Pavel Janíčko představuje aktuální návrh „Progresivní společnost“, který hledá alternativy současnému neudržitelnému systému.
Na půdě odborných výborů Evropské odborové konfederace (EOK), kterých se pravidelně zúčastňuji za ČMKOS, jsou projednávána různá témata, týkající se současného ekonomického a sociálního stavu v zemích EU. Tato vystoupení a příslušné diskuse jsou více či méně kritické i vzhledem k tomu, jaké oblasti společenského a ekonomického života a jaké země se dotýkají. Objevují se také komplexnější materiály, které velmi kriticky reflektují současnou situaci v EU i obecněji ve světě a snaží se zformulovat vůči současné realitě opravdu alternativní koncepty a náměty. Jednu z takových iniciativ založila i skupina (soc.dem.) europoslanců z frakce Evropského parlamentu „Socialisté a demokrati (S&D)“ a nazvali ji „Progresivní společnost“(PS). Je možná poučné se seznámit alespoň se základními rysy a náměty projektu, které si tato skupina prosazuje a podporuje, a v němž vidí nezbytnou podmínku pro další rozvoj, možná dokonce pro přežití naší civilizace.
V jakési preambuli dané iniciativy se praví:
„Skupina S&D v Evropském parlamentu významně zvažuje další rozvoj Evropy. Rostoucí nerovnosti, neomezené využívání přírodních zdrojů, systémové krize jsou vzájemně souvisejícími důsledky neoliberalismu, deregulovaných trhů a neudržitelného modelu rozvoje.
Přestože jsme hrdi na to, že jsme dosáhli rekordních výsledků v oblasti větší solidarity, větší demokracie a větší sociální / ekonomické spravedlnosti a respektu k životnímu prostředí v Evropě, domníváme se, že je třeba zvrátit současné trendy a posunout se k novému modelu rozvoje pro Evropu, který by zajistil mírový pokrok a prosperitu pro všechny.
Hlavním cílem v tomto ohledu bude bojovat za skutečně progresivní evropskou společnost, která bude mít ve svém jádru spravedlivý a udržitelný blahobyt pro všechny“.
PS zformulovala jakousi vizi nazvanou „Well-Being for Everyone in a Sustainable Europe“ (Spokojený život pro každého v udržitelné Evropě), jejíž obsah je vyjádřen takto:
„Evropa musí změnit svůj směr budováním prostřednictvím aliance mezi sociálním a ekologickým pokrokem a tím změnit svůj ekonomický model tak, aby byl skutečně spravedlivý a udržitelný.“
Podle tohoto názoru není současný kapitalismus schopen zajistit takovou změnu a přitom je této změny třeba, neboť současný trend a mechanismus rozvoje je neudržitelný A v tomto smyslu chtějí spolupracovat i s jinými „progresivními“ silami. Jako inspiraci uvádějí autoři projekt nově propagovaný (levicovými americkými demokraty) Green New Deal (Nový zelený úděl), který, inspirován známým Rooseveltovým New Dealem jako reakcí na krizi třicátých let navrhuje řadu základních sociálních, politických a ekologických reforem, které by měly posunout USA ke skutečně vyspělé a civilizované společnosti.
Iniciativa zformulovala následující výzvy, identifikující hlavní oblasti, kde by podle jejího názoru mělo dojít ke změnám a které jsou vyjádřeny následujícími hesly:
- Power to the people (moc lidem): cestou zefektivnění demokratických mechanismů, zvýšit participaci odborů, rozšířit vliv občanské společnosti
- Reshaping capitalism (změnit kapitalismus): cestou pluralitní ekonomiky, zvýšením odpovědnosti korporací, zavedením efektivních metod zdanění, zprůhledněním finančního sektoru a zaváděním technologických inovací
- Social justice for all (sociální spravedlnost pro všechny): cestou odstranění chudoby, genderové diskriminace, zajištění dobrých pracovních míst a odstranění regionálních disproporcí
- Social ecological progress (Sociální a ekologický pokrok): cestou sociálně ekologického státu
K tomu lze nalézt n stránkách tohoto hnutí řadu podrobnějších vysvětlujících komentářů a textů.
Pokud jde o problematiku nerovností v soudobé Evropě, pak iniciativa PS konstatuje, že rozdíly nejen mezi zeměmi, ale i uvnitř nich se v Evropě v posledních desetiletích výrazně zvýšily. Globální finanční krize v roce 2008 a tvrdá úsporná opatření zavedená konzervativci a neoliberály vedla k exponenciálně širšímu nárůstu nerovností na našem kontinentu.
