Ilona Švihlíková glosuje selankovou volební kampaň v Německu, která popírá politiku jako konflikt o různé scénáře budoucnosti, různá řešení a programy. Zdánlivá bezkonfliktnost ohrožuje totiž demokratický rámec politiky jako takové. Nejen v Německu.
Vyrojily se poslední dobou články, které velebí německou uspávací volební kampaň. Prý je v tom inspirace také pro nás, je to symbol vyšší politické kultury. Nechybí ani óda na Německo a vše německé, která se v určitých levicových kruzích stává povinnou normou, máte-li mít „ty správné názory.“ Adorace „vůdkyně svobodného světa“ (co by si Německo počalo bez vůdců, že) nemá ovšem s analýzou a s kritickým přístupem nic společného.
Uspávací německá kampaň, která vedla k tomu, že první střet Merkelová – Schulz média přejmenovala na duet, místo na duel, není totiž nic, co by nás mělo inspirovat.
Německá společnost není rozhodně ve stavu, kdy by byla bezproblémová a mohla si podobnou selanku dovolit. Naopak, v německé společnosti i ekonomice bobtná obrovské množství problémů, řada z nich vzhledem k pozici Německa v Evropě bude mít nutně dopad i na nás. Nejde „jen“ o obavy z terorismu, migrace a začlenění uprchlíků, které patří k nejsilnějším obavám německých občanů (podle dlouhodobého výzkumu, viz zde).
Jedná se také o řadu sociálních témat, jako je vysoká míra pracující chudoby, dopady automatizace na německý průmysl, či budoucnost eurozóny.
Proto jsou duety, v nichž je pozice hlavních politických stran v zemi tedy CDU a SPD víceméně shodná, politicky nezdravá a také nezodpovědná.
Kancléřka se neochvějně celou svou kariéru řídí tím, že problémy chce „vysedět“ a představou, že když se o něčem nemluví, tak to neexistuje. Bezesporu to oslovuje liberální intelektuály s jejich koncepty „politické korektnosti“, ale s realitou to nemá nic moc společného.
Sociální demokracie Německa se potácí, podobně jako sesterské organizace v ostatních zemích (Francie, Nizozemsko, Norsko… a v budoucnosti možná doplníme i další), s výjimkou Velké Británie, ke svému historicky nejhoršímu výsledku. Jedním z množiny faktorů, které za touto celkovou krizí sociálnědemokratického hnutí stojí, je bezesporu to, že je od CDU de facto nerozlišitelná a že se stala plnou páteří establishmentu.
Osou politiky je konflikt. K politice patří a především ve volební kampani by měl být přítomen. Není samoúčelný, neměl by probíhat násilně a ideálně ani ad hominem. Ale konflikt o klíčová témata a rozdílné zájmy je to, čím by měla být předvolební kampaň naplněna – k tomu také slouží. Střet vizí budoucností, ale i návrhů k operativnějším otázkám třebas parametrického charakteru jsou zásadní složkou volební kampaně.
Představa, že pokud tento konflikt a ideový střet chybí, že jsme se ocitli v jakémsi ráji, kde mají všichni stejný názor, není podle mě utopie, ale spíš dystopie.
Společnost konflikty – moderovanými v rámci demokratické diskuse a procedury – roste a vyvíjí se. Selanková kampaň pak značí spíše unavenou bažinu, v níž pod povrchem bublá ledacos a nebude-li řešeno, může se dostat ven – ve formě konfliktu, který se už moc líbit nemusí a který může jít takříkajíc „mimo rámec.“
Pro ty, kteří mají Německo jako vzor – není ani v našem zájmu, aby problémy, které německá společnost objektivně má, vypluly tímto způsobem na povrch, protože pak nebudou řešeny v rámci demokratického systému.