Oponentura !Argument: Ekonom Pavel Janíčko (ČMKOS) hodnotí vládní programové prohlášení v sociální oblasti a ukazuje, že ďábel se skrývá v detailu.
Vládní prohlášení v části věnované sociální politice je souborem poměrně jednoduchých a někdy i docela „chytlavých“ vět, které mohou být v zásadě pozitivním východiskem pro zlepšení v této oblasti, kde, jak známo, přetrvávají některé dosti stigmatizující problémy. Na druhé straně však jsou v daném textu obsaženy některá tvrzení, která mohou být různě vykládána, a mohou být v určitém kontextu docela nebezpečná.
Například se zde říká, že „nedopustíme, aby se závislost na pomoci státu stala životním stylem pro práceschopné lidi.“ Problém je, že tuto větu lze vnímat a interpretovat buď jako velmi chvályhodnou podporu pro další tlak na růst minimální mzdy a mezd vůbec, aby se tedy práce vyplácela a práceschopné osoby nemusely živit své rodiny z dávek, ale může se zde skrývat i jakási možnost omezování sociálních dávek, což je pro ČMKOS nepřípustné zejména proto, že i tak jsou tyto platby na dost nízké úrovni.
ČMKOS jistě vítá záměr „zasadíme se o zlepšení podmínek života seniorů, zabráníme jejich diskriminaci v jakékoli podobě v přístupu k práci, ke vzdělávání, ke všem typům služeb, jen je trochu nejasné, jakým způsobem toho dosáhnout. Problém diskriminace na trhu práce pro starší osoby souvisí totiž s neregulovaným tržním chováním firem, které upřednostňují zisk a starší lidé se jim zdají být málo flexibilní a výkonní. Řešením by tedy mělo být posílení prvků sociální ekonomiky a také např. pozice odborů ve firmách.
ČMKOS jistě podporuje všechny návrhy týkající se zvyšování důchodů, které jsou u nás v průměru ostudně nízké. Co je ale vždy sporné, jsou neustále všemi vládami produkované záměry vymyslet důchodovou reformu, neboť zde se může skrývat určitá tendence k privatizování některých prvků důchodového zabezpečení, což ČMKOS odmítá. Pro nás je prioritou zachování průběžného systému hrazeného z veřejného pojištění.
Stejně tak věty typu -“financování sociálních služeb bude vyvážené, vícezdrojové, spolehlivé a předvídatelné“ obsahuje zrádnou formulaci o vícezdrojovosti, kam se může schovat i zvyšování spoluúčasti občanů. Sem patří i výroky typu „tam, kde to bude vhodné, předložíme úpravu, která podmíní poskytování dávky plněním určité povinnosti ze strany klienta, s cílem postupně závislost na dávkách snížit a odstranit“, která může pro řadu lidí znít libozvučně (vždyť přece máme tolik parazitů zneužívajících sociální dávky), ale opět může skrývat nepřiměřený atak na sociální standardy běžných občanů.
ČMKOS celkem nemá výhrady k záměrům v oblasti minimální mzdy („Připravíme závazná pravidla pro předvídatelný růst minimálních mezd“), zejména pokud bude skutečně naplněn termín „růst minimální mzdy“ ¨
Určitě jsme pro, aby se politika zaměstnanosti „vrátila do centra činnosti Úřadu práce“, ale jsme také zastánci opětného zvýšení výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti, což v Prohlášení chybí. Stejně tak vítáme důraz na „větší zapojení zaměstnavatelů do přípravy povolání“, hlavně bychom uvítali, kdyby rozvinuli znovu učňovské školství.
Další pasáží, která je z našeho hlediska poněkud sporná, je následující text: „Vytvoříme nabídku netradičních forem práce a flexibilních úvazků v rámci celé státní správy a podpoříme tak zaměstnávání rodičů, osob pečujících o jiného závislého člena rodiny, osob se zdravotním postižením, seniorů a dalších skupin, pro které je taková práce podmínkou pro skloubení rodinného a pracovního života.“
Zase jsou to věty vypadající celkem přitažlivě, ale my na ČMKOS jsme vždy ve střehu, když slyšíme o „flexibilizaci“ pracovního trhu, neboť zde je vždy nebezpečí omezování pracovních i mzdových standardů zaměstnanců.
Celá pasáž z vládního prohlášení, věnovaná sociální politice a zaměstnanosti, je jakoby vypointována závěrečnou, poměrně nenápadnou větou, která praví, že “ v závislosti na vývoji státního rozpočtu a zadlužení bude vláda usilovat o snížení sociálního pojištění, hrazeného zaměstnavateli.“
Tato „nevinná“ věta totiž může mít na celkovou sociální situaci docela zásadní, a to negativní, dopad. Stačí se v této souvislosti podívat na tabulku, která charakterizuje finanční zdroje určené právě na sociální politiku a definované prostřednictvím sazeb z příjmů jednotlivých skupin pohybujících se na trhu práce:
Podíváme-li se na přehled příjmů a výdajů na oblast sociální politiky, vidíme následující hodnoty:
Je patrné, že ani rostoucí výnosy ze sociálního pojištění v posledních letech nepokrývají tuto oblast a předpokládat, že rostoucí výkonnost ekonomiky může nahradit výpadky, které by byly způsobeny poklesem sazeb tohoto pojištění u zaměstnavatelů, je spíše iluze. Doufejme, že to je skutečně idealistické spoléhání se na ekonomický růst, a ne poněkud zlovolný záměr přenést část sociálních výdajů na „bedra“ občanů pod záminkou nedostatečnosti zdrojů a posilování tzv. konkurenceschopnosti firem.