Keller bez cenzury: Jan Keller píše o tom, co dnes znovu ohrožuje politickou elitu?
V knize Starý režim a revoluce popsal v roce 1856 Alexis de Tocqueville na příkladu francouzské šlechty riziko, které ohrožuje každou mocenskou elitu. Domnívá se, že revoluci proti monarchii vyvolali samotní panovníci. Postupně zbavili šlechtu jakékoliv reálné moci, ponechali jí však všechna práva a privilegia. Poddaní přestali chápat, čemu šlechta za své četné výsady vděčí. Tím, že byla panovníkem zrušena politická moc aristokracie, stal se pro neprivilegované vrstvy nepřijatelný celý zbytek starého řádu včetně samotného panovníka.
Situace, kdy vládnoucí stav požívá všech výhod, kumuluje funkce a násobí své prebendy, přitom však toho může reálně ovlivňovat stále méně, je pro politickou třídu nebezpečná ve všech dobách. Ve Francii 17. a 18. století reálná moc odešla z úrovně panství, měst a korporací a byla soustředěna v rukou absolutistického panovníka. Stala se vzdálenou, abstraktní, neuchopitelnou z hlediska těch, kdo jí byli podřízeni. Před očima měli poddaní pouze šlechtice, jejichž privilegia obrovsky převyšovala vše, co mohli v životě země reálně ovlivnit.
Tak trochu to připomíná dnešní konstelaci. Politici na národní úrovni se těší výsadám, benefitům a zvýhodněním, které by jim mohla bývalá šlechta nejednou závidět. Podobají se jí i mírou obřadnosti a pompéznosti svých politických rituálů. Jejich reálný vliv na každodenní život země tomu ovšem neodpovídá. V oblasti ekonomické jsou nuceni respektovat poměry, které se utvářejí na světových burzách, ve vzdálených centrech finančního života, při hře sil velkých světových korporací. Těmto abstraktním a obtížně uchopitelným mechanismům většinou ani nerozumějí, natož aby měli možnost do nich jakkoliv zasahovat.
Podobně neprůhledným se stává z národní úrovně rozhodování v oblasti čistě politické, jehož váha se krok za krokem přesunuje do Bruselu. Existují podrobné studie, které mapují vliv nikým nevolených úředníků a kanceláří na úrovni Evropského parlamentu a Evropské komise. Tento vliv se předává a sílí dekádu po dekádě bez ohledu na to, která z členských zemí právě vykonává formální předsednictví. Pokud by si ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek něco z těchto studií prostudoval, jeho práce by ho mohla přestat bavit.
Prostor pro rozhodování politiků je systematicky ubírán také nadnárodními soudními instancemi, různými soudními dvory, v minulosti uzavřenými pakty a úmluvami, které na národní zvláštnosti příliš ohledů neberou. Většina právních systémů členských zemí je formována překlápěním závazných norem, u jejichž vzniku nikdo z dnes vládnoucích politiků nestál. Rozhodování v oblasti vojenských akcí a vojenských výdajů se odehrává způsobem, který mají naši politici naprostou a nikým neupíranou svobodu bezvýhradně respektovat.
Konkrétně v naší zemi se současná politická třída zformovala v průběhu posledních třiceti let. Nahoru se dostala v situaci, kdy postaru už se vládnout nedalo. Lidem vadila propast mezi bývalou politickou třídou a zbytkem společnosti, vadila jim omezení ohledně možností svobodně vyjadřovat své názory a lákala je šance na výrazné zvýšení životní úrovně. Každý může mít svůj názor na to, jak se tyto tři priority daří dnes uskutečňovat. Faktem však je, že dokud se poměry vyvíjejí k lepšímu, nikomu příliš nevadí, že toho politici ovlivňují v zásadě jen velice málo. Když naopak sílí dojem, že místo vývoje nastoupil regres, začíná hrozit, že jejich přebytečnost bude vnímána mnohem ostřeji. Francouzská šlechta alespoň poddaným ze svých zámků nevyčítala, že si žijí příliš nad poměry.