Problémy s dluhem rozvíjejících se zemi jsou zpátky. Dá se očekávat vypuknutí další ekonomické krize v rozvíjejících se zemích?
Vrací se staré téma: stav dluhu rozvíjejících se zemí. Takže, ptají se Financial Times, blíží se další krize rozvíjejících se trhů? A jestliže ano, tak odkud to jde? V Argentině centrální banka oznámila troje zvýšení hlavní úrokové míry, a to v jednom týdnu. Nyní jsou úrokové míry skoro 40 %, a to z důvodu hájení měny – pesa.
Turecká lira také stanovuje další rekordy, ale směrem dolů, a vzbuzuje velké obavy. Zdá se tedy, že problém je lokalizován v určitých zemích.
Ale ve skutečnosti tlak na rozvíjející se trhy vždy vyžaduje spouštěč ze zemí vyspělých.
V roce 1994 restriktivní monetární politika Greenspanova FEDu navýšila výnosy z dluhopisů a dolar, což vytvořilo neakceptovatelný tlak na mexické peso. A výsledkem byla krize rozvíjejících se trhů. V roce 2013 zase Bernanke hovořil o tom, jak umírní politiku kvantitativního uvolňování, což vedlo k navýšení výnosů z amerických dluhopisů a výsledkem byl zase tlak na rozvíjející trhy. A od té doby se jejich aktivům nedaří tak, jako těm z vyspělých zemí.
Zoufalá akce argentinské banky připomíná to, jak reagovala Bank of England v roce 1992. Tehdy byla libra pod tlakem kvůli německým úrokovým sazbám, banka zvedla náklady na výpůjčky z 10 na 15 % za jeden pouhý den, a stejně investoři libru prodávali. Tak vysoké sazby totiž nejsou důvěryhodné.
Takže ještě jednou, musíme se podívat do vyspělého světa, hlavně do USA, abychom pochopili současnou slabost měn rozvíjejících se zemí. Posledních pár týdnů vidíme i opožděnou finanční reakci na Trumpovo zvolení. Když byl zvolen, okamžitě se objevily obavy z protekcionismu a vyšších sazeb v USA. Aktiva rozvíjejících se zemí se prodávala, ale během roku 2017 o tom nebylo moc zmínek. Naopak, překvapující síla evropské ekonomiky a klesající inflace v USA dolar oslabily. Tlak na rozvíjející se svět se utlumil.
Jenže snížení amerických daní potvrdilo investorům to, že úrokové sazby musejí jít nahoru a rétorika vlády obnovila obavy z obchodní války. A evropská ekonomika zase zpomalila. Americké sazby šly nahoru, dolar také a jsme zpět tam, kde jsme byli. Argentina nese dědictví prezidenta Kirchnera a jeho ženy Cristiny de Kirchner, proto je prý od investorů první na ráně. Ale není sama. A další rozvíjející se trhy vedou k obavám, a to především kvůli volbám v Brazílii a v Mexiku.
Přímý obchodní konflikt mezi USA a Čínou stále není tak pravděpodobný, ale mohl by ohrozit dodavatelské řetězce po celém světě. Ale širší obrázek nám říká, že se vracíme k podmínkám, které tu byly hned po prezidentské volbě. V té doby byla krize možná, ale nestala se.
Kromě Argentiny, rozvíjející se trhy nejsou v krizi – zatím. U Argentiny se zdá, že ztratila nad situací kontrolu. Jako Bank of England před 26 lety, tak i nyní zjistí, že bude muset dovolit devalvaci. Je jasné, proč se tomu snaží zabránit, vzhledem k vývoji po roce 2001.
Osud zbytku rozvíjejícího se světa bude ležet primárně v rukou USA a v toku mezinárodních financí. Kapacita většiny rozvíjejících se trhů je stále dosti omezená, takže zdroje z vyspělého světa jsou dost velké na to, aby je zaplavily.
Takže je důvod k obavám? Rozvíjející se trhy se dostávají do krize, když nejsou schopny splatit své dluhy denominované v dolarech. Za posledních dvacet let si vytvořily lepší zdroje místního kapitálu. Nejsou už tak moc závislé na dolarovém financování jako dřív. Ovšem emise dluhu v dolarech roste, říká MMF. Dokonce i Argentina mohla minulý rok vydat dluhopis v dolarech se splatností na sto let.
Pokud tedy dolar bude posilovat a výnosy z dluhopisů zůstanou vysoké, dá se očekávat, že podrobné zkoumání dluhu rozvíjejících se zemí bude pokračovat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.