Eurozóna je nefunkční měnová unie od roku 2007. Neexistuje politická vůle k reformě. Nemá dost nástrojů peněžní politiky a brzy bude čelit recesi.
Wolfgang Münchau pro Financial Times píše, že Evropská centrální banka má příliš optimistická očekávání. !Argument toto téma sleduje v sérii článků a trendů, které se můžete přečíst zde, zde a zde.
Na začátku zmiňuje Münchau důležitý rozsudek Evropského soudního dvora, který se týkal legálnosti politiky kvantitativního uvolňování (QE). Za žalobou stojí Německo, které tvrdí, že tato politika byla jen zástěrkou pro transfery. I když pro ně rozsudek dopadl nepříznivě, bezesporu bude dál vést svou politickou kampaň proti neefektivnímu řízení eurozóny.
Guvernér ECB proto uvedl, že „kvantitativní uvolňování se nyní stává součástí nástrojů a může být znovu použito“.
Münchau se domnívá, že politika kvantitativního uvolňování byla velice důležitá a že zásadní je i objem 2,1 bilionů euro ve státních dluhopisech, které má ECB nyní v rezervách a může je použít. To je ta dobrá část.
Ale bohužel, přiznává Münchau, pak je tu i druhá část. Programu QE se nepovedlo v dostatečné míře splnit své primární cíle, tedy navýšit inflaci. V listopadu se sice inflace dostala na 2 %, ale dlouhodobě je inflační dynamika příliš slabá, jádrová inflace je kolem jednoho procenta, tedy pod dvěma procenty, která jsou cílem ECB už deset let. Další špatná zpráva je ukončení programu ke konci tohoto roku – oživení ekonomiky bylo dosaženo, další QE by nezměnilo růst.
Jenže situace není tak růžová, varuje Münchau, protože sama ECB ráda předpovídá optimisticky. V globálním růstu je vidět zpomalení, Trump může uvalit vysoká cla na auta a nelze vyloučit tzv. tvrdý Brexit. Každá taková zpráva by vyvolala šok a dohromady by mohly dát vzniknout vlně silné jako finanční krize.
Z hlediska eurozóny lze jen těžko očekávat fiskální stimul, nově schválený rozpočet eurozóny je maličký a vůbec nemá tuto stabilizační funkci. Eurozóna tak může prostě vpochodovat do recese.
Münchau doporučuje nezvedat úrokové sazby. Již nyní je depozitní facilita na -0,4 %. ECB se může rozhodnout ji tak nechat, možná jít i o něco dolů, ale tento nástroj sám o sobě moc nezmůže. Kvantitativní uvolňování také ne – a už budeme v japonském deflačním scénáři, varuje Münchau.
Možná by mohla ECB pozměnit taktiku, třeba kupovat akcie podniků, aby podpořila investice. Ale těžko vidět chuť k takto nekonvenčním opatřením, která by odmítl i nekonvenční Draghi.
A pak, završuje Münchau svůj neveselý článek, představte si ten německý řev, kdyby ECB kupovala akcie italského módního podniku. Nebo německou reakci na záporné úrokové sazby z vkladů. Jistě by se objevily i právní problémy.
Eurozóna je nefunkční měnová unie od roku 2007. Neexistuje politická vůle k reformě, nemá dost monetárních nástrojů a bude brzy čelit recesi.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.