Trumpovým cílem není jen to, aby Čína hrála férově. Chce totiž návrat výrobních řetězců do USA.
Zatím se zdá, že prezident Donald Trump Čínu drtí cly. Nová cla povedou k tomu, že alespoň 44 % čínských dovozů bude podléhat clům, napsal časopis The Economist (vydání 22/09/2018). Americké ekonomice to neublíží. Je to Čína, kdo je pod tlakem. Její růst zpomaluje a burza se propadá. Čína sice ohlásila odvetu, ale nemá moc možností na uvalení cel, její dovozy z USA jsou dosti malé.
Takováto nerovnováha by měla vést k řešení. Ta strana, která má navrch, bude chtít válku prodloužit. USA mají totiž hodně cílů, ale řady z nich není možné cly dosáhnout, píše dále článek The Economistu.
Oficiální zdůvodnění cel plyne z čínského merkantilismu, což kritizují vyspělé země. Čína dává svým státním firmám dotace a chce, aby exportéři předali duševní vlastnictví a omezuje vstup na svůj vlastní trh. Výsledkem je, že světoví spotřebitelé mají levné dovozy. Ale takový obchod je neudržitelný, jak politicky, tak ekonomicky, míní The Economist.
USA mají právo požadovat, aby Čína hrála férově. Jenže jen s tím se Trump nespokojí.
On chce také zrušit americký obchodní deficit s Čínou, který chybně vnímá jako převod bohatství. A chce, aby se zpracovatelské řetězce vrátily do USA. Jeho administrativa navíc označila Čínu za hlavního strategického konkurenta.
Bílý dům si může myslet, že čínské zneužívání pravidel, obchodní deficit a americká deindustrializace jsou jedno a totéž. Ale nejsou. I bez dotací bude mít Čína nad USA velkou nákladovou výhodu. Obchodní deficit je spojen s domácími úsporami a investicemi. Cla mohou snížit deficit s Čínou, ale USA nutně zjistí, že svůj celkový obchodní deficit nesníží, ledaže by doma způsobily recesi.
A snaha zvrátit desetiletí americké deindustrializace je marný sen, píše The Economist. I kdyby se vrátily, tak nutně zjistí, že tyto řetězce budou spjaty s menším počtem pracovních míst. Bude to kvůli rychlé automatizaci a růstu produktivity. Podíl amerického zpracovatelského průmyslu na HDP od roku 2000 klesl o pětinu, zatímco podíl na zaměstnanosti o třetinu.
A navíc, pracovní místa s nízkou kvalifikací nepůjdou do USA, ale do zemí jako je Vietnam.
Snad je možno doufat, uzavírá The Economist, že Trumpovi poradci si budou hrát na hodného a zlého policajta a využijí cla jako vyjednávací kartu k tomu, aby změnili globální pravidla obchodu a omezili čínský merkantilismus, což je legitimní.
Ale zlý policajt, který to celé vede, má svou obsesi obchodními deficity a pracovními místy. A čínští lídři nejeví ochotu ustoupit, což by mohlo povzbudit v Trumpově týmu umírněné hlasy.
Vyhlídky na smír s Čínou nevypadají dobře. Nedávná historie nás učí, že obchodní spory se těžko řeší. Stačí vzpomenout na cla na pneumatiky z roku 2009, které uvalil vůči Číně Obama, tedy prezident volného obchodu. Vydržely tři roky.
Trumpova dohoda s Mexikem dokonce ani nezahrnuje ukončení cel na ocel a hliník.
A americká eskalace vůči Číně rozhodně také neskončí brzy.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.