Existující rozpory nejen uvnitř americké administrativy brání uzavření mírové dohody, což má globální důsledky.
Prezident Donald Trump se ocitl mezi dvěma protichůdnými tlaky v otázce války a jednání s Íránem, píše agentura Bloomberg k vývoji kolem konfliktu mezi USA a Íránem. Na jedné straně Írán požaduje zmírnění sankcí a zastavení útoků, na druhé straně republikánští jestřábi tlačí na Trumpa, aby konflikt „dotáhl do konce“ a neuzavíral slabou dohodu. Tyto rozpory zatím brání dosažení stabilní dohody a vedou k tomu, že administrativa střídá výroky o blížící se dohodě s hrozbami dalších vojenských operací.
Jak se Trump chytil do pasti vlastní politiky?
Situaci komplikuje i to, že Trump v minulosti ostře kritizoval podobné dohody s Íránem, zejména jadernou dohodu z roku 2015, kterou označoval za „nejhorší dohodu vůbec“. Kritizoval tehdy zejména rušení sankcí výměnou za omezené ústupky v íránském jaderném programu a také to, že dohoda neřešila podporu íránských spojenců na Blízkém východě.
Po útocích USA a Izraele na íránský jaderný program, armádu a raketové kapacity si Írán přesto udržel kontrolu nad Hormuzským průlivem. To vedlo k růstu cen energií, inflace a politického tlaku na Trumpa před volbami do Kongresu. Analytici upozorňují, že právě ekonomické dopady konfliktu zvyšují tlak na prezidenta, aby našel nějaké řešení, aniž by to vypadalo jako vítězství Íránu.
Jednání bez výsledku
Přestože Trump opakovaně tvrdí, že dohoda je blízko a Írán chce konflikt ukončit, jednání zatím nepřinesla konkrétní výsledek. Naopak Spojené státy pokračují v nových útocích na íránské cíle, což dále oslabuje příměří. Trump zároveň veřejně odmítá okamžité zmírnění sankcí, ale připouští, že Írán by mohl získat přístup ke svým financím, pokud bude „jednat správně“.
Bílý dům nyní zvažuje provizorní dohodu, která by se soustředila hlavně na znovuotevření Hormuzského průlivu a odložila složitější otázky, jako je íránský jaderný program, rakety a podpora regionálních spojenců. Kritici z republikánského tábora však varují, že tlak na rychlé ukončení konfliktu může Trumpa dovést ke špatné dohodě a že by bylo lepší Írán vojensky donutit otevřít průliv, než mu poskytovat ekonomické úlevy.
Proč bude Trump protahovat dohodu?
Někteří Trumpovi bývalí spojenci, například Mike Pompeo nebo senátor Roger Wicker, přirovnávají nyní zvažovanou dohodu k politice Baracka Obamy a tvrdí, že odporuje principu „America First“. Trump je podle analytiků citlivý na kritiku z pravice, i když má silnou kontrolu nad Republikánskou stranou.
Dalším problémem je, že íránští vyjednavači požadují přístup ke zmrazeným finančním prostředkům. To je politicky citlivé, protože Trump v minulosti ostře kritizoval Joea Bidena za uvolnění íránských fondů v rámci výměny vězňů.
Podle expertů si Trump svým dosavadním vedením konfliktu výrazně zúžil možnosti. Pokud konflikt dále vyostří, riskuje eskalaci, ale pokud uzavře slabou dohodu, může to působit jako ponížení. Proto se očekává, že bude jednání spíše protahovat, aby se vyhnul oběma scénářům.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.