Další dva roky Trumpovy administrativy mohou být ještě horší, protože amerického prezidenta může opustit dosavadní štěstí.
Co se dá očekávat od druhé poloviny funkčního období prezidenta Donalda Trumpa, ptá se článek z britského časopisu The Economist (vydání 05/01/2019).
Druhá polovina funkčního období začala zostra – uzavřením federálních úřadů, změnou ve významných funkcích v kabinetu (Mattis, Kelly) a také houpačkou na trzích.
Klidné vyhodnocení Trumpovy éry znamená odpojit se od přílivu zpráv a zvažovat tři hlavní otázky. Jak moc špatný je Trump? Jak špatný by mohl být? A jak by se měli Američané i zahraniční vlády připravit na jeho druhé funkční období?
Donald Trump je extrémně polarizující osoba a jeho kritici ignorují vše, co by snad mohlo být bráno jako pozitivní. Přesto před Vánocemi, vypočítává článek, podepsal nestranický a potřebný zákon o reformě trestního řádu. Zavedl i některé regulatorní změny pro firmy. The Economist také vítá změnu ekonomických vztahů s Čínou. Nicméně prý, jako ortodoxně republikánský prezident, který měl podporu obou komor, mohl dosáhnout víc.
Hlavním znakem jeho prvních dvou let je, že působil jako ničitel. Jeho destruktivní taktika plná lží, vyhrožování a nechutností bažinu spíše naplnila, než vysušila, píše článek dále. Jeho mandát se mohl týkat změny imigračních pravidel a podobně jako v Kanadě je založit na zásluhovosti. Ale tato šance, vzhledem k boji s Kongresem, je zmařena.
Kim Čong-un má stále svůj zbrojní program, v ničem neustoupil a místo toho žádá ústupky po USA, tvrdí The Economist. Možná, že Evropané opravdu navýší své zbrojní programy, ale Spojeným státům trvalo vytvoření vztahu s Evropu celé půl století a stálo je miliardy dolarů. A na to všechno vzal Trump kladivo.
Další dva roky mohou být ještě horší. Možná se od Trumpa odvrátí štěstí, které se ho zatím drželo. Zatím nečelil žádnému šoku, ani finanční krizi či Iráku nebo Afghánistánu. Volební vítězství, rostoucí ekonomiky a finanční trhy mu daly určitou auru nezranitelnosti. Jenže i když se ekonomice daří dobře, nelze nevidět, že přínos daňových škrtů se vyčerpává a růst zpomaluje, i v Číně a Evropě. A trhy, které Trump považuje za vlajkovou loď svých úspěchů, jsou volatilní. Nová demokratická většina bude problém, a pak je tu ještě Robert Mueller s vyšetřováním vazeb na Rusko.
Trump ukázal, jak reaguje na problémy: útočí bez ohledu na dopady. V minulých týdnech ohlásil, že stáhne americké jednotky ze Sýrie a Afghánistánu. Stažení z Afghánistánu nebude, tvrdí The Economist, a to syrské je zcela v mlhách, takže výsledek je, že nikdo neví, jakým směrem se americká politika bude vlastně ubírat. A tato destruktivní nejednoznačnost bude pokračovat, když pevní generálové odešli.
Trump své jednání neomezuje žádnými hranicemi, ať už právními či etickými. Jeho bývalí poradci půjdou do vězení, i on sám má právní problémy. Jak jeho problémy porostou, bude se čím dál méně cítit vázán institucionálními procesy.
Trump pracuje ve zmatku, chaosu a za porušování norem. Kdyby federální vláda byla firmou, pak by tak častá výměna manažerů už dávno způsobila, že by se investoři rychle zbavili akcií. Trumpovy intervence vedou často k pravému opaku toho, co zamýšlí.
Většina poradců, kteří odešli z jeho administrativy tvrdí, že je zcela ponořen do sebe, roztěkaný a špatně informovaný. Požaduje absolutní loajalitu a když ji dostane, on sám žádnou nenabízí.
Jak se tedy připravit na to, co přijde?
Zahraniční spojenci by s ním měli spolupracovat tam, kde je to možné, ale vždy by měli mít připravený plán B, pokud je Trump odmítne. Demokraté musejí našlapovat opatrně. Někteří průběžně vyzývají k impeachmentu – ale republikáni stále kontrolují Senát. Lepší bude, když o výsledku rozhodnou voliči. Jeho republikánští spojenci také čelí dilematu. Buď začnou prezidenta kritizovat teď a ztratí místo v primárkách, nebo budou zticha a pak bude tratit celá strana.
Inspirací možná může být Mitt Romney, který už v Senátu Trumpovo počínání kritizoval. Jeho návrat do politiky je pozitivní, píše The Economist. Americká demokracie vrací úder Trumpovu prezidentskému počínání, tvrdí dramaticky článek.
Po dvou chaotických letech musíme Trumpovu show ještě dva roky přetrpět. Snad se bude Ameriky držet štěstí a nějak tím propluje. Ale spoléhat se na štěstí je dost málo pro vytvoření prosperity a míru.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.