Nepokoje, které v posledních dnech zasáhly v podstatě celou Francii, mají i podobu studentských protestů. A to je noční můra každé vlády.
Úterní vydání francouzského deníku Libération (vydání 04/12/2018) přineslo fotografii zabarikádovaného Lycea Charlemagne ve IV. pařížském okrese. Nad barikádou z kontejnerů, přepravních palet a silničních bariér byl na dveřích do budovy zřetelně umístěný nápis napsaný červeným hůlkovým písem na rozložené lepenkové krabici: „Sciences sans conscience n´est que ruine de l´âme“ (Vědění bez svědomí ničí duši).
Nepokoje, které v posledních dnech zasáhly v podstatě celou Francii, mají i podobu studentských protestů. V pondělí bylo podobným způsobem po celé zemi zablokováno na sto padesát lýcejí, jejichž studenti vyšli do ulic po boku „žlutých vest“. Díky rozšíření protestů i na střední školy tak žluté vesty zmnožily své aktivity. Už neblokují pouze rafinérie, přístavy, benzínové pumpy a důležitá logistická zřízení, ale i školy.
Jak píše Libération, skutečnost, že se studenti chopí dlažebních kostek a začnou je házet proti policistům, je „noční můrou každé vlády“, neboť zásah proti mladistvým demonstrantům nutně vyvolá bouři odporu. Ostatně ke střetnutím mezi studenty a policií už v několika francouzských městech došlo. Například v Limoges, Toulouse a v Grasse použila policie proti studentům slzný plyn. V Bordeaux společně protestovali učitelé a rodiče proti zásahu policie slzným plynem a obušky (le gaz lacrymogènes, des coupes de matrague).
Nic nenasvědčuje tomu, že by se situace ve Francii v následujících dnech měla zklidnit. Naopak, na příští týden ohlásil FNSEA, hlavní zemědělský syndikát, protesty proti omezování výkupů jejich produktů a Confédération générale France du travail (Hlavní konfederace práce ve Francii) ohlásila na 14. prosinec „journée d´action“ (akční den). Zdá se, že protesty „žlutých vest“, spustily po celé Francii rozsáhlé hnutí, ke kterému se postupně připojují všichni ti, kteří odmítají Macronem ztělesňovaný systém vlády pro bohaté.
V souvislosti s těmito událostmi zmiňuje Libération očekávaný pokus některých opozičních stran (zejména Parti socialiste a Parti communiste français) iniciovat svržení vlády. Ovšem kritické hlasy se ozývají také odjinud. Tak například předseda Republikánské strany Laurent Wauquiez v reakci na poškození Vítězného oblouku v Paříži „ukázal prstem k Elysejskému paláci“ a řekl, že „prezident už nemůže zůstávat mlčet“. A šéfka regionu Ile-de-France, Valérie Pécresse, vzhledem „k urgentní situaci“ varuje před otálením s konzultacemi“.
Podle filozofky Chantal Mouffe, prezident „Macron ztělesňuje nejvyšší stádium post-politického neoliberalismu“, což je důvodem toho, že opozici nezbývá nic jiného než vyjít do ulic. Rovněž mu vytýká, že se Macronovi podařilo obsadit parlament zničující většinou (majorité écrasante) poslanců, čímž činnost tohoto zastupitelského sboru vlastně paralyzoval. Protesty ve Francii jsou, podle Chantal Mouffe, „reakcí na explozi nerovnosti mezi super bohatými lidmi a středními třídami“.
Podobně vidí situaci sociolog Michel Wieviorka, který vinu za současnou situaci připisuje „výkonu moci současného prezidenta“. A socioložka Dominique Méda, ekonom Éric Heyer a profesor práva na Sorboně Pascal Lokiec víceméně shodně soudí, že nepokoje jsou „výsledkem dvaceti let neoliberální politiky“.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – Thomon – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=74820586