Pavel Janíčko a Anton Doktorov se v česko-slovenském dialogu tentokrát zaměřili na otázku ekologie a současných ekologických opatření.

Tak mi zase poslal můj spoludiskutující a různá témata spolukomentujicí bratislavský kolega drobné zamyšlení na téma „ekologická politika v EU“, které má spíše subjektivní charakter a je opřené o osobní zkušenosti:

„Tak to tu máme. Ďalšia blbosť nám hrozí. Že vraj zanedlho každé auto vyrobené v Európe bude musieť mať  systém, ktorý bude hlásiť odmerané emisie z výfuku do nejakej centrály… No prepytujem, pekná blbosť… Už mám v aute meranie tlaku v pneumatikách, ktoré je síce pekné, na displeji v aute ako aj v telefóne vidím, v ktorom koliesku je koľko toho vzduchu natlačeného, ale inak sa nezmenilo nič. Vôbec ich nedofukujem, tak ako pred tým… Kašlem na to. A keďže ich mením raz za pol roka , tak mi ich v servise nafúknu, a ono to pol roka vydrží… EU tak sprísnila emisné limity, že automobilkám ostalo len to klamstvo, ako to splniť. Nie, nie som fanúšikom VW, nemám rád tie uniformné krabice, ale tá aféra diesel gate  bola vyvolaná blbým predpisom na meranie emisii, tak to automobilka využila. Nechcem jej robiť advokáta, ale nakoniec sa potichu zistilo, že klamal každý… A stačilo do predpisu dať, že emisie sa merajú v idúcom automobile  v reálnej premávke  zariadením v automobile… Poďme ďalej. EU nás zachránila od starých žiaroviek, silných vysávačov, a pán Boh opatruj, od čoho nás ešte zachráni…

Poďme to ale rozobrať podrobnejšie. Áno, nové autá budú krásne ekologické, skoro úplne čisté, ale čo tie staré? Vie náš ekologický EU úradníček, že priemerný vek automobilov na Slovensku a v Čechách je vyše 10 rokov? A tie staručké autá neboli ekologické ani nové, nie teraz, pri nájazdoch okolo 200 tisíc kilometrov. A vie ten úradníček, že starých automobilov sa registruje viacej, ako nových? Čo na to EU?

No poďme ďalej priatelia ekológie. Vďaka sankciám EU sa plyn stáva čoraz drahším artiklom. Vie náš ekologista, koľko domácnosti na dedinách sa odpojila od dodávky plynu, alebo neodpojila, iba ho nepoužíva? Dôvod? Jednoducho nemajú na neho, tak sa vrátili k pevnému palivu. A páli sa všetko, od vyrúbaných stromov na záhrade, zvyškov uhlia až po kuchynský odpad! Zmeral niekto, koľko nebezpečných emisii stúpa z našich komínov? Lenže, to nikoho nezaujíma, z toho by nikto nemal profit.

Poďme ďalej.  Viete, koľko železničných tratí na Slovensku nie elektrifikovaných? Celá južná trasa na Košice, čiže Zvolen – Košice. A vážení euro ekologisti, viete akú emisnú normu plní starý sovietsky dieselový rušeň? A čo naše tepelné elektrárne, ktoré dokázali zamoriť celú krajinu v svojom okolí…

A pridávame ďalej. Kšeft posledných rokov je nízko nákladová letecká doprava. Páni ekologisti, prezraďte, akú emisnú normu plní 15 rokov starý BOEING 737?  No tvorcovia emisnej normy EURO 6 by asi dostali infarkt. A ešte niečo. Na trasu Bratislava Split, kde chodíme s mojim českým kolegom k Jadranu, mi stačí na mojom hnusnom dieseli plniacom normu EURO 6 jedna nádrž, čiže asi 45 litrov paliva. Zato čo ekologický BOEING potrebuje načapovať niekoľko ton paliva, niekedy aj dvadsať.  Skúste porovnať, koľko emisii vznikne so 45 litrov paliva a koľko zo 4500 litrov paliva!!!!

A pozrite na nebo, je tam väčšia tlačenica, ako na príjazdovej ceste do veľkého mesta. A cena leteniek, ktorá je často pod 100 EUR láka k cestovaniu čoraz viac tisícok cestovateľov… A čo EU? Nuž, asi zakáže varné kanvice, aj to je hnus… A čert ber nebo, nepatrí EU!

Poďme ešte ďalej. My sme krajina suchozemská, na Dunaji vidieť nákladné člny, ale nie moc často. Ale na mori premávajú tristo a viac metrové kolosy, ktoré sa volajú tankery alebo kontajnerové lode. A čo ich poháňa? Obrovský dieselový agregát, ktorý je vyšší ako poschodový domček… A pre ekologistov pripomínam, že tieto kolosy spaľujú mazut, čiže to najšpinavšie, čo sa dá ešte spáliť. Aké plnia emisné normy tieto kolosy, ktorý zamoria pri jednej ceste viac ovzdušia, ako niekoľko tisíc automobilov za rok? Nuž odpoveď je jasná, žiadnu…