Nerovnosti mají mnoho podob a dotýkají se téměř všech aspektů každodenního života občanů EU; od nerovností v příjmech a bohatství až po sociální nerovnosti a nerovnosti příležitostí ve zdravotnictví, vzdělávání a práci. Rozdíly mezi pohlavími, územní nerovnosti a překážky politické účasti jsou další formy nerovnosti.
Zvýšená nerovnost vede k tomu, že roste bohatství několik lidí na úkor mnoha. Tento trend poškozuje evropské společnosti v mnoha ohledech, v neposlední řadě z hlediska hospodářského růstu. Narušuje se sociální soudržnost, což má za následek ztrátu příležitostí pro miliony občanů EU, a zejména zhoršující se podmínky pro mladé lidi, kteří ztratili naději a vizi své budoucnosti. Zejména nejistota a obavy ze sociálního úpadku a vyloučení vedly k nedůvěře v demokracii, vzestupu populismu, protekcionismu a sociálním nepokojům.
Všechny tyto nerovnosti jdou proti našim hodnotám sociální spravedlnosti, spravedlivého a udržitelného rozvoje, a svobody jednotlivce podkopávají sociální a demokratickou strukturu našich společností a ohrožují budoucnost našich občanů.
Za účelem boje proti nerovnostem Progresivní společnost usiluje o zvýšení širšího povědomí o hospodářských a sociálních nerovnostech a jejich hlavních příčinách v celé Evropě, jakož i o významu jejich odstranění. Zároveň prosazuje politiky směřující ke společnosti sdílené prosperity, příležitostí a důstojnosti, žijící v rámci našich globálních hranic.
Další oblastí, na kterou se pozornost iniciativy Progresivní společnost výslovně zaměřuje, je oblast životního prostředí.
Podle tohoto konceptu je nutno provést ekologickou transformaci na všech úrovních společnosti, abychom dosáhli environmentální udržitelnosti. Jde o základní řídící princip rámce pro cíle udržitelného rozvoje Ekologická transformace napříč celou řadou oblastí by ve skutečnosti mohla uvolnit nové zdroje sociálního pokroku, pokud by byla řádně vymezena, podporována a regulována. Progresivní společnost se bude snažit identifikovat tyto zdroje v průběhu transformačních procesů a pochopit, jak mohou být podporovány politických opatření.
Ekologické a sociální dimenze nejsou v této souvislosti považovány pouze za kompromis nebo za kompenzaci, ale spíše za motor s dvojitým pohonem. Současné a budoucí transformace potřebné k dosažení udržitelných forem výroby a spotřeby a úspěšného boje proti změně klimatu proto musí nejen plně zohlednit sociální rizika, která je mají zmírnit, ale měly by být také formovány tak, aby poskytovaly nové silné zdroje pro sociální pokrok. To se týká celé řady oblastí, včetně energetiky, dopravy, průmyslu, zemědělství, zdravotnictví, spotřeby a odolných měst.
V ekonomické oblasti jsou náměty Progresivní společnosti koncipovány od kritiky některých současných přístupů např. ve způsobu měření (tzv.) blahobytu a ekonomické úrovně až ke konkrétním námětům a postupům v rámci hospodářské politiky EU.
Kritizuje např. ukazatele postavené na veličině hrubý domácí produkt (HDP), který je zdaleka nejuniverzálnějším prostředkem vyjadřování ekonomické výkonnosti a také prostředkem mezinárodního srovnávání.
V materiálech PS se zdůrazňují známé nedostatky HDP:
Nedostatečné rozlišení mezi činnostmi zvyšujícími blahobyt a těmi, které snižují blahobyt, ale i HDP (například: přírodní katastrofy, zločiny, nemoci a nehody, zvýší HDP). Zaměřuje se pouze na materiální výstup namísto zvyšování kvality života. Pracuje pouze v rámci logiky trhu. Nepeněžní transakce (jako dobrovolnická práce) jsou velmi často vynechány.
Neobsahuje žádnou detekci rozdělování příjmů mezi jednotlivce nebo sociální blahobyt, životní podmínky lidí nebo účinky lidské ekonomické aktivity na biosféru.
