Snahy mezinárodního společenství zabránit zločinům genocidy a trestat je jsou i po třech dekádách zpolitizované a selektivní.
6. dubna 1994 bylo sestřeleno letadlo s rwandským prezidentem Juvénalem Habyarimanou, což vyvolalo násilný konflikt mezi frakcemi Tutsiů a Hutuů, připomíná výročí rwandské genocidy právník Josef Alkatout. Během následujících 100 dní došlo ve Rwandě ke genocidě, při níž byl zabit téměř milion tutsijských civilistů a umírněných Hutuů. V reakci na to Rada bezpečnosti OSN zřídila Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu (ICTR), který měl stíhat osoby odpovědné za genocidu a další závažné zločiny. ICTR obvinil 93 osob a vynesl rozsudky nad pachateli, čímž se zasadil o usmíření a zabránil budoucím zvěrstvům.
Další mezinárodní tribunály byly zřízeny v reakci na různé krize po celém světě, včetně genocidy v Kambodži, povstání v Kosovu, občanské války v Sierra Leone a vraždy bývalého libanonského premiéra. Tyto události vedly k vytvoření Mezinárodního trestního soudu (ICC), který má pravomoc rozhodovat o široké škále trestných činů a časových období. Některé země, včetně Spojených států, Číny a Ruska, které jsou členy Rady bezpečnosti OSN, se však rozhodly jurisdikci ICC se nepodřídit. V Evropě na druhou stranu některé státy zavedly vnitrostátní zákony, které umožňují stíhat základní trestné činy spáchané v zahraničí proti zahraničním pachatelům a obětem.
Belgická vyšetřování zločinů v Guatemale a Čadu v roce 2001 se setkala jen s malým odporem. Když však bylo zahájeno vyšetřování izraelského premiéra Ariela Šarona za masakry v Libanonu a amerického velitele Tommyho Frankse za údajné válečné zločiny v Iráku, situace se změnila. Pod tlakem amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda Belgie v roce 2003 zrušila svou legislativu o univerzální jurisdikci, aby nepřišla o sídlo NATO, píše autor.
V roce 2013 vydal španělský soud zatykač na bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina kvůli obvinění z porušování lidských práv v Tibetu. Čína pohrozila obchodními důsledky, pokud Španělsko neukončí používání univerzální jurisdikce. V roce 2020 USA uvalily sankce na prokurátorku ICC Fatou Bensoudu a její tým poté, co ICC zahájil vyšetřování možných válečných zločinů v Afghánistánu.
Podle autora toto manipulativní chování podkopává důvěryhodnost mezinárodní spravedlnosti a obětuje schopnost odstrašení a obnovení míru. Do popředí se dostává politický zájem na stíhání globálních mocností namísto toho, aby se pachatelé zodpovídali za své činy.
Před třiceti lety byla Rada bezpečnosti OSN odhodlána „přijmout účinná opatření k pohnání osob odpovědných (za klíčové zločiny) před soud“. Mezinárodní společenství věřilo, že zřízení mezinárodního tribunálu ke stíhání těch, kdo jsou odpovědni za genocidu, pomůže předcházet podobným tragédiím.
Jak autor připomíná, dnes některé mocnosti navrhují zřízení zvláštního mezinárodního tribunálu s ohledem na ruskou invazi na Ukrajinu. Další stojí proti této iniciativě a místo toho prosazují mnohostranné vyšetřování nedávné izraelské invaze do Gazy. Ve srovnání se situací před třemi dekádami je zde ale jeden velký rozdíl: není to zájem obětí, který by mocnosti k potrestání těchto zločinů motivoval – je to jenom jejich vlastní zájem.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.