Ústava má zabránit hospodářskému kolapsu země a mění pravomoci prezidenta, předsedy parlamentu a premiéra.
V článku pro časopis Latin American Quarterly se Fernanda Uriegas zaměřila na zhodnocení důsledků nové ústavy na Kubě, kterou voliči přijali 24. února letošního roku. Jednalo se o první změnu ústavy po 40 letech.
Ústavní reforma obsahovala takové změny jako uznání soukromého vlastnictví a zahraničních investic na Kubě. Nicméně podle expertů je v politickém ohledu ústava spíše uchováním statu quo než základem pro nový politický systém.
Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel o ústavních změnách řekl, že „znovu potvrzují socialistickou cestu země“ a „posilují ji institucionálně“. Ústava uznává soukromé vlastnictví i zahraniční investice, obojí ale jako pole regulované vládou země, která kontroluje hospodářství.
Od amerických expertů tak zní kritika, že ústava je ratifikací současné formy vlády a znovu potvrzuje dominantní roli komunistické strany Kuby. Ovšem od dalších expertů zní i jiný názor: nová ústava je snahou o to, zabránit hospodářskému kolapsu země. Série reforem v roce 2010 zlegalizovala fakticky soukromé vlastnictví v zemi. Kontextem tržních reforem na Kubě byla nejen pokračující hospodářská krize, ale i další pokles dovozů z Venezuely.
Obchodní obrat mezi Kubou a Venezuelou se ostatně stále více propadal. V roce 2012 se jednalo o 8,5 miliard dolarů, ale v roce 2017 už jen o 2,2 miliardy dolarů. A vedle toho se zhoršily vztahy s Brazílií a došlo k obnovení amerických sankcí proti Kubě. Navíc tu byly důsledky hurikánů na ekonomiku Kuby. Vláda tak viděla změnu ústavy jako nutnost. Kubánská vláda je ekonomicky pod enormním tlakem, říká k tomu jeden z expertů Peter Hakim.
Součástí těchto snah a změny pravidel hry hospodářství ostrova bylo například povolení pro Kubánce zaměstnávat se sami a fakticky podnikat, například ve službách jako je ubytování. Jenže vláda tento byznys vysoce daní, což ho ekonomicky „přiškrcuje“. Je to proto, že kubánská vláda nemá zájem o autonomní podnikání. Domnívá se totiž, že hospodářská moc vede k té politické, říká k tomu Carmelo Mesa-Lago, další z odborníků, kterého autorka oslovila.
Kubánská vláda také uznává, že ostrov potřebuje zahraniční investice. Uznání zahraničních investic ústavně se snaží podpořit snahy vlády získat si důvěru zahraničních investorů. To se jí přes nové zákony z roku 2014 dařilo zatím pomalu. I když ústava nutně nepředstavuje ochranu investic, tak jejich zahrnutí do textu ústavy není bez významu.
Podle Jorge Domíngueze, dalšího osloveného odborníka, jde o formalizaci stavu, ale taková formalizace není bez významu; restrukturalizace státu na Kubě přinese významné reformy v tom, jak bude vláda fungovat, míní. Ústava povede k oslabení vlády „předsedy státní rady“, jinak také prezidenta, což je novinka. Vedle něj dostávají posílenou roli předseda parlamentu a premiér.
I když obě funkce jsou stále v rukou komunistické strany, jedná se o malé krůčky k méně centralizované a méně autoritářské formě vlády, doplňuje tato hodnocení také Roberto Veiga, právník z Cuba Posible, projektu občanské společnosti. Veiga ale míní, že cesta těmito krůčky bude pro Kubu těžká.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.