Milan Daniel srovnává rozdílné postoje slovenského a českého ministerského předsedy v oblasti migrace, pomoci Ukrajině a zahraniční politiky.
Kdyby nebyl fialový politolog zrovna podávat dementnímu staříkovi v Bílém domě hlášení o počtu zajištěných granátů, tak by rázné prohlášení slovenského premiéra možná tak nevyniklo. Když ale pan „můžetesespolehnout“ demonstruje, že se můžeme spolehnout leda na nekonečnou míru jeho servility, zní Ficovo odmítnutí migračního paktu v uších českého občana, který neztratil sebeúctu, jako rána na buben.
Slovenský PREMIÉR označil akt, vydávaný Bruselem za solidární opatření, za diktát, který nemá s dobrovolnou solidaritou nic společného. Tu ostatně v posledních týdnech dává demonstrativně najevo více než dostatečně. V minulých dnech se sešel ve východoslovenských Michalovcích se šéfem ukrajinské administrativy Denysem Šmyhalem. Jak uvedla ČTK, „podpořil evropskou perspektivu Ukrajiny, současně ale poukázal na rozdílné názory mezi Bratislavou a Kyjevem na válku na Ukrajině, na vliv Spojených států na Kyjev či na členství Ukrajiny v NATO“.
To je píseň jiná, než ta, kterou zpívá protektorátní správa v Praze. Tuto si může slovenský volič vcelku bez problémů broukat, aniž by se mu dělalo zle.
Až jsem se na chvilku zasnil. A představil si na místě Fica Fialu, an Bidenovi prá: jsme suverénní země. Rusové nás spolu s Ukrajinci na konci minulé světové války osvobodili. A já ti nebudu dělat v té tvé válce granátníka.
Joj!