Přečetli jsme: Trump sice není génius v pravém smyslu slova, ale dobře ví, co dělá, protože jeho myšlenky jsou široce sdílené nejen v americké společnosti.
Komentátor Gideon Rachman píše pro Financial Times o tom, že americký prezident často rozhodí své oponenty, kteří ho podceňují.
Když Donald Trump sám sebe popsal jako „velmi stabilního génia“, tak se chichotali dokonce i někteří jeho podporovatelé. Americký prezident prostě v běžném smyslu toho slova génius není. Rex Tillerson, který je jeho ministrem zahraničí, ho údajně označil za „debila.“ Ale Trump, píše Rachman pro Financial Times, si může nárokovat další tři druhy toho být géniem: politickým, instinktivním a zlým.
Morální znechucení vede jeho oponenty k tomu, že mu nechtějí připsat žádný druh inteligence či úspěchu. Ale takový druh myšlení, ač je pochopitelný, je nebezpečný, myslí si Rachman. A je to ten důvod, proč prezident často rozhodí své oponenty. Trump upozornil na to, že když se neskromně označil za génia, dosáhl něčeho neobvyklého v americké moderní historii.
Naprostý outsider prezidentem
Byl to naprostý politický outsider, který hned napoprvé vyhrál prezidentský úřad. Jeho nepřátelé jistě poukáží na aktuální vládní „shutdown“, aby ukázali, že prezident není schopen vykonávat úřad. Ale jeho podporovatelé zase řeknou, že ekonomika roste a že prosadil největší daňovou reformu za posledních třicet let. Trump dělal kampaň na tématech jako protekcionismus, izolacionalismus a opozice vůči imigraci – u nichž si establishment myslel, že to jsou prohraná témata a dokonce ne-americká. Ale jeho politický instinkt mu řekl, že to tak je.
Byl to Steven Bannon, který pracoval s velkými teoriemi o ekonomice a kultuře a dával odkazy na obskurní evropské filozofy. Ale Trump byl veden instinktem, který mu řekl, že se může pustit do tabu témat a vyhrát. Jeho názory na rasu a imigraci jsou nechutné – ale jsou také široce sdílené a to nejen v Americe, říká Rachman.
Vypočíst, kolikrát Trump vystoupil proti pravdě a slušnosti, se ani nedá. Ale je tu společné téma. Zas a znovu budou mainstreamová média, kam Rachman sám uznává, že patří, tvrdit, že tentokrát zašel moc daleko a je po něm. Jenže zas a znovu jim Trump ukazuje, že se mýlí. Vrací se zpět silnější. To, co ho politicky nezabilo, zejména rasismus a misogynie, ho spíše posílilo. Proto je férové Trumpa označit za „zlého“ génia. Schválně používá lži a urážlivý jazyk, aby rozpoutal americké kulturní války a rasové napětí, a myslí si, že z toho bude politicky profitovat.
Existuje přímé spojení mezi aktuálním pobouřením z toho, že prezident si stěžoval na imigraci ze „zapadákovů“ (shithole countries) a mezi kampaní, která začala jeho politickou kariéru – lží, že Obama se nenarodil v USA. Trump a jeho podporovatelé tiše podporují ideu toho, že Amerika je „bílá země.“ Prezidentovi odpůrci mají pravdu, když to popisují jako rasistickou vizi. Ale mohou se mýlit, že to je nějaký rozhodný argument. Očekává se, že za dvacet let budou USA jiné – bílí budou největší etnická skupina, ale budou mít pod 50 % populace.
Tím, že brojí proti Mexičanům, muslimům a Haiťanům a vyzývá k větší imigraci z Norska, Trump přímo oslovuje voliče, kteří se bojí rasového a demografického posunu. I tzv. shutdown vlády má vazbu na tato témata, protože je spojen s tím, že prezident nechce akceptovat amnestii pro nelegální imigranty, kteří do země přišli jako děti.
Jeho ideje jsou sdílené
Nelze zapomenout, říká Rachman, že většina bílých Američanů volila Trumpa. Otočí se tito voliči k němu zády znechuceně kvůli tomu, co řekl o „zapadákovech?“ nebo spíš budou tiše souhlasit? Dosavadní vývoj ukazuje, že Trump ví, co dělá. Jeho ideje jsou sdílené.
Japonsko za rok 2016 přijalo 28 uprchlíků, a za první polovinu roku 2017 tři lidi. Pro neetnické Číňany není možné získat občanství v Lidové republice Čína, protože zákony o občanství se přímo odvolávají na „čínskou krev.“ EU je rozpolcena polskou a maďarskou vládou, které nechtějí akceptovat kvóty na uprchlíky. Požadavek „mít znovu kontrolu nad britskými hranicemi“ byl zásadní pro voliče Brexitu. A ústup Merkelové je spojen s tím, že se rozhodla otevřít zemi více než jednomu milionu uprchlíků.
Žádná evropská země zatím nezvolila svého Trumpa. Ale politici se snaží zkombinovat liberální principy s praktickou politikou. Macron sice hovoří jazykem tolerance, ale ve skutečnosti urychluje deportace nelegálních migrantů a zpřísňuje hraniční kontroly. A nikdo ve straně Merkelové, v CDU, nedělá kampaň za to, aby maďarská vláda strhla tu zeď, která pomohla zastavit příliv uprchlíků do Německa.
Strachy a nenávisti, kterých americký prezident využívá, existují daleko nad rámec jeho základny. Liberální politici musejí najít efektivnější politiku i jazyk, jak se s těmi obavami vypořádat – nebo je ten „velmi stabilní génius“ zase přelstí. Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.