Grieken se netají ambicemi odtrhnout Flandry – nizozemsky mluvící sever země – od zbytku Belgie a vytvořit nezávislý stát. “Jsme přesvědčeni, že Belgie je nuceným manželstvím,” řekl Van Grieken loni v létě v rozhovoru pro média. “Pokud se jeden z nich bude chtít rozvést, budeme o tom jednat jako dospělí… Pokud s námi nebudou chtít zasednout k jednacímu stolu, uděláme to jednostranně.” Napětí ohledně jazykové otázky se prolíná belgickými dějinami. A nikde není pocit vlámské nespokojenosti tak palčivý jako v hlavním městě, kde nizozemsky mluví pouhých 15 procent obyvatel a toto číslo stále klesá. “Dvě stě let belgické historie vytlačilo nizozemštinu z Bruselu,” stěžuje si Van Grieken. Sven Gatz, ministr v bruselské vládě z centristické strany Otevření vlámští liberálové a demokraté, vzpomíná, jak vyrůstal na severu města v 70. letech, kdy se počet nizozemsky mluvících lidí snižoval. “Bylo tam trvalé napětí. Každá interakce, každý kontakt, ať už s vládou, obcí nebo v obchodě, byl sondou: Mluví holandsky, chtějí mluvit holandsky? Bylo tam hodně mikroincidentů, každý den.”
Snahou vlámské vlády je “vzít si zpět” hlavní město. V roce 1999 vlámská vláda oznámila, že bude usilovat o to, aby se služby ve vlámštině dostaly k třetině obyvatel Bruselu, tedy k mnohem většímu počtu obyvatel města, kteří hovoří nizozemsky: školky, knihovny, komunitní centra, divadla. Zvláštní důraz byl kladen na školy. Do školství se začalo investovat a vlámské školy ve městě získaly pověst lepších škol než jejich frankofonní vrstevníci, což přilákalo jak přistěhovalce, tak i děti z francouzsky mluvících rodin a přeplnilo školy zájemci. Kromě citlivých kulturních otázek je tu ještě otázka peněz. Brusel není jen centrem rozhodování Evropské unie, ale také klíčovým ekonomickým motorem země. HDP města na obyvatele je vyšší než ve Valonsku nebo Vlámsku. Více než 250 000 obyvatel Vlámska dojíždí za prací do Bruselu. Brusel také sídlo mnoha klíčových společností. Co by se stalo s Bruselem, kdyby se Belgie rozdělila? Návrhy sahají od dohody o rozdělení moci mezi vlámskou a francouzsky mluvící komunitou přes vytvoření nezávislého hlavního města EU se statusem podobným Washingtonu až po začlenění města do jednoho ze dvou větších regionů. Obecně však platí, že Brusel se stává méně vlámským, klesá procento lidí, kteří hovoří nizozemsky, a to jak jako mateřským jazykem, tak jako dalším jazykem. Jenže… město je také stále méně frankofonní, protože díky svému postavení hlavního města EU a přílivu migrantů je stále více mezinárodní. “Realita Bruselu je taková, že 60 procent jeho obyvatel se nenarodilo v Belgii,” říká belgický politolog Laborderie. “V těch 40 procentech, kteří se v Belgii narodili, jsou všichni ti, kteří jsou marockého nebo tureckého původu a pro které je konflikt mezi vlámštinou a francouzštinou poněkud zvláštní.” Přes všechno politické melodrama kolem belgického hlavního města by tak jeho obyvatelům v průběhu času mohl připadat ten či onen jazyk stále méně důležitý.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.