Prezidentské volby očima čísel

Ilona Švihlíková se podívala na prezidentské volby očima jejich základních čísel. Ta znovu potvrdila štěpení, které ale není výjimečné.

Prezidentská volba v roce 2013 byla prvním přímou volbou. Ponecháme-li stranou to, že řada právníků i politologů se nyní domnívá, že to byla chyba – neboť prezident tím získává velkou legitimitu, která ale není doprovázena pravomocemi (ČR je stále zemí, kde dominantní politickou funkcí je premiér, ne prezident) – můžeme konstatovat, že přímá volba vyvolala velký zájem voličů.

V roce 2013 se do druhého kola dostal Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg, jejichž postavení bylo v prvním kole poměrně těsné (24,21 % pro Zemana, 23,4 % pro Schwarzenberga). Ve druhém kole došlo k poklesu volební účasti, i když ne dramaticky: z 62,31 % na 59,11 %. Výsledek dobře známe, zvítězil, navzdory intenzivní nepřízni médií (nebo možná právě díky ní), Miloš Zeman, získal 54,8 % hlasů, v absolutním vyjádření to bylo 2 717 405 hlasů občanů ČR.

Rok 2018 přinesl poněkud odlišná čísla. Volební účast po prvním kole vzrostla, nikoliv klesla. V prvním kole činila 61,92 %, zato ve druhém kole se Miloši Zemanovi podařilo probudit své příznivce, volební účast vzrostla na 66,6 %. (No, prostě to tak vyšlo, i když příznivci Jiřího Drahoše to možná budou interpretovat poněkud ezotericky…)

Vítězství Miloše Zemana bylo tentokrát těsnější. Zatímco rozdíl v roce 2013 vůči „knížeti“ byl skoro deset procentních bodů, tentokráte to byly necelé tři procentní body! Jiří Drahoš byl tedy v tomto ohledu úspěšnější než Karel Schwarzenberg a jeho prohra je relativně dosti těsná.

Vyšší volební účast ovšem pomohla Miloši Zemanovi získat ještě víc hlasů, než před pěti lety – což od něj ještě bezesporu mnohokrát uslyšíme. Prezident získal 2 853 390 hlasů, tedy o téměř 136 000 hlasů více! Jiří Drahoš získal méně než Miloš Zeman před pěti lety, ale jen těsně. Drahoš dostal 2 701 206 hlasů. Klíčovým faktorem tedy bylo navýšení volební účasti – Miloš Zeman v debatách dobře věděl, proč na ni apeluje. Zeman tedy získal absolutně více hlasů, ale Drahoš se ukázal být těžším soupeřem (a taky je jiná politická situace, o chybách Zemana a jeho týmu nemluvě), takže procentuálně dle ČSÚ byl zisk 51,36 %.

Podíváme-li se na kraje, alespoň hrubě, zjistíme následující:

V Praze prohrál Miloš Zeman tentokrát ještě výrazněji než s Karlem Schwarzenbergem. Právě postavení Prahy, která má velice odlišné politické preference od zbytku reopubliky, je jednou z jasných linií politického konfliktu v ČR – a chci tedy vidět někoho, kdo by toto spojoval… Nemluvě o tom, že nejde jen o český fenomén, stačí se podívat na Rakousko.

Zeman prohrál dále ve středních Čechách, viz také výsledky Prahy-východ a Prahy-západ.

Zkrátka a dobře, přiznat se v Praze, že volíte Zemana se rovná riskantnímu přihlášení se k menšině ovšem s tím, že po takovém „coming outu“ se vám nedostane potlesku liberálních médií, ale riskujete, že vám někdo „rozbije tlamu“.

Těsněji prohrál, leč prohrál, Miloš Zeman také v kraji libereckém a královohradeckém.

Naopak výrazně dobře si prezident, současný a budoucí, vedl v kraji olomouckém, excelentně pak v moravskoslezském a ústeckém.

Štěpící linie tedy ukazuje na socio-ekonomické rozdělení republiky, kdy bohatství a kulturní hodnoty Prahy nejsou v souladu se zbytkem republiky a jsou zejména v rozporu s oblastmi poškozenými útlumem průmyslu, které jsou celkově dlouhodobě zanedbávány a v nichž se kupí sociálně patologické jevy.

Místo neproduktivních řečí o sjednocování a stahování králíka, je potřeba si na rovinu přiznat: ČR je stejně rozštěpená jako většina vyspělých zemí. Je to celkový trend, v ČR vyjádřený v personě Miloše Zemana a „nějakého“ antizemana, který ale nenabízí jinou vizi, program, obsah.

„Sjednocování“ realisticky odkládám (a nepovažuji ho ani za zdravé, upřímně řečeno). Stačilo by mi, kdybychom v následných letech neposlouchali ze všech médií denně a neustále, jak jsou voliči Miloše Zemana burani, pitomci, fašisti, nacisti a vůbec taková lůza, která by neměla mít volební právo. To totiž bude skutečná lekce z demokracie.

Ilustrační koláž: Autoři: Tomas Masin,  CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=64005409 a OISV, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=63637004

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.