Jak pracuje památková péče v Praze aneb Jak maršmeloun ke svým mírám přišel?

Architektka Marie Švábová se vrací ke kauze multifunkčního domu Na Františku, zvaného také maršmeloun, jehož rozměry nápadně vyrostly ve srovnání s původním návrhem. Funguje vůbec ochrana památkového dědictví anebo zastavíme naše historická města podle přání a vkusu developerů?

Mnoha lidem, kteří mají rádi Prahu a rozumějí její duši, laické i odborné veřejnosti, se nelíbí, že novostavba bytového domu Na Františku přezdívaná maršmeloun hodlá zničit svou předimenzovanou hmotou dominantní postavení národní kulturní památky kláštera sv. Anežky České a kulturní památky kláštera u kostela sv. Šimona a Judy Tadeáše v historické zástavbě Na Františku

Málo lidí si uvědomuje, kolik peněz leží v atraktivních památkových městech na chodníku. Developeři to vědí. Čím větší dům, tím větší zisk. Co na tom, že my všichni vlastníci nevyčíslitelných kulturních hodnot památky ztrácíme?

Projekt domu Na Františku. Ta zeleň vlevo tam není –  těsně s odstupem pouhých 2m (!) přiléhá o 12 m nižší historická zástavba. Napravo je o 3,65 m nižší barokní špitál.

Z řady po sobě následujících závazných stanovisek orgánů památkové péče k postupně předkládaným návrhům bytového domu vyplynulo následující:   V roce 1999 vydal Odbor památkové péče Magistrátu Hlavního Města Prahy závazné stanovisko č. j. OPP 30694/1999 4. října 1999  – pro srozumitelnost textu citujeme pouze údaje související s objemem stavby: Polyfunkční dům byl navržen jako objekt s pěti nadzemními podlažími…, …..půdorys objektu byl navržen obdélný o rozměrech 12, m x 21 m, …střecha objektu bude sedlová s výškou hřebene 17,5 m, kóta korunní římsy bude na úrovni 13,1 m, …střecha bude mít krytinu z klasických pálených tašek bobrovek.

Poslední návrh byl schválen v prosinci 2016.  Srovnatelné údaje o objemu jsou následující: …půdorys domu ve tvaru U (nové vstupní nádvoří), základní obdélný rozměr stavby 20,105 m x 49,765 m, 8 nadzemních podlaží.

Z porovnání schválených rozměrů obou závazných stanovisek Magistrátu je patrné, že během zamítání a povolování této kontroverzní stavby  k nárůstu zastavěné plochy z 252 m² na 748,5 m² – tudíž téměř 3 x. V případě objemu je rozdíl dán i změnou sedlové střechy na střechu plochou ve výši původního hřebene – z 3 805 m³ na 8 863,7 m³, to znamená 2,3 x. Impozantní bujení hmoty novostavby vedlo k myšlence podat žádost o přezkumné řízení k Památkové inspekci (dále jen zkratka PI) Ministerstva kultury. Na první žádost ministerstvo asi rok neodpovídalo, zato na urgenci v roce 2017 jsme dostali zajímavou odpověď (MK 46524/2017 PI).

Památkový zákon nechrání urbanistické hodnoty města     

Památková inspekce nám sdělila, že může posoudit pouze soulad s právními předpisy, nemůže posoudit věcnou správnost stanoviska (tj. přístup z hlediska požadavků ochrany památkového fondu, kvalitu řešení). Tady je samozřejmě zádrhel. Naše stížnost byla vedena proti ničení urbanistických hodnot historického souboru staveb – dominantního postavení významných památek, které jim i vzhledem k jejich historickému a symbolickému významu právem náleží. Předimenzovaný objekt bytového domu je degraduje – zcela proti smyslu zachování urbanistických hodnot památkově chráněného území. Tady by měly právní předpisy promluvit, především památkový zákon, ale ten mlčí. Ochranu urbanistických hodnot totiž neobsahuje. A my máme právní stát – co není zakázáno, je dovoleno. V důsledku toho rozhoduje úředník od případu k případu bez jakékoli koncepce – a přiznejme si to – často bez odpovídající odbornosti. Ministerstvo pro místní rozvoj v dokumentu Politika architektury a stavební kultury ČR z roku 2014 požaduje zpracování metodiky analýzy urbanistických hodnot do konce roku 2017, takže nový památkový zákon s ní bude muset počítat. To ale bude pro klášter sv. Anežky při současném vývoji akce již pozdě.  Z hlediska byrokratických postupů – ty jediné může PI ovlivnit – nic jiného ani zákon neobsahuje – je asi vše v pořádku. Jenomže nám šlo o věcnou náplň ochrany památek, o zachování jejich hodnot – a to v zákoně chybí (v současném i v zamítnuté novele).

Památková péče v chráněném městě se nestará o novostavby a památkově nechráněné objekty s těmi si může stavebník dělat, co chce.

PI přesto shledala pochybení, které by mohla podrobit revizi – a sice protože tu došlo mezi stanovisky MHMP z roku 1999 a 2008 k neodůvodněnému výkyvu: “V takové situaci nesporně došlo k odchylce od ustálené rozhodovací praxe. Tato odchylka (jde o skokový nárůst zastavěné plochy a objemu novostavby) by měla být zdůvodněna” – a tady přiměřené vysvětlení chybí. Pro vysvětlení čtenářům: MHMP, odbor památkové péče, vysvětlil nárůst hmoty po svém: jedná se o „autorské dílo“ (prof. Fránka) a v takovém případě památková péče nebrzdí individuální svobodnou kreativitu. Takže nekoná, nepečuje, nechrání. Developer diktuje, ochotný architekt se vždycky najde a stačí kouzelná formulka orgánu památkové péče: „Návrh je autorské dílo“ – a je všechno možné. Takže si v památkově chráněné Pražské památkové rezervaci, stále ještě součásti světového kulturního dědictví, může dělat každý, co chce.

Protest před stavebním úřadem Prahy 1.

Nicméně PI korektně připomíná, že podle §2 odst. 1zákona č. 121/2000 Sb. se po právní stránce v případě stavby o autorské dílo nejedná. My připojujeme – architektura není volný artefakt, ale součást životní reality, našeho životního prostředí – proto je povinna respektovat vztahy ke svému okolí bez ohledu na to, jestli se z právního hlediska jedná o autorské dílo, či nikoli.

Rok před nabytím platnosti nového zákona ten současný již neplatí?

Nicméně památková inspekce přezkum nezahájí. Nestojí to prý za to. Poslanecká sněmovna schválila nový stavební zákon. V něm je ukončena možnost přezkoumávat z moci úřední na základě podnětů ta závazná stanoviska, která byla (jednoduše řečeno) vydána stavebním úřadem. A to je případ “maršmelounu”. Dostal zelenou přes masové demonstrace a opakované žádosti o revizi návrhu této novostavby nejen občanskými sdruženími, ale i odbornou a laickou veřejností – prostě všemi, kdo vnímají duši svého města. A to vše přesto, že se vyřízení naší žádosti zdrželo liknavostí MK – PI,  přesto, že zákon nabude platnosti až v příštím roce a že otázka retroaktivity není jasná. Zatím je platný ještě zákon současný, takže není důvod, aby PI nekonala svou povinnost.  Na náš dopis zatím neodpovídá. Zdravý rozum říká, že dokud nevyhovující budova nestojí, je čas na nápravu. Kvůli pochybení úředníků není možné ničit Prahu.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.