Odejde Brazílie z BRICSu, nebo ho bude podrývat zevnitř a neutralizovat tak snahy Moskvy a Pekingu vytvořit protiváhu USA?
Vítězství Jaira Bolsonara v prezidentských volbách v Brazílii může radikálně změnit vnitřní i vnější politiku Brazílie, míní Irina Džorbenadzeová pro Rosbalt. Socialistická Strana pracujících vládla zemi v uplynulých 10 letech a spíš se klonila k Moskvě a k Pekingu, s nimž tvořila BRICS, zatímco byla antagonistou USA. Bolsonaro se ale kloní k USA a k Izraeli a za svoje politické vzory označuje Trumpa a peruánského exprezidenta, nyní souzeného za korupci, Alberta Fujimoriho.
Kritici vidí Bolsonara jako fašistického politika, novináři ho překřtili na „tropického Trumpa“, neboť jeho volební kampaň se nesla v duchu hesla „Brazílie na prvním místě“ a „Bůh přede všemi“. Nový prezident také vyhlásil válku socialismu v regionu, který z nějakého důvodu spojil s vojenským cvičením Ruska ve Venezuele.
V rozhovoru s médii Bolsonaro nevyloučil možnost vojenské základny USA v Brazílii, což sice rádi slyšeli ve Washingtonu, ale nenadchlo to brazilskou generalitu, kterou novopečený prezident musel rychle uklidnit, že žádné konkrétní plány na základnu zatím nejsou.
Otázkou tak je, jakou má Brazílie budoucnost v BRICSU s ohledem na Bolsonarovu orientaci na USA, nespokojenost s Ruskem, na kritická slova vůči Číně (která pak ale Bolsonaro musel mírnit, Čína je přece jen hlavním obchodním partnerem Brazílie).
Opustí BRICS, nebo v něm bude aktivní v tom smyslu, že ho bude nahlodávat zevnitř?
Je tu i druhá možnost. Brazílie omezí svou aktivitu v organizaci a přejde k bilaterálnímu modelu vztahů s jednotlivými zeměmi BRICSU s ohledem na politickou konjunkturu.
V případě, že Rusko bude dále (hlavně vojensky) podporovat Venezuelu, promítne se to do vztahů mezi Brazílií a Ruskem. Ochlazení vztahů pomůže i tlak na Bolsonara z USA. Moskva se s tím bude muset smířit – vůči Brazílii nemá žádné páky.
S Čínou je tomu jinak, protože ta je velkým obchodním partnerem Brazílie, kterého není možné přehlédnout. Země závisí na vývozech do Číny a také na čínských investicích.
Bolsonaro si tu bude muset vybrat mezi ekonomickou racionalitou a politickým podřízením se Washingtonu, který se bude nejspíš snažit dostat Brazílii mimo BRICS.
Brazílie by v BRICSU také mohla sehrát roli „trojského koně“ – svoji vlastní roli v organizaci nedokáže posílit, jsou v ní silnější žraloci, ale může se snažit neutralizovat snahy Moskvy a Pekingu utvořit z BRICSu protiváhu amerického vlivu a hegemonie. Takže otázka odchodu z BRICSU či jeho podrývání zevnitř je zatím otevřená. Nový prezident nebude spěchat s definováním své politiky a nejspíš ji bude ještě měnit v souvislosti se světovou konjukturou. V každém případě je pro Moskvu, Peking i BRICS jako celek Bolsonarovo prezidentství špatnou zprávou, míní Džorbenadzeová.
Ale co čeká samotnou Brazílii? Verbálně nový prezident projevuje nostalgii po době vojenské junty, která v Brazílii vládla do roku 1985. Je ale otázkou, zda i s podporou Američanů, má Bolsonaro šanci tuto rétoriku proměnit v realitu. Situace je nyní srovnávána s Chile a dobou generála Pinocheta, který měl podporu USA a Chilané ho trpěli 16 let. V případě Bolsonara je ale jasné, že jeho první prezidentský termín nemůže být delší než čtyři roky.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.