Překročení HDP není abstraktní boj. To, co měříme, ovlivňuje to, co děláme. Vymezuje to, co dáváme přednost, a to, co nemáme z hlediska politických cílů. Jinými slovy, volba ukazatelů použitých v cyklu tvorby politik určuje cíle regulační činnosti, které odpovídajícím způsobem utvářejí veřejné politiky. V rámci „dogmatu růstu“ jsou politiky obvykle koncipovány a posuzovány z hlediska jejich dopadu na hospodářský růst, tj. zvýšení HDP, bez ohledu na jakékoli dimenze blahobytu nebo kvality života.Iniciativa PS prohlašuje, že jejím cílem je zpochybnit „růstové dogma“ poskytováním nových politických cílů založených na myšlence udržitelnosti. Udržitelnost znamená dlouhověkost lidí a planety. Zahrnuje holistický přístup, který zahrnuje čtyři dimenze: společnost, životní prostředí, ekonomiku a správu věcí veřejných. Abychom mohli následovat tuto novou cestu, je třeba odpovídajícím způsobem změnit naše opatření v oblasti blahobytu.
Dosažení transformace na skutečně spravedlivou a udržitelnou evropskou společnost bude vyžadovat významný tok investic, a to jak veřejných, tak soukromých, na úrovni EU (zejména prostřednictvím rozpočtu EU nebo skupiny EIB) a na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.
Více než deset let restriktivních konzervativních fiskálních politik vedlo v Evropě k velkému nedostatku investic. Investice do infrastruktury v roce 2016 byly v Evropě o 20 % nižší, než je již nedostatečná úroveň v roce 2007. Obrat tohoto nebezpečného trendu je naší nejnaléhavější politickou prioritou. Zároveň musíme jít ještě o krok dál a přesně identifikovat povahu investic, které jsou naléhavě potřebné pro zahájení změny paradigmatu, po které žádáme.
V tomto ohledu se PS chce zaměřit na řadu klíčových politických cílů: „společnost pro většinu, ne pro elity“, „digitální revoluce pro lidi“, „transformace výroby a spotřeby“ (včetně zdraví, potravin a bezpečnosti) a „čisté ovzduší“. Tato práce se bude muset zabývat otázkou, jaký druh investic je zapotřebí (veřejné / soukromé investice nebo kombinace) a na jaké úrovni (EU, národní, místní). Celý tento projekt bude muset probíhat jak s krátkodobým, tak s dlouhodobým výhledem (10 až 30 let), s ohledem na to, že nástroje dostupné na úrovni EU jsou velmi často krátkodobé nebo střednědobé.
V této souvislosti nastoluje PS tři hlavní otázky:
1) obrátit klesající trend investic v EU, prosazovat revizi koordinace fiskálních politik na úrovni EU (tzv. proces evropského semestru a širší diskuse o evropské správě ekonomických záležitostí), podporovat úlohu rozpočtu EU jako klíčového investičního nástroje pro udržitelné blaho každého v Evropě, pracovat na lepší interakci, doplňkovosti a soudržnosti mezi procesem evropského semestru a rozpočtem EU;
2) zajistit spravedlivé daňové politiky s cílem zajistit dostatečné veřejné zdroje a podpořit investice zaměřené na dosažení udržitelné transformace evropského hospodářství a společnosti;
3) lepší vymezení oblastí, ve kterých jsou investice kriticky potřebné, jakož i druh a charakter požadovaných investic. Předpokládáme práci na vypracování pozitivního seznamu (např. sociální infrastruktura) a negativního seznamu investic (např. fosilní paliva, výroba, která není šetrná ke klimatu). Lepší vymezení, na jaké úrovni by měly být podporovány investice (evropská, národní, místní nebo inteligentní koordinace mezi jednotlivými úrovněmi); Prohloubit naše úvahy o koncepci a řízení těchto investic (granty, finanční nástroje, partnerství veřejného a soukromého sektoru, směšování finančních zdrojů, úloha EIB); Na základě těchto kritérií posoudit všechny budoucí finanční programy EU po roce 2020, zejména budoucí společnou zemědělskou politiku a budoucí politiku soudržnosti.
Řadu těchto myšlenek a nápadů je možno aplikovat i v podmínkách ČR, resp. pro potřeby programových cílů ČMKOS. V každém případě se zdá, že současný neperspektivní systém (z hlediska většiny společnosti) se inspiruje už nejen „extremisty“ ke hledání alternativ.