Oponentura !Argumentu: Energetik Vladimír Štěpán zhodnotil vládní program nové české vlády, která bude žádat o důvěru, z hlediska energetiky a také ve vztahu k životnímu prostředí a celoevropským trendům.
Programové prohlášení vlády není a ani nemůže být vyčerpávající dokument. Cíle Prohlášení jsou formulovány někdy jen obecněji bez toho, aby byly uvedeny základní nástroje jak tento cíl zajistit, resp. jaké jiné varianty lze zvolit. Přesto stojí za to se jím zabývat, protože je tam několik nových programových bodů, které lze označit jako šanci na změnu, řešení správným směrem, někdy i poprvé v souvislostech. Což je potřeba, protože problémy v energetice narůstají, na tom se analytici shodují. Dlouhodobě se neřeší tak, jak by to odpovídalo jejich závažnosti. Zdroje zastarávají a jejich výstavbu, resp. rekonstrukci brzdí administrativní přístupy a další negativní vlivy.
Prvním cílem Prohlášení je zajistit konkurenceschopné a sociálně přijatelné ceny elektřiny a tepla. To je opravdu aktuální úkol, v praxi se totiž po více letech začíná projevovat přesně opačný trend stoupajících cen všech druhů energie, než by si Prohlášení přálo. A to zejména pro malé odběratele. Nejkritičtější bude situace právě u elektřiny, kde ceny budou zřejmě dramaticky narůstat, a tepla, kde se stále více projevují nedostatky v legislativě, které postihují odběratele tepla. Odběratel přestal být partnerem pro státní orgány, což je u tohoto monopolního odvětví nedostatek závažný. To se projeví řadou nových soudů a trestních oznámení. Přitom na teplárenství je závislých až 1,5 mil. obyvatel.
Ceny elektřiny
Ceny elektřiny jsou v současnosti hlavní diskutované téma, druhým strategie převést vše na elektřinu. To má ale svá vážná úskalí, na která se zapomíná. Připravovaná nová tarifní struktura spojená s výrazným zvýšením poplatků za velikost jističů, resp. fixní sazby, zdraží elektřinu zejména pro menší odběratele, u nich se projeví kumulativní efekt. Nové tarify se navrhují proto, aby distributoři měli stabilní příjem v době, kdy se investuje do přenosové sítě. Teoreticky logické, stát ale nezavedl žádný účinný nástroj, který by nutil dodavatele energie opravdu investovat, viz i příklady z vodárenství a teplárenství. Výsledkem by proto mohlo být spíše jen zvýšení zisků řady energetických společností (některým stoupl zisk až o 300 % v roce 2016), nutnost opětovného řešení problému energetické chudoby, a dokonce i pokles ekonomiky ČR, která je mezi státy EU nejvíce závislá na nízkých cenách energie. Na to se v ČR zapomíná.
Cena elektřiny poroste ve všech složkách ceny, narůstá cena za silovou elektřinu, poplatků za distribuci, i za obnovitelné zdroje energie. U silové elektřiny jen pro rok 2018 narostla cena o téměř 100 %. Dotace do obnovitelných zdrojů, zejména solárních elektráren, činí již dnes cca 45 mld. Kč za rok (celkem cca 1 bil. Kč) a má ještě narůstat. Návazně bude nutné vynaložit dle návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu (dále MPO) z minulých let stovky mld. Kč investic do distribučních sítí, aby byly zajištěny obousměrné toky elektřiny, cílem je i podporovat smart projekty – chytré sítě. Výroba elektrické energie má být i dle Prohlášení zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách.
