Co spojovalo události uplynulého týdne v české i světové politice? Nový díl Glosáře Ilony Švihlíkové nabízí autorský pohled na domácí politické dění, obrannou politiku, ekonomiku i nejvýznamnější zahraniční události.
Přepis pomocí AI
Dobrý den, přátelé. Je tu další glosář. Zdravím vás u něj.
Není snadné psát si scénář v takovém vedru, protože se lepím na papíry, které jsem si připravila. Na druhou stranu asi tvořím menšinu těch, kteří mají i větší teplo opravdu rádi. Když teda 40 plus je hodně i na mě.
Kde pak okurková sezóna? Žádná nebude. Hlavní téma minulého týdne v české politické scéně je jasné. Prezident chce a chce a chce jet do Ankary a všem tam velet a hlavně podepisovat, aby jeho sponzoři zbrojního průmyslu dostali pěkný nový kanálek na dobývání renty a na okrádání nás ostatních.
Na věčné časy snad to a nikdy jinak. Proto je taky rozvědčík na Hradě, pokud to teda ještě někdo z vás nepochopil. Ústavní soud rozhodl skandálně s předběžným opatřením, což lidový humor okomentoval, do půlnoci objednáš, ráno v Baxaboxu máš.
Humor ještě máme. Já jako pedagog jsem velmi ráda, že je to tak průhledné. Kdo teď nevidí, kdo je součástí českého hlubokého státu a jak funguje, ten je s prominutím idiot a nemíním s ním ztrácet čas.
Vidíme to krásně. Ústavní soud, Česká televize a rozhlas. Samozřejmě seznám, který pouští ven údaje, aby zdíša, přátelé, je mohla využívat ve své novinářské činnosti.
Oni tomu tak říkají. Jinak postup u pana Pauknera, o kterém se nyní hodně píše a hovoří, je vlastně stejný jako u mě. Kde pak rozebírat obsah toho, co člověk říká nebo píše? Jede se na hráče.
Když je teď ten fotbal, tak připomenu, dá se tak říkajíc hrát nič a dá se hrát na protihráče. A u nás je to hra na protihráče. Třiváctý zprostota špína podepřená médii hlavního proudu, které nám zajišťují demokracii, soudy a taky naším gangem Frykops.
Jeho členové porušují neustále zákon, ale nic se jim nestane. Už jsem o tom mluvila, ale fascinuje mě neustále víc a víc, jak ta současná vláda z téhleté struktury neřeší nic. Očividně chce mít hlavně klid na práci.
Ty hlavní mocenské kultury tím pádem zůstávají stejné a třeba taková paní Schilerová se asi rozhodla inspirovat u pane Staňury. Konec června, základní rámec rozpočtu nic, jednání se sociálními partnery nic. To je mi změna k lepšímu, že? A pak další dobývání renty u větrníků, aby nezůstalo jenom u jednoho kanálu na zbrojení, ale aby i další přišli na řadu z našich daní.
Tady jsem ale pozitivně překvapená tím obřím odporem obcí a jednotlivých aktivních občanů, protože ty větrníky jsou velikánské množství rizik. Hlavně je to totální destrukce naší krajiny. A to pak nejde vrátit.
Já se budu samozřejmě taky zajímat o to, jak se bude znárodňovat ten Čes, protože je to jedno z našich velkých aktiv. Je to jedna z mála věcí, která se ještě u nás dá ve velkém rozkrást, vedle důchodového systému a zdravotnictví. Takže tady je potřeba mít pozorné oko.
Malá odbočka k fotbalu, nebojte se, nebudu mluvit o té hrůze, kterou předvedl tým ČRL, který tam byl stejně omylem, to už jsem se vyjadřovala minule, ale po těšení řeknu ti, že Ronaldo dal góly na šesti mistrovstvích a spáchal tak další ze svých mnoha rekordů. Aspoň na něco se dá koukat. Jinak myslím, že jsem poprvé ve svém životě plavala ve Vltavě v 8 ráno.
Ale pardon, to už zase zabíhám k nějakým personálním věcem. Zpět ke světové politice. Írán a Spojené státy sice jednají, ale občas taky proti sobě střílejí.
Uvidíme, zda se Iránu podaří prosadit si dopravní rentu v Hormuzském průlivu a uvidíme, jaký bude finální postoj k Ománu. Zaznamenala jsem mnoho různých vyjádření. Venezuela zažila obrovské zemětřesení.
Nejdřív ji gangstersky unesli legitimního prezidenta, Vára se zcela podvolila, chová se jak říšský protektor vůči severnímu gangsterovi a teď ještě tohle. Ubohé malé Benátky sedící na velkých zásobách ropy. No a když tak sleduji nejen americké servery, víte, že já sleduju i CGTN a mnoho indických kanálů samozřejmě, ale na těch amerických se nám, přátelé, začíná objevovat Sergej Karganov.
A já se domnívám, že to něco znamená. Karganov je samozřejmě strana války v ruské politice a jeho názory patří k tomu radikálnějšímu křídu. Velmi doporučuji, podívejte se na jeho rozhovor s Johnem Meirheimerem, to je mnohem důležitější než nějaký summit v Ankaře, který nechci podceňovat, tam se budou poplácávat a slibovat, že vlastně už brzy celý rozpočet půjde jenom na zbrojení a samozřejmě hlavně do USA.
No a případně, když se to bude chtít, tak necháme všechny zdechnout v boji proti jaderné velmoci. Protože takhle to cítí americko-vojensko-průmyslový komplex a také pan Mertz si myslí, že by se tím mohli napravit ty hrozné historické křivdy vůči jeho zemi. Konec konců tak to cítí i ten landsmanschaft, že? No tyhle ty revanšisté se nám většinou neobjevují separátně.
V Polsku někteří mírně, mírně procítají z extrémní rusofobie a uvědomují si, co je začten ukrajinský režim a co to znamená, když si něco takového vedle sebe s radostí vykrmujete. Co živíme, to nás ovlivňuje. Když si vykrmujete pochodující Azov, tak hádejte, co sklidíte.
Ono to platí i vnitřně. Není bez důležitosti to, čemu se věnujete, čemu dáváte svůj čas, co čtete, s kým se stýkáte, co to vy vás probouzí, co vám to dává a někdy i bere. Já glosář připravuji s tím, aby byl pro vás souhrn uplynulého týdne, na kterým se zamyslíte, možná někdy i pobavíte.
A budu o to usilovat i v horkém létě. Příští týden zase na slyšenou.
Text přepisu není jazykově korigován. Děkujeme za pochopení.