Ivo Šebestík komentuje situaci kolem současného šéfa zpravodajské služby BIS, jehož mandát končí.
Na poslední chvíli, sotva několik dní před vypršením jeho funkčního období, se jedná o tom, zda Michal Koudelka má či nemá pokračovat v čele Bezpečnostní informační služby (BIS). Dilema by ale mělo znít úplně jinak.
Jednou z hlavních povinností tajných bezpečnostních služeb jakéhokoliv státu je sledovat a odkrývat aktivity tajných a zpravodajských služeb jiných zemí. V oblasti státních zájmů neexistuje natolik dokonalé „sladění not“, aby kterákoliv tajná a zpravodajská služba cizího státu, nota bene velmoci, mohla být a priori považována za bezpečnou vzhledem k zájmům státu, v jehož službách stojí jeho vlastní bezpečnostní služba. Státy nemají přátele. Tohle by Češi díky svým tragickým historickým zkušenostem měli vědět velice dobře. Ostatně, není tomu tak dlouho, kdy se provalilo sledování telefonních hovorů evropských politiků – těch západních! – právě americkými tajnými službami. Na jaké další varování ještě česká vláda čeká?!
Šéf české bezpečnostní služby, Michal Koudelka, přijal vyznamenání ze strany cizí státní služby, konkrétně od CIA (Central Intelligence Agency), tedy právě od jedné z těch zpravodajských služeb, před jejímiž aktivitami měl jeho úřad chránit vlastní zemi. (Nebo je ČR jediným státem světa, na jehož území působí pouze a výhradě špióni z Východu?) Jakpak to asi v praxi Koudelka dělal? Sledoval aktivity CIA, a zároveň si vysloužil její vyznamenání? Takhle šikovný nebyl ani Talleyrand! Dokonce ani Fouché! A ti dva pánové byli ve svých oborech opravdová esa. Králové a „samozvanci“ vedle nich padali jako kuželky, ale oni zůstávali neotřeseni stát. Ale možná se usmívali podobně, jako se na jedné fotografii usmívá i Koudelka, český zpravodajec s americkou CIA za zády.
Řekl bych, že sotva si lze představit vážnější důvod pro jeho okamžité odvolání z funkce už v den, kdy Koudelka ono vyznamenání ze strany cizí ústřední zpravodajské služby přijal. Co horšího ještě mohl udělat? A co horšího mohla udělat česká vláda, když jej ponechala ve funkci i s americkým metálem? Ano, v posledních letech lze sotva někde ještě objevit něco normálního. Ale takhle by asi vysvětlení znít nemělo. Bláznivá doba, bláznivé skutky.
Takže správně položená otázka tedy vůbec nezní, zda má Koudelka v čele BIS skončit, to by mělo být samozřejmé, ale zda by náhodou neměly být důvody jeho vyznamenání ze strany CIA a očekávání CIA vzhledem k jeho osobě v ČR (že by nebyla žádná očekávání?) pečlivě prošetřeny. Šéf tajné služby vyznamenaný jinou tajnou služnou, to zní skutečně jako špatný vtip. Asi ten úplně nejhorší v moderních dějinách českého státu. Nejspíš navazuje na fakt, že po listopadu 1989 tehdejší Československo umožnilo cizím zpravodajským službám vybrat si z českých archivů, co potřebovaly. Byla to vstřícnost tříletého dítěte nebo naivní důvěřivost idiota?
Tedy řečeno naprosto jednoznačně, má zřejmě smysl otázka, zda by se Michal Koudelka z čela BIS neměl náhodou přemístit přímo do soudní síně. Jedním z předmětů šetření by měla být rovněž takzvaná vrbětická kauza, která sama o sobě napáchala České republice a zároveň mnoha českým podnikatelům škody, jejichž pouhé vyčíslení může být už nyní velice vysoké a průběžně neustále narůstá. Soud by jistě měl zajímat vztah mezi americkým vyznamenáním a vrbětickou kauzou. Zda mezi oběma událostmi opravdu neexistuje nějaká vazba? Nezávislý soud by se mohl dozvědět to, co se česká veřejnost v horizontu nejméně deseti let stoprocentně nedozví. Mimo jiné by za pozornost stály i záhadné cestičky informací od BIS k některým manipulativním médiím. Kdyby nic jiného, pak tyto úniky informací z BIS do médií měly k odvolání Koudelky stačit bohatě.
A propos a jenom úplně na okraj. Pokud se česká vláda těmito souvislostmi nezabývá a vztah mezi CIA a BIS pod Koudelkou vůbec neřeší, pak to může znamenat už jediné. A sice, že české orgány a instituce jsou s těmi americkými, a možná i britskými, německými či jinými, natolik provázány, že vlastně fungují jen jako jejich filiálky. Takže nemluvíme o suverénní české tajné službě, jež by měla chránit české zájmy i ve vztahu k suverénní tajné službě americké, ale o vztahu mezi „dceřinkou“ a „matkou“, filiálkou a centrálou, mezi stánkem na tržišti a kamenným obchodem na hlavní třídě. Takže v takovémto případě se omlouvám, neboť všechno bylo a je v nejlepším pořádku. Filiálka opravdu nemá co kontrolovat centrálu. A šéf filiálky může od ředitele centrály dostat diplom nebo zlaté pero k narozeninám.