Problémy realizace
Problémy s realizací výše uvedených cílů lze rozdělit do tří oblastí, ekonomické, dopadů na životní prostředí a na bezpečnost dodávek elektřiny. Energetiku již nelze řešit odděleně bez provázanosti všech tří těchto oblastí, ale naopak jako kompromis mezi optimálními řešeními pro tyto tři oblasti. Dosavadní několikaleté zkušenosti z podpory zejména solárních elektráren jsou vysoce negativní, i přes dotace celkem za 1 bil. Kč do obnovitelných zdrojů energie (dále OZE) dochází spíše ke zhoršování životního prostředí (dále ŽP) v ČR, viz např. zkušenosti z ledna 2017, kdy v dobách největšího znečistění ovzduší solární a větrné elektrárny nevyrobily prakticky žádnou elektřinu. Výpadky výroby OZE musely nahradit konvenční zdroje, uhelné a plynové elektrárny. Tuto situaci lze očekávat v budoucnu každý rok. Rekonstrukce jaderných elektráren si také vyžádá stovky mld. Kč investic, a zřejmě i vysoké dotace, pokud nemá dojít k dalšímu zvýšení cen elektřiny. Navíc odpor proti zastaralým jaderným elektrárnám v EU roste, s tím je nutno počítat. Kombinace jádra a OZE je také nejhorší možnou kombinací z hlediska ekonomiky (výše dotací a dopadů na ceny elektřiny) i dopadů na ŽP (jaderné zdroje nejsou pružné, pokud mají být provozovány optimálně, nejsou tedy vhodným doplňkem pro nespolehlivé OZE, provoz dalších konvenčních zdrojů bude proto nezbytný). Tento problém Prohlášení neřeší, což je nutno považovat za nedostatek.
Pokud by nebylo možno prosadit rekonstrukci JE, řešení se pak obvykle v ČR hledá v další masové podpoře obnovitelných zdrojů jako jediným možným řešením. Stav ŽP pak zlepšíme jenom na papíře, tak jako dosud. Takto jednoznačně to naštěstí není uvedeno v Prohlášení, ve kterém jsou uvedeny následující programové cíle:
Budeme podporovat snižování energetické náročnosti veřejných i soukromých budov – zateplování, využívání energeticky účinných technologií a spotřebičů. Zjednodušíme podmínky pro drobné výrobce elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu. Provedeme analýzu překompenzací zejména větších solárních elektráren s cílem snížit neúnosně vysoké platby za stávající obnovitelné zdroje. U nových obnovitelných zdrojů budeme podporovat především lokální výrobu elektrické energie nebo tepla s co největší spotřebou nebo akumulací v místě výroby, tedy bez dalších provozních dotací. Zachováme stávající těžební limity hnědého uhlí.
Realizace výše uvedeného programu by pak umožnila rozložit investice do distribuce v elektroenergetice v závislosti na tempu a rozsahu investic do lokální výroby elektřiny v decentrální obnovitelné zdrojích.
Výše uvedené programové cíle Prohlášení se shodují i s cíli EU, zaměřenými kromě stimulace snížení energetické spotřeby i na podporu rozvoje decentrálních zdrojů malých a středních velikostí (zde v praxi při hodnocení jednotlivých projektů vychází ekonomicky a ekologicky nejlépe přechod na zemní plyn) a využívání vysoce efektivních zdrojů s minimálními emisemi škodlivých látek. Právě tento program by měl být urychleně podporován, pokud se nepodaří z různých důvodů rekonstruovat jaderné elektrárny.
Dalo by se říci bez ohledu na to, jaký druh paliva tyto zdroje využívají, to je logika zdravého rozumu potřebná zejména v ČR, kde energetika až dosud byla založena na rozumném mixu všech druhů energie. Jestliže se podařilo ve velkých uhelných elektrárnách nebo i teplárnách snížit emise tak, že budou plněny i zpřísněné emisní limity EU a potažmo Ministerstva životního prostředí (MŽP) platné od roku 2018, resp. 2022, pak není důvod je uzavírat. Jejich náhrada dotovanými OZE, resp. OZE s vysokými emisemi škodlivých látek není efektivní řešení.
Nutnost dokonce i trvalého nárůstu cen elektřiny je opakována různými lobbisty, i z řad některých závislých konzultantů (dnes již platí, že není důležité, co kdo říká, ale kdo to říká, deformována je již i většina energetických konferencí, nejen článků v tisku), nikde ale není diskutováno, jaký je přínos poskytovaných dotací ve vztahu ke zlepšení ŽP a spolehlivosti dodávek vyrobené elektřiny. Chybí rozbory zdůvodňující nakolik je nárůst cen elektřiny nutný, resp. jak ho minimalizovat. Je zřejmé, že ceny elektřiny budou narůstat rychleji než u ostatních druhů energie. Jedním z nástrojů jak snížit náklady proto je stimulovat snížení spotřeby elektřiny, nikoliv její nárůst. Zejména když je avizován nedostatek ekonomicky a ekologicky vhodných zdrojů pro výrobu elektřiny po roce 2025 až 2030. Elektřina není čistá, jestliže její výroba je založena na vysoce emisních zdrojích, mezi ně lze zařadit i některé druhy OZE. Řešením není dále deformovat tržní prostředí zatížením nákladů na OZE jiných druhů energie, ani státní rozpočet.
