V roce 2018 byly dovozy ruského plynu rekordní, takže obavy ze závislosti se opět zvýšily. Diverzifikace evropské nabídky plynu skončila jako další obchod pro Rusko.
Země západní Evropy dlouhodobě vyjadřují obavy ze závislosti na Rusku. Dvě pětiny nakupovaného plynu jsou dopravovány ruskými plynovody a od roku 2006 spory již třikrát zastavily jeho odběr přes Ukrajinu, píše časopis The Economist (vydání 05/01/2019).
Byly zvažovány jiné zdroje, například americký zkapalněný zemní plyn, který je ovšem mnohem dražší.
V roce 2018 byly dovozy ruského plynu rekordní, takže obavy opět nabírají na intenzitě. Ukrajina po incidentu v Kerčském zálivu požaduje další sankce na Rusko a někteří západní politici mají obavy z plynovodu Severní proud 2. Evropský parlament dokonce schválil rezoluci vyzývající ke zrušení celého projektu, důvody mají být bezpečnostní. Nicméně položeno je už 370 km (plánovaná délka je 1230 km, pozn. red.).
Těžkým úkolem je vymyslet a vybudovat alternativní zdroje a cesty.
Italské úřady daly konečný souhlas k vybudování odnože Jižního plynového koridoru, která povede zemní plyn z Kaspického regionu. Pokud půjde vše podle plánu, západní Evropa bude od roku 2020 zásobována plynem z Ázerbájdžánu.
Jenže i tato cesta, místo aby zvýšila energetickou bezpečnost, spíše zdůrazňuje, jak obtížné je snížit závislost na Rusku. Původně Evropská komise navrhovala plynovod z Íránu či Turkmenistánu. Jenže Írán je pod sankcemi a Turkmenistán prodává svůj plyn Číně, takže EK se nakonec shodla na Ázerbájdžánu.
Do projektu je zapojena řada firem, například BP či státní firmy Ázerbájdžánu a Turecka. Kapacita je ovšem oproti původnímu záměru poloviční, pouhých 16 mld. kubických metrů za rok.
Jižní plynový koridor pokryje jen 2% poptávky EU. A z hlediska konkurenceschopnosti uspěje spíše v Turecku a v zemích jihovýchodní Evropy než na vzdálenějších trzích západní Evropy. A co víc, jedna ze zapojených firem je ruský Lukoil, děsí se The Economist.
Takže ve své současné podobě Jižní plynový koridor situaci moc nenapraví.
A těžko se to změní. Rusko má kromě Severního proudu 2 i své vlastní plány, jak dostat plyn do jižní Evropy, tzv. Turecký proud. Plynovod povede přes Černé moře do Turecka a by měl začít fungovat již v tomto roce.
Gazprom chce vybudovat druhou větev do EU a vyjednává o tom. Tím by se stal Jižní koridor ještě méně konkurenceschopným.
Zároveň je těžké najít řešení, jak učinit projekt Jižního koridoru komerčně zajímavějším. Stále se spekuluje o navýšení exportu, pokud by se podařilo zapojit Turkmenistán, takové rozšíření by však vyžadovalo novou infrastrukturu i další náklady. Možností by bylo vytvořit nějakou swapovou dohodu (řízení finančního rizika, předem domluvené podmínky) s tranzitem přes Írán. Jenže americké sankce tuto možnost eliminují, nemluvě o tom, že brání i rozvoji velkých polí zemního plynu v Íránu, který by jinak mohl být dovážen do Evropy.
Jedna firma se již k rozšíření Jižního koridoru přihlásila – podle evropských pravidel by se volná kapacita měla nabídnout tomu, kdo je cenově nejkonkurenceschopnější. Tou firmou je Gazprom, jehož obrovské rezervy a nízké náklady není možné překonat, tvrdí The Economist.
Takže by nakonec projekt, který měl diverzifikovat evropskou nabídku plynu, skončil jako další obchod pro současného, nemilovaného dodavatele.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.