Čína dovedla během pár dekád mobilizovat zdroje a stát k odstranění chudoby. Bohaté USA díky ideologii a odporu k sociálním programům selhaly a mají miliony lidí v chudobě a na ulici. Proč?
Text amerického akademika Y Tony Yang z Univerzity ve Washingtonu staví do kontrastu dva odlišné příběhy o chudobě: čínský úspěch a americké selhání. Autor zdůrazňuje, že Čína během posledních dekád dokázala vymýtit extrémní chudobu, což je prezentováno jako historický triumf, jenž se opírá o cílené vládní programy, masivní investice do infrastruktury a důraz na kolektivní rozvoj. Tento úspěch je rámován nejen jako ekonomický, ale i jako morální vítězství, které posiluje legitimitu čínského politického systému.
Na opačné straně je vykreslen obraz Spojených států, kde navzdory bohatství a technologickému pokroku přetrvává vysoká míra chudoby. Autor kritizuje americký model, jenž podle něj selhává v poskytování základní sociální ochrany, a poukazuje na strukturální nerovnosti, které se prohlubují. Americká chudoba je popsána jako „ostuda“ – nikoli kvůli nedostatku zdrojů, ale kvůli politickým rozhodnutím a ideologickému odporu vůči sociálním programům.
Text tak vedle sebe staví dva systémy: čínský, který je prezentován jako schopný mobilizovat stát k odstranění chudoby, a americký, který se podle autora utápí v ideologii individualismu a neschopnosti řešit základní sociální problémy. Výsledkem je ostrý kontrast mezi „vítězstvím“ Číny a „selháním“ Ameriky, jenž má vyvolat širší debatu o tom, jaké politické a ekonomické modely skutečně dokážou zajistit důstojný život pro všechny občany.
Autor při své argumentaci rozvádí čínský příběh o vymýcení chudoby pomocí konkrétních opatření. Zdůrazňuje, že Peking spustil rozsáhlé programy zaměřené na venkovské oblasti, kde byla chudoba nejhlubší. Patřily sem masivní investice do infrastruktury – výstavba silnic, elektrifikace, rozvoj internetu – které měly propojit izolované regiony s trhy. Důležitou roli hrály také cílené přesuny obyvatel z neobyvatelných horských oblastí do nových sídel, stejně jako podpora místních podniků a zemědělství. Čína podle textu dokázala snížit počet lidí žijících pod hranicí extrémní chudoby z více než 800 milionů v 80. letech na nulu kolem roku 2020, což je prezentováno jako historický milník.
Naopak americká situace je popsána prostřednictvím statistik, které ukazují, že i v jedné z nejbohatších zemí světa žijí desítky milionů lidí pod hranicí chudoby. Autor upozorňuje na vysoký počet bezdomovců, nedostatek dostupného zdravotního pojištění a skutečnost, že přibližně 11–12 % obyvatel USA se dlouhodobě nachází pod oficiální hranicí chudoby. Kritika se soustředí na to, že Spojené státy mají dostatek zdrojů a že tedy systémovému řešení brání jenom ideologie a odpor vůči sociálním programům.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.