Teplo a plyn
U tepla se v praxi stále více projevuje to, že legislativa včetně pravidel regulace cen tepla jsou nastaveny v neprospěch odběratelů, což ve svém důsledku povede ke zvyšování cen tepla a tím i k sérii soudů a trestních oznámení. Legislativními změnami zejména na úrovni MPO provedenými v posledních letech přestal odběratel být partnerem pro ERU, ale dokonce i pro teplárny. Ty označují kalkulaci ceny tepla již za interní podklad tepláren, na kterou odběratel nemá právo, výsledkem pak nemůže být nic jiného než zvyšování zisků tepláren. Není pak jasné, jak jsou v tomto monopolním odvětví chráněny zájmy odběratelů.
Pokud jde o zemní plyn, pak ČR, stát se třetím nejhorším stavem ovzduší v EU, by se neměla dostat do situace, kdy je spotřeba zemního plynu omezována z politických a jiných důvodů, zejména u malých a středních zdrojů. Zemní plyn má totiž na rozdíl od biomasy a bioplynu téměř nulové emise jemného prachu i SO2. V EU se obecně hovoří o omezování spotřeby fosilních paliv, spotřeba zemního plynu, hlavně ruského, ale v posledních letech dramaticky stoupá, zejména v SRN. Zemní plyn se stává pro SRN základním nástrojem pro splnění emisních limitů. V ČR by se opět mělo prosazovat využívání zdravého rozumu oproti cílům, které v EU nikdo nedodržuje. V Prohlášení vůbec není zmíněna role zemního plynu, spíše jen nepřímo, jeho efektivní využívání byl ale základní nástroj pro výrazné zlepšení stavu ovzduší v USA i V. Británii. Podívejme se, jak přistupují k energetické politice v EU a v USA a jaké mají výsledky.
Energetická politika EU založená na masivní podpoře OZE, omezení výroby elektřiny z jádra, ale i v zastaralých uhelných elektrárnách, k poklesu výše emisí, a tedy ani ke zlepšení ŽP nevede, a to i přes extrémně vysoké dotace do OZE. To si už uvědomují i v SRN, kde se i přes masivní dotace do OZE stav ŽP za poslední roky prakticky nezlepšil. Obdobně je na tom i Rakousko a ČR.
Na druhou stranu strategie USA, založená na fosilních palivech (zejména zemním plynu, kde se podařilo snížit náklady na těžbu na polovinu a výrazně snížit i emise škodlivých látek a znečišťování spodních vod), využívaných ale s vysokou účinností, to je zásadní kvalitativní změna, která přinese další zlepšení ŽP. Důkazem je výrazné zlepšení stavu ovzduší USA, a druhým základním cílem prezidenta Donalda Trumpa je těmito opatřeními zlepšit stav ekonomiky.
Výsledkem pak může být opakování situace obvyklé před několika lety, kdy ceny elektřiny v EU byly téměř dvojnásobné proti cenám v USA, a konkurenceschopnost průmyslu v EU pak byla ohrožena. Je patrné, že Prohlášení si tato rizika uvědomuje, a proto obsahuje i opatření, jak řešit překompenzace stávajících OZE. Pokud jde o maloodběr, na rozdíl od SRN v ČR občané nedostali možnost hlasovat v referendu, zda zejména dotace na OZE chtějí nebo ne. To je další vážný nedostatek.
Polský příklad
Podívejme se také na energetickou politiku sousedního Polska. Uhlí zde má být základem energetické koncepce i nadále. Ale Polsko vykazuje i nejvyšší emise škodlivých látek v EU.
Nový premiér Mateusz Morawiecki je prvním, který se vážně zabývá opatřeními na zlepšení ovzduší, znečištění vzduchu nazval zabijákem a stav ovzduší parametrem pro vyspělost státu. To je velký pokrok. Polsko je nejvíce znečištěnou zemí v EU, přiznal ve svém programovém prohlášení z konce prosince 2017. V Polsku umírá ročně na nemoci způsobené smogem 50 000 lidí, děti s maskami na tvářích jsou zde běžným jevem – v lednu 2017 masky jako řešení připustili i někteří politici v ČR. S konkrétními opatřením pro zlepšení stavu ovzduší Polsko teprve začíná, zavedeny budou dotace do zateplení, výměny oken atd. Jedná se podle něj také o opatření pro chudé, kteří nemají na kvalitní palivo. Polsko zatím neinvestovalo ani do rekonstrukce zastaralých uhelných elektráren. Premiér jmenoval nově i vládního zmocněnce, který má koordinovat činnost všech státních orgánů, které řeší problematiku ŽP.
