Bulharsko letos nejen předsedá EU. Oslavuje 140 let od osvobození ruskou carskou armádou, které dalo život modernímu Bulharsku. Dokáže využít svých „zvláštních vztahů“ s Ruskem a posílit dialog?
Na perspektivu zlepšení evropsko-ruských vztahů a roli Bulharska se podíval článek bulharského politologa Gregorije Kolarova pro Ruskou radu pro mezinárodní věci.
Od 1. ledna je Bulharsko rotačním předsedou Evropské unie a tato skutečnost přinesla řadu hypotéz ohledně budoucích kroků Bulharska, a to jak v rámci EU, tak v Rusku. Jednu věc ale měly společnou – pozitivní náladu ohledně realizace společných infrastrukturních projektů jako je Severní proud 2. Jenže země, které díky němu ztratí tranzitní pozice, se staví proti projektu.
Další otázkou potom je, kam směřuje Bulharsko? K centrálnímu jádru EU nebo k Vysegradské skupině, která se možná stane pětkou díky potenciálnímu vstupu Rakouska?
Berlín a Severní proud 2
Poslední měsíce ukazují, že Bulharsko se orientuje nejen na Brusel, ale také na Berlín. Bulharský premiér Bojko Borisov patří mezi „oblíbence“ Angely Merkelové, která nejspíš bude pokračovat jako německá kancléřka. Podpora Merkelové má pro Borisova politický význam, protože ten chce v roce 2021 kandidovat na úřad prezidenta země. A díky slabosti socialistů se jím nejspíš i stane. Merkelová patří k těm, kdo Severní proud 2 podporují.
Plynovod ale podporuje i Donald Tusk, který má proněmeckou orientaci. Borisova a Tuska spojují přátelské vztahy z doby, kdy byl Tusk polským premiérem. A k tomu je dobré připomenout, že bulharský premiér má také dobré vztahy s Vladimirem Putinem. Takže snahy o prosazení a realizaci tohoto projektu za bulharského předsednictví vypadají přirozeně.
V Rusku a také v těch zemích EU, které jsou více naladěné na partnerství s Ruskem, je bulharské předsednictví také spojeno s myšlenkou ulehčení protiruských sankcí. Nebo s jejich zrušením. V tomto případě ale hraje roli neznalost euro-byrokacie a její setrvačnosti.
Je nutné vědět, že protiruské sankce jdou na účet zemí jako je právě Bulharsko. Všichni vědí to, do jaké míry byla bulharská ekonomika svázána s tou ruskou a chápou, že sankce jí ubližují. Nicméně i mnohem větší země v EU, než je Bulharsko, nemohou dosáhnout zrušení sankcí. Bez podpory velkých zemí Sofie nic se sankcemi nesvede. Na druhou stranu z hlavních měst EU přicházejí zprávy, které informují o tom, že se zde už hledají způsoby, jak se dostat ze současného patu sankcí a odvetných sankcí. Evropský byznys na to silně tlačí.
Zlepšení dialogu?
Pak je tu otázka bulharské snahy na zlepšení dialogu mezi EU a Ruskem. Ta je kontinuální, bez ohledu na současné předsednictví a probíhá na úrovni vlády i prezidenta země. Nakonec, kde jinde, snad kromě pobaltských zemí, dokáží všichni členové vlády mluvit plynně rusky?
Je také nutné vidět složení současné vládní koalice v Bulharsku. Vládní strana GERB má mezi svými vedoucími politiky dnes většinou bývalé důstojníky. Mnoho z nich studovalo v SSSR a má smíšené, bulharsko-ruské rodiny. Nenávist k Rusku tu není na pořadu dne.
Druhý koaliční partner Spojení vlastenci spojuje tři další strany, z nichž se aspoň jedna historicky orientuje na Rusko. Kolarov tu potom ale upozorňuje na to, že ruská média často o vyjádřeních bulharských politiků informují nesprávně. Nicméně platí, že v prostředí takové koalice se bude pracovat na zlepšení dialogu s Moskvou.
Současný prezident Rumen Radev vyhrál prezidentské volby právě díky tomu, že sliboval zlepšení vztahů s Ruskem. Radev lituje, že Putin bude 3. března chybět na oslavách 140. let od osvobození Bulharska ruskou armádou. Takže, píše Kolarov dále, bulharští politici se budou snažit o zlepšení vztahů s Ruskem. Doslovně konstatuje: „V celku si bulharský establishment uvědomuje, že bez Ruska by nebylo Bulharska.“
Různé pohledy na Rusko
Ovšem bulharský establishment není jednotvárný. I zde je historicky utvořené štěpení na pravicové, rusofobní strany, které jsou nyní v opozici k současné vládě a které jsou silně závislé na Bruselu a Washingtonu. Čekat od těchto lidí zlepšení vztahů s Ruskem se nedá. Problémem je, že dnešní Rusko vidí jako SSSR, a nikoliv jako imperátorské Rusko.
Na druhou stranu tu jsou potomci bulharských komunistů, mnoho z nich působí v obou koaličních stranách dnešní vlády, kteří se snaží radikálně změnit vztahy s Ruskem, a to k lepšímu.
Od další politické skupiny – Hnutí za práva a svobody, které je stranou etnických Turků, se dá očekávat na oslavách 3. března v podstatě jakákoliv provokace. A ta může být namířena proti Rusku i proti Bulharsku.
Nicméně, jak autor zakončuje, 3. března lze očekávat, že se velká část bulharského obyvatelstva bude obracet k Rusku s pocitem upřímného uznání a lásky. Budou se také konat slavnostní události, které si budou připomínat ruské vojenské akce před 140 lety, například působení generála P.P. Karcova.
Bude to, míní Karlov dále, důvod pro další zlepšení vztahů mezi Sofii a Moskvou, a nakonec i Bruselem a Moskvou. K tomu bude třeba hodně práce, pozornosti, taktu a jemnosti, aby historie nebyla důvodem k nespolupráci a neznemožnila budoucí partnerství v rámci evropské ekonomické a kulturní integrace. V Bulharsku, píše na závěr, vycházíme z toho, že Rusko je evropská země, i když se velká část jejího území nachází v Asii.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Bulgarian EU presidency, https://eu2018bg.bg/en/gallery/100