Jen v roce 2017 bylo v Mexiku zavražděno 29 tisíc lidí, za 11 let války s kartely jde o 234 tisíc lidí. Vláda nyní povolala do boje proti domácí kriminalitě mexickou armádu. Proč jde o kontroverzní krok?
Mexická válka s drogami stála v posledních 11 letech přes 234 tisíc životů. Jen v roce 2017 bylo zavražděno 29 tisíc lidí, nejvíc od doby, kdy se vede evidence – tedy od roku 1997. Válce proti kartelům v Mexiku se věnoval článek Luise Gómeze Romera z University in Wollongong.
Celé roky požaduje pobouřená mexická veřejnost od prezidenta Enriqua Peñi Nieta, který právě končí svoje šestileté volební období, aby zakročil. Jeho politická strana PRI nyní navrhla kontroverzní řešení – do boje s kriminalitou v mexických ulicích vysílat armádu. Přestože byl tento návrh na konci roku 2017 kritizován, byl přijat jako Zákon o vnitřní bezpečnosti. Kritici upozorňovali především na to, že zákon povede k další eskalaci násilí.
Armáda jako nositel násilí
Podle Romerova názoru je toto řešení rizikové. Militarizace prosazování práva a boje proti kriminalitě věci spíše uškodí, než pomůže. Mexická armáda proti kriminalitě neformálně bojuje už víc jak deset let. V roce 2006 nasadil prezident Felipe Calderón proti drogovým kartelům ve státě Michoacán 6500 vojáků, a jsou tam dodnes. Důsledky byly vážné: v letech 2012 až 2016 vyšetřovala generální prokuratura Mexika 505 případů údajného porušování lidských práv, včetně mučení a únosů, které měli spáchat mexičtí vojáci.
V roce 2014 vojáci zastřelili ve městě Tlatlaya 22 neozbrojených civilistů. Později ve stejném roce měla být armáda údajně zapojena do nevyřešeného únosu 43 studentů z učitelské školy v jižním Mexiku.
Mnoho případů vojenského a nezákonného násilí není zdokumentováno a vyšetřování postupuje jen pomalu, protože zločiny vojáků je těžké vyšetřit a u civilních soudů dokázat, za posledních 11 let byl odsouzeno jen 16 vojáků.
Zastánci nového zákona tvrdí, že zákon pomůže podobné případy omezit, protože armádě poskytne právní rámec při plnění úkolů, striktní zákonnou regulaci a větší dohled. Bezpečnostní experti naopak zákon kritizují, protože zpozdí ještě potřebnější policejní reformu a navíc porušuje mexickou ústavu, která zakazuje využívat armádu k zajištění civilní bezpečnosti.
Vnitřní bezpečnost?
Jak Romero připomíná, myšlenka „vnitřní bezpečnosti“ má v mexických dějinách práva temný rodokmen. Poprvé se objevila už krátce po získání nezávislosti v roce 1822, kdy císař Agustín de Iturbide a jeho vláda měli právo chránit vnitřní řád a vnější bezpečnost nového státu. V praxi to znamenalo pronásledování těch, kdo oponovali Iturdidemu a jeho prohlášení se mexickým císařem.
Autoritářské režimy se od té doby odkazovaly k vnitřní bezpečnosti, která se pak dostala do ústavy z roku 1917, aby umožňovala stíhání všech typů odpůrců.
Nový mexický zákon o vnitřní bezpečnosti pokračuje tímto směrem a dává prezidentovi právo nasadit armádu a námořnictvo v případech, kdy jiné federální a místní bezpečnostní složky nemohou situaci ohrožující vnitřní bezpečnost zvládnout.
Do zákona vložená omezení by neměla vládě dovolit tento mechanismus zneužít. Do 72 hodin od vzniku hrozby musí prezident deklarovat nasazení a definovat, kde a jak dlouho bude vojenská akce trvat. V praxi jsou však tato omezení nepovinná. V případech „vážného nebezpečí může prezident přijmout „okamžité opatření“.
Kromě toho zákon, pokračuje Romero, obsahuje i řadu protikladů. Obsahuje paragraf, který zakazuje použití armády proti klidným protestům (odkaz na masakr v Tlatelolco v roce 1968, kde armáda postřílela stovky studentů). Jiný paragraf zákona ale v případě „aktů odporu, jejich kontroly a neutralizace“ považuje použití vojenské síly za legitimní.
Zákon vyvolal obavy mezi ochránci lidských práv nejen v Mexiku. OSN a Amnesty International požádaly prezidenta, aby zákon vetoval. Peña Nieto místo toho zákon schválil a postoupil nejvyššímu soudu, aby prozkoumal jeho ústavnost. V reakci na to dostal Mexický nejvyšší soud tisíce právních podnětů, kterými se bude muset zabývat.
Další odklad policejní reformy
Podle Romera zákon obsahuje i další problémy. Především bude dál oslabovat už tak problematickou mexickou policii. Podle vládních statistik má Mexiko na 1000 obyvatel jen 0,8 policistů, tj. polovinu doporučeného počtu. Jen 1 ze 4 policistů má odpovídající výcvik. Z celkem 39 policejních akademií v zemi jich jen 6 splňuje minimální podmínky, aby mohly být považovány za plně funkční.
Policie je veřejností vnímána jako zkorumpovaná a neefektivní. Jedním z důvodů jsou nízké platy. V chudých federálních státech, jako je Chiapas nebo Tabasco, policisté vydělávají jen asi polovinu z doporučené minimální měsíční mzdy ve výši 500 dolarů. Nízké mzdy si dorovnávají drobným úplatkářstvím, v poslední době se někteří zapojili i do organizované kriminality a spolupráce s kartely, proti kterým mají bojovat.
Mnohá mexická vláda se tento problém snažila nesystémově řešit tím, že na policejní práci nasazovala vojáky. Nynější zákon z této praxe učiní permanentní státní politiku.
Jenže ani armáda není imunní vůči korupci. Brutální mexický kartel Zetas, který se proslavil sekáním hlav a vražděním, původně vznikl z dezertérů mexické armády, dokonce z elitních zvláštních jednotek.
Na začátku letošního roku bylo poprvé otestováno tvrzení, že armáda udrží Mexičany v bezpečí. Prezident Peña Nieto musel zrušit svoji cestu do města Reynosa ve státě Tamaulipas, kde došlo k násilnému střetu kriminálních skupin. Armáda oznámila, že nedokáže garantovat prezidentovu bezpečnost.
Pokud armáda nedokáže ochránit prezidenta, jaká je šance, že ochrání obyčejné lidi, ptají se Mexičané.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.