ČR má třetí nejhorší stav ovzduší mezi státy EU. Negativní zkušenosti v ČR s OZE nikomu z politiků zatím příliš nevadily, spíše se jedná o tlak veřejnosti. Přitom škody na ŽP byly vyčísleny na 300 mld. Kč za rok. ČR jistě velmi uvítá opatření Polska, které pomohou zlepšit stav ovzduší hlavně na severní a jižní Moravě.
Ve vodárenství je v praxi obvyklý tzv. oddělený model, kde investice zůstávají na městech, které vlastní sítě, a zahraniční dodavatel řídí dodávky vody na základě svého know-how, viz zprávy z tisku. To má pro odběratele obvykle velmi nevýhodné dopady na výši cen vodného a stočného, což je řešeno i v Prohlášení v části ŽP:
Zajistíme, aby občan platil v rámci vodného a stočného férovou cenu a aby věděl, komu a za co vlastně platí. Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů. Podpoříme návrat vodohospodářského majetku do rukou obcí, krajů a státu.
Pravdou je, že stát a města mají v ČR jakousi „smůlu“, často se zbaví toho nejvýhodnějšího pro stát, a to prodejem firem s monopolním nebo rozhodujícím podílem na trhu, resp. uzavíráním nevýhodných dlouhodobých smluv, příklady jsou známé nejen z vodárenství, ale i z teplárenství, už dlouhodobě, tím se liší ČR od ostatních států EU včetně Visegrádu. A přes různé proklamace se v této praxi pokračuje. Viz i případ lithium, memorandum podepsané bez výběrového řízení odstupující vládou na doporučení MPO.
Přínosem Prohlášení je proto i deklarovaný cíl hájit zájmy státu při využívání nerostných surovin, a prověřit závaznost memoranda na těžbu lithia na území ČR. Stát hodlá prověřit možnost těžby a zpracování lithia prostřednictvím státního podniku DIAMO. Budeme důsledně hájit vlastnické, ekonomické a environmentální zájmy státu při využívání ložisek nerostných surovin České republiky, především strategických surovin. Cílem je, aby maximální efekt z těžby všech nerostných surovin zůstal v rukou státu. V tomto smyslu neprodleně upravíme Surovinovou strategii České republiky a následně také příslušnou legislativu, především horní zákon a geologický zákon, včetně zvýšení poplatků za těžbu některých druhů nerostných surovin tak, aby odpovídaly měnícím se podmínkám na trhu a co nejvyššímu efektu pro stát. Rovněž zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.
S výše uvedenými cíli nelze než souhlasit.
Investiční pobídky poskytneme pouze ve výjimečných a odůvodněných případech projektům s vysokou přidanou hodnotou. Tento cíl uvedený v Prohlášení cíl lze a je nutno promítnout i do energetiky, zde by se mělo jednat o hledání nejlepšího z možných řešení.
Závěr
V ČR se opakovaně hodnotí ekonomika pouze podle růstu HDP a míry nezaměstnanosti. ČR pak vychází jako premiant mezi státy EU. Publikováno bylo ale také, že z ČR se odvádí 300 mld. Kč na dividendách a dalších 300 mld. Kč formou neefektivních smluv. Také nejvíce mezi státy EU. Škody na ŽP byly vyčísleny na 300 mld. Kč za rok. Pokud tato čísla sečteme, a připočítáme neefektivní dotace do OZE a dalších projektů v energetice, pak se obraz úrovně české ekonomiky a energetiky změní.
Hodnocení stavu energetiky nelze omezit jen na výběr zdrojů pro výrobu elektřiny, a to bez domýšlení dopadů na ekonomiku ČR a odběratele energie. Chybí seriózní nezávislé odborné analýzy s cílem najít optimální řešení pro ČR.
Doba rekordně levné energie z minulých let je pryč a problémy v energetice dále narůstají.
Doufejme proto, že cíle Prohlášení nezůstanou jenom na papíře, ale programové body se budou dále rozpracovávat a opravdu realizovat.