Veronika Sušová-Salminen píše o tom, proč se Miloš Zeman stal znovu prezidentem.
Prezidentské volby skončily. Prezidentem republiky bude Miloš Zeman, který svojí funkci obhájil. Jiřímu Drahošovi se nepodařilo Zemana porazit.
Eduard Chmelár vystihl podstatu českých prezidentských voleb velmi dobře, že skoro není co dodat. Jednalo se o volbu mezi dvěma špatnými možnostmi, z nichž jedna z jich musela být vybrána a vyhrát. A tak se také stalo.
Obrázek, který se nám dostává, není příliš optimistický. Na jednu stranu se s prezidentským úřadem pojí obrovský symbolický kapitál. Na druhou stranu Česko, jak potvrdily tyto volby znovu, postrádá výrazné politické osobnosti s odpovídajícím symbolickým kapitálem. Politika a symbolika se výrazně míjí. I proto a možná hlavně proto zvítězil Miloš Zeman. Je možné a správné jeho „výraznost“ ze všech stran kritizovat, ale přesto mu ji nelze upřít.
Celkově bylo příznačné sledovat, že údajně (v rámci mediálního mýtu) lepší, vzdělanější a kosmopolitnější část Česka dokázala voličům nakonec nabídnout kandidáta jakým byl Jiří Drahoš. Po skoro 30 letech od sametové revoluce se ukazuje, že Česko nemá politické autority, charismatické osobnosti, které dovedou pozitivně nadchnout. Jiří Drahoš byl především anti-Zemanem, ale nikoliv Jiřím Drahošem. Projevilo se to silně při obou debatách, ale i při dalších vystoupeních na veřejnosti, kde se Drahoš politicky nijak jasněji neprofiloval, ani nezaujal stylem, rétorikou či konkrétními znalostmi.
Zcela rozumím tomu, že mnoho lidí dalo přednost prázdnotě před Milošem Zemanem, proti němuž volili. O něco méně ale rozumím těm, kdo po vzoru Andersonova příběhu tvrdili, že císař v podobě Drahoše má nové šaty.
Nedostatek politických osobností je to, co zemi trápí. Tak jednoduché, pouhým okem viditelné, to je. A projevilo se to znovu, když se nenašel nikdo, kdo by politicky značně oslabeného Zemana letos porazil. Jistě, že je nejlehčí odpovědí hledat příčiny výhry Zemana v lidech, tj. v tom, že „Češi jsou“ nevzdělaní a provinciální. I kdybychom si to připustili jako faktor, který volby ovlivnil, tak je nutné se ptát na to, co současné elity dělají pro kvalitu české společnosti? Nejde přece jenom odsuzovat a kritizovat. Tím se nic nezmění. Pokud chceme mít odpovědnější občany je třeba investovat do společnosti, a nikoliv panáčkovat trhu. Školství, vzdělávání a kultura by měly být klíči, ale ty leží někde na dně a nikdo se pro ně nechce ponořit. Totéž platí podle mého názoru pro boj proti xenofobii, který vyžaduje investice do znalostí a posílení sociálních jistot pro všechny ve společnostech, které se potýkají s migrací. V kontextu škrtů a nejistoty se rodí xenofobie, která je nikoliv odchylkou či omylem, ale jevem, který lidské společnosti doprovází staletí. Porážet ji rétoricky a represivně nestačí.
Moje osobní pozorování (které nejde zobecňovat) je, že zdrojem Zemanova vítězství bylo už podruhé pokrytectví a odpor k němu. Líčení Zemana jako démona z 90. let je snad uvěřitelné lidem, kteří si nic nepamatují nejen z 90.let, ale i z nedávné politické minulosti Česka.
Dost voličů asi chápe, že věci jako korupce nebo jadrný politický slovník nejsou v české politice vůbec relevantní. Proti nim se volit nedá díky rozpadu jakýchkoliv pevných hodnotových kategorii v české politice a díky politické kultuře politické třídy. Jak se to stalo by se měli začít ptát právě ti, kdo se považují za výkvět české společnosti. Odhaduji, že část těch, kdo podpořili ve druhém kole Zemana, hlasovali proti tomu nabubřelému pokrytectví, které při prezidentské kampani dostává přímo koncentrovanou podobu. Vůbec nevolili Zemana z těch důvodů jako ho volili jeho skalní fanoušci, ale prostě proto, že jim Zeman navzdory všemu připadal autentičtější. Řečeno natvrdo, byla to volba mírně masochistická, ale protestující proti uhlazenému pokrytectví řady těch, kdo vystupují v nadřazené (morálně) roli elity či svědomí národa. I když obsahově zejí prázdnotou úplně stejně jako jejich „slušný“ kandidát.
Jinak řečeno, jedna část voličů se smířila s prázdnem, protože mu dávala přednost před Zemanem. Druhá dala přednost Zemanovi před hlasem za pokryteckou „změnu“ a bezobsažnou slušnost. Obě části volily v zásadě z negativních důvodů. A jistě tu byli voliči obou, kteří pevně věřili v kvality svého kandidáta.
Prezidentské volby v Česku připomínají studenou občanskou válku, která se projevuje polarizací a nemožností najít konsensuální řešení pro budoucnost. Společnost mluví v kategoriích buď-nebo, protože tyto kategorie jsou každá součástí konfliktu o nový konsensus, který – nemylme se – vždycky stojí na nalezení nového velkého vyprávění, smyslu a směřování. Miloš Zeman vlaštovkou něčeho nového není. Je jenom přechodníkem a převodníkem. Důležité si je uvědomit to, že polarizace má reálné příčiny, že tu jsou legitimní požadavky zdola a že tzv. transformace a její vyprávění skončily. Doby, kdy byl na Hradě Václav Havel, „vraceli jsme se do Evropy“ a „pravda a láska“ vítězily se historicky vyčerpaly. A z velké částí díky tlaku reality, která těmto heslům nedostála. Nic nového pod sluncem, zasmáli by se všichni minulí revolucionáři a mrkli by na nás ve snaze naznačit. Nám je do smíchu o něco méně. Revolucionáři jsou dnes nedostatkové zboží…