Milan Daniel vzpomíná na svého někdejšího spoluvězně z politického oddělení věznice na Borech, právě zesnulého Jaroslava Baštu (1948-2024).
S Jardou Baštou jsem se seznámil někdy v roce 1972, kdy na Bory přibyli mládenci odsouzení za činnost v Hnutí revoluční mládeže. Spolu s ním i další – Jarda Suk (žijící nyní ve Švédsku), již zesnulý Ivan Dejmal, Jan Frolík a další. Jarda dostal stejně jako já trest dva a půl roku za podvracení republiky. Spolu s dalšími jsme byli členy virtuálního klubu Marie Dojčárové, což v té době byla soudkyně Nejvyššího soudu, která soudila obviněné z trestných činů proti republice podle tehdejší hlavy I trestního zákona.
S Jardou jsem byl jeden čas na společné cele. On lepil mozaiku pro nějakou západočeskou keramickou firmu, já (a generál Prchlík z jiného procesu) jsme brousili „šatony“, polotovary pro jabloneckou bižuterii.
Byla to doba, která měla k idyle daleko. Pamatuji jej jako usměvavého mladého kluka, který byl stále ještě jednou nohou na univerzitě, ale už vyhraněný proti tehdejšímu režimu. Dělili jsme se o své drobné starosti, ale výrazně blíž jsem měl (i politicky) k Petrovi Uhlovi, který byl v jejich procesu hlavním obviněným a do borské věznice přišel později.
Ani v dalších desetiletích jsme se nevídali, spíš jsme o sobě věděli. V době, kdy byl velvyslancem v Moskvě a já jsem vedl pardubické sdružení Most pro lidská práva pomáhající cizincům, jsem se na něj obrátil v nějaké vízové záležitosti. Byla to doba, kdy tamní ambasáda čelila podezření z obchodování s vízy. Přestože nás spojovala minulost, Jarda mi doporučil postupovat přísně podle zákona.
Poslední naše setkání bylo u příležitosti předvolební kampaně SPD u jednoho z místních „hytlermarketů“. Jarda tam postával spolu s mně neznámými lidmi, rozdával letáky a divil se, že jsem přijel na kole. Podaroval mne jednou ze svých knížek, prohodili jsme pár vět.
Už k nim bohužel nebude příležitost. S Jardou Baštou jsme si nebyli nějak zvlášť blízko. Já spíš nalevo, on spíš napravo. Ale provždy si ho budu pamatovat jako slušného a v podstatě skromného člověka, který mne svým charakterem nikdy nezklamal.