Budeme ešte horší… A čo chudobné štáty Afriky? Ako tam pristupujú k ekológii? Čo spaľujú? Odpoveď je jasná. Spaľujú všetko, čo sa dá spáliť, nakoľko sú chudobní. A chudák nerieši ekológiu, chudák rieši, čo zje dnes alebo zajtra. Pozajtra neexistuje. Čo urobila EU, aby tam nežili chudáci? Aby sa správali ekologicky? Nuž ako obyčajne, aspoň im tie žiarovky a vysávače nezakazujú…

Záverom:

Celá ekologická aktivita EU mi pripadá ako šialená a schizofrenická. Niečo podobne, ako by sme sa pri liečbe pacienta zomierajúceho na rakovinu riešili hlavne kvalitu a dĺžku jeho vlasov… Možno som schizofrenický teraz ja, ale stále sa neviem zbaviť, že za tou úžasnou ekológiou je iba praobyčajný biznis.“

Shodou okolností se mi dostaly do ruky některé údaje o vývoji, a především prognózách vývoje v oblasti energetiky z hlediska prosazování různých opatření ve směru zavádění úsporných opatření v rámci EU. Je obtížné říci s takovou mírou jistoty, jak to činí můj slovenský kolega, že celá ekologická politika EU jen podvod v zájmu velkého byznysu. Problém je v tom, že se zde kombinují dvě věci, a to objektivní nutnost zlepšit energetickou bilanci v souvislosti s negativními důsledky užívání fosilních paliv a také s jejich možnou omezenou kapacitou a na druhé straně pak v kapitalistické společnosti jsou tyto objektivní záležitosti zdeformovány nebo zcela překryty zájmy kapitálových uskupení. Obecně se tedy dá říci, že směřování EU k omezení spotřeby fosilních paliv je (podle současného stavu poznání) zřejmě v pořádku, ale způsob, jakým se tohoto tématu zmocňují některé firmy a s nimi propojené vlády, je často kontraproduktivní. Stačí si vzpomenout, na české „tunely“ ve prospěch solárních baronů, na žluté řepkové lány na našich polích, na zákazy EU provozovat sovětské či ruské jaderné elektrárny kvůli údajné bezpečnosti apod. A to ani nemluvě o ideologických motivech, které EU velí podpořit i taková zvěrstva jako je používání ochuzeného uranu při bombardování Jugoslávie v devadesátých letech a různé ozbrojené ataky ve „třetím“ světe, které mají i velmi nepříznivé ekologické následky.

No ale pojďme se už bez dalších komentářů seznámit s některými fakty a záměry EU v oblasti ekologie, především energetiky:

Výhledy EU a české ekonomiky

Důležitým cílem je snižování emise tzv. skleníkových plynů, což dokumentuje následující graf.

Cílem je udržení tempa růstu globální teploty do 1,50 s tím, že do roku 2050 by se emise CO2 měly do roku 2050 snížit variantně o 80 až o 95 %.

Pokud jde o energetické úspory, bude dle příslušných studií e k dosažení úspor ve výši 30 % nutná částka 510-1025 mld Kč, což odpovídá v průměru cca 2 % HDP ČR ročně mezi roky 2021-2030.

Velká část úspor se nevyplatí, stát by je proto musel podpořit částkou 190-690 mld Kč. Náklady na cíl 40 % by dosáhly 2450 mld.

Pokud použijeme indikátor podílu potřebných investičních nákladů na dosažení těchto úspor na HDP příslušných zemí z roku2016, pak jsou údaje pro některé země EU následující:

S tím úzce souvisí i otázka přechodu energetiky na obnovitelné zdroje (OZ energie-OZE) pak je číselně ilustrována následující tabulkou v souladu s klimatickými cíli EU.

Obdobný vývoj se očekává v ČR. Podle prognóz ČEZ jsou výhledy takové, že v příštích dvou dekádách dojde k odstaveni řady uhelných kapacit kvůli ekonomickým a enviromentálním důvodům, konkrétně v Prunéřově (do 2036), Ledvicích (do 2050) a v Tušimicích (do 2036). Komplexnější pohled na danou problematiku pak poskytuje následující obrázek:

K dokreslení celkové situace je také dobré si zobrazit i situaci, pokud jde o podíly výroby elektřiny z uhlí:

Na předchozím grafu jsou vybrány země EU podle podílů výroby elektrické energie z uhlí, patřící na horní a naopak na dolní číst celkového žebříčku. Jak je patrné, ČR patří z tohoto hlediska k zemím s nejvyšším podílem výroby energie z uhlí, naopak na nejnižších stupních žebříčku figurují země jako Francie (atomové elektrárny) a Rakousko (vodní elektrárny. Poměrně vysoký podíl výroby elektrické energie z uhlí vykazuje stále i Německo (39 %), takže není bez zajímavosti se podívat na to, jak se v této zemi dívají na výstavbu obnovitelných zdrojů energie OZE) do roku 2025.

Výhledy německé energetiky 

Cíle na podíl elektřiny z OZE zůstávají:

40-45 % v 2025

55-60 % v 2035

80 % a více v 2050

Fotovoltaika: Celkem 2.500 MW/rok

Vítr on-shore: 2.900 MW/rok od roku 2020

Off-shore (mimo Německo): Cíl 6.500 MW do 2020

Ostatní: Tuhá biomasa: aukčně 150 MW/rok, 200 MW/rok v letech 2020-22, podpora jen na určité % kapacity, účast otevřena i existujícím zdrojům s podporou.