Francie má rok u moci politického „nováčka“ Emmanuela Marcona. Jaká je jeho bilance po roce v úřadě?
Před rokem byl francouzským prezidentem zvolen Emmanuel Macron – jako nositel naděje, píše korespondent ARD Tagesschau Marcel Wagner. Jeho vize reforem evropské politiky vyvolaly světovou pozornost, ale bilance vyznívá nakonec dosti smíšeně.
Již večer po svém vítězství oznámil Macron, že úkol, který před nimi stojí, je obrovský a že je potřeba s ním začít ihned. Macron se do toho skutečně obul a nejdříve si k tomu vybral mezinárodní otázky. Zapůsobil hned na vystoupení G7 na Sicílii, a jak píše Wagner, udolal Trumpa stiskem ruky, přinesl svěží vítr do světové diplomatice a tisk ho přivítal jako hvězdu.
Krátce nato ve Versailles přivítal Putina a tvrdě reagoval na zmínky o použití chemických zbraní.
Jeho mezinárodní vystupování zanechalo dojem. A to mu asi pomohlo u parlamentních voleb, kde kupodivu získal jasnou většinu. S tímto větrem v zádech se pustil do reforem, které ohlásil v rámci své volební kampaně.
V září na Sorbonně představil svou vizi silné Evropy. Během pár týdnů parlamentem protáhl rozsáhlou reformu trhu práce. Přitom se mu šikovně podařilo rozdělit odbory, takže jejich protesty neměly moc význam, píše Wagner. Prý pochopil, že důležité reformy musí prosadit ještě v euforii z jeho vítězství. Je to někdo, kdo prý dobře chápe, jak využít čas a procesy k dosažení toho, co chce.
Rozsáhlé reformní návrhy pro EU předložil Macron jen den po německých volbách. Tím chtěl dosáhnout toho, aby jeho ideje byly zohledněny v koaličních vyjednáváních. Využil dlouhého mocenského vakua v Německu k tomu, aby dostal Francii do popředí v mezinárodních záležitostech.
Svou mladistvou dynamiku zatím neztratil, ba právě naopak. Macron v EU tlačí na reformní kroky. V Sýrii splnil slib a vojensky zareagoval na použití chemických zbraní, píše dále Wagner. A ve Francii vytvořil 14 rozsáhlých reformních balíků.
Jenže proti němu také roste odpor. Již týdny stávkují železničáři. Odbory a levicové strany vyzývají k dalším demonstracím. Kritizován je také jeho politický styl, v němž hlavní rozhodnutí dělá jen on sám. Ale politologové se domnívají, že první rok bude pro Macrona bezesporu úspěch.
Zároveň ale panují pochybnosti, že to takhle může dál pokračovat. Někdy se prostě Francouzi začnou ptát: a co udělal pro mě?
Macron má stále hodně práce. A má ještě čtyři roky čas, aby jeho reformy přinesly ovoce. A tím může být i druhé zvolení.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.