Zatímco EU se vnímá jako „velkorysý partner“ afrických zemí, ty tento názor rozhodně nesdílejí.
Rakouský Kurier kriticky píše o obchodních vazbách mezi EU a Afrikou. EU sama sebe vidí jako velkorysého partnera. Ovšem tedy africká strana tohle mínění nesdílí.
Antonio Texeira z Evropské komise se chlubil, že Evropa má tu nejvelkorysejší obchodní politiku ze všech. Důkazem má být dohoda s nejchudšími zeměmi – „vše kromě zbraní“. Tato dohoda tvrdí, že 49 chudých zemí, z toho jich je 34 v Africe, mohou dodávat zboží do EU bez cel a bez kvót. Vše, kromě zbraní.
Jenže, k čemu to je, ptá se Kurier, když evropské normy a standardy jsou pro tyto africké producenty prostě nesplnitelné. Teixeira říká, že takový je systém, produkty musejí splnit naši kvalitu.
Zástupce UNIDO se ale domnívá, že standardy jsou potřeba. Jenže jak může být výměna ekvivalentní, když jsou země, které mohou nabídnout leda tak bavlnu?
Zástupkyně Ghany se domnívá, že zemědělci především pracují pro vlastní zásobování. Když bude úroda určena na export, pak to ohrožuje potravinovou bezpečnost. Ví, o čem mluví, v řadě případů zničily dovozy z EU svými dumpingovanými cenami místní trhy.
Angela Akorsu z Ghany uvedla, že například produkce drůbeže v Ghaně zkolabovala a to kvůli vysoce dotované produkci z EU. Je nyní situace jiná? EU namítá, že nyní už může postižená země omezit dovozy, kdyby ohrožovaly její vnitřní trh.
Další dotaz směřoval na to, proč EU vyjednává s jednotlivými zeměmi, a ne s Africkou unií jako celkem? Zástupci afrických zemí se domnívají, že je to kvůli tomu dostat je snáze pod tlak. Skepse je zkrátka obrovská, i co se týká jakékoliv nové formy spolupráce. Uvidíme, co přinese summit EU-Afrika, který se má odehrát 18. prosince ve Vídni.
Někteří doufají, že by se Africká unie sama mohla změnit ve vnitřní trh podle vzoru EU. Sám zástupce EU pro obchod, Texeira říká, že pro jeho generaci už kolonialismus žádnou roli nehraje. Jenže Afričané to vnímají jinak. Dědictvím kolonialismu je také to, že, jak říká zástupce Jižní Afriky, je pro něj snazší letět do Evropy než do jakékoliv jiné části Afriky.
A co říkají statistiky?
Nejdůležitějším partnerem Afriky je Čína, do níž šlo 14 % exportu, z Číny do Afriky 19 % importu. EU má 11 % vývozů, a 9 % dovozů.
60 % zboží, které se prodává do Afriky, jsou stroje a další průmyslové zboží. Největším exportérem je Francie, těsně za ní Německo.
Na druhé straně africké vývozy jsou hlavně o primárních komoditách – suroviny, potraviny a energie. Africké země uskutečňují jen 15 % obchodu mezi sebou (v Evropě je to 68 % upozorňuje Kurier). To by měla změnit dohoda o volném obchodu, byla již podepsána 49 zeměmi Africké unie. Čeká se na ratifikaci, pro její platnost je nutná ratifikace 22 zemí, zatím jich je